Uprostřed vyprahlé a nehostinné krajiny se skupina houževnatých poutníků vydává napříč nepřátelským územím, zatímco se tu střetávají ikonické postavy v nelítostném boji o přežití. Připomíná vám to klasický western? Pak se Chris Schmid se svým nejnovějším dokumentem Bone Dry trefil do černého.

Zatímco klasické westerny často staví proti sobě morálku a chaos, zde vládne jediné pravidlo: přežít. „Je to film o koloběhu života,“ vysvětluje Chris. „Sledujeme každoroční migraci pakoňů z jihu Serengeti na sever a zase zpět. Vydávají se za deštěm a čerstvou pastvou, ale jejich cesta je plná rizik – překonávají rozvodněné řeky a unikají predátorům, jako jsou krokodýli, lvi, gepardi nebo hyeny. Celý tenhle příběh jsme ale pojali jako western.

Co ho k tomu vedlo? „Na tohle téma existuje spousta přírodopisných dokumentů a na internetu je nepřeberné množství videí, která soupeří o pozornost. Chtěli jsme proto přijít s něčím svěžím a poutavým,“ říká. „Vyprávění zůstává věcné – lidé chtějí fakta, ne fantazii. Zároveň si ale můžeme vypůjčit určité postupy z filmu, aby to bylo poutavější. A doufám, že to diváky přiměje na chvíli se zastavit a opravdu se dívat.“

Jedním z těchto postupů je práce s postavami. „Toho dosáhnete jen díky času, odhodlání a trpělivosti,“ říká Chris. „Natáčíme s přestávkami zhruba půl roku. Začínáme v dubnu a sledujeme migraci na sever v průběhu června, července a srpna, než se kolem listopadu vrátíme zpět na jih. Díky tomu se začne rýsovat příběh a můžeme se zaměřit na konkrétní zvířata i rodinné skupiny, jak ve stádě pakoňů, tak mezi predátory, kteří jsou na nich závislí.“

„Tady se hodně soustředíme i na vedlejší postavy, především na hyeny, které často zůstávají ve stínu lvů a gepardů. A právě to je jeden z hlavních cílů filmu, dát těmto druhům vlastní hlas a ukázat je v jiném světle. Hyeny jsou často vnímány jako padouši a bývají líčeny jako zákeřné, vychytralé a zbabělé. V tomhle filmu ale chceme ukázat, že jde jen o zkreslený obraz, o karikaturu, která neodpovídá jejich skutečné povaze. Ve skutečnosti mají ve smečce jasně rozdělené role a silné rodinné vazby. Jsou velmi inteligentní, srovnatelné se šimpanzi, a v rámci ekosystému hrají naprosto zásadní roli. Díky nim a dalším mrchožroutům se v Serengeti téměř nevyskytují nemoci a prostředí zůstává v rovnováze. Ano, pořád jsou to hyeny. Když ale zabijí kořist, dělají to proto, že potřebují nakrmit svá mláďata nebo se ubránit ostatním predátorům. “Podobné je to i u pakoňů. „Lidé mají tendenci vnímat stádo jako jeden celek. Ve skutečnosti ale jde o jednotlivce. Existuje mnoho menších rodinných skupin, kde strýcové a tety drží při sobě kvůli ochraně, což je dobře vidět třeba ve chvíli, kdy přecházejí řeku. Navzájem se podporují a fungují jako soudržné celky.“

„Pokud dokážeme u diváků vzbudit zájem a empatii, můžeme je motivovat k ochraně těchto druhů a tím i celého ekosystému,“ pokračuje Chris. „Hrozeb je celá řada. Za běžných okolností hyeny nemigrují, takže musí přežít období, kdy čekají na návrat pakoňů. To je samo o sobě náročné. Dnes k tomu ale přibývá i tlak zemědělství, takže tyto druhy musí přežívat na stále menších územích. Prostoru ubývá, potravy je méně a zvířata se častěji dostávají do konfliktu. Změna klimatu navíc znamená vyšší teploty a méně srážek. Přibývá suchých oblastí, ubývá potravy i pastvy a počty zvířat klesají. Tlak se tak dál zvyšuje. Vidíme to po celém světě. Jakmile narušíte jednu část systému, začnou se postupně rozpadat i ostatní.“

Aby mohl Chris vytvořit přírodopisný dokument ve stylu westernu, promítl tento přístup do celého procesu natáčení i postprodukce a pečlivě zvažoval jednotlivé kroky, od výběru techniky a kompozice záběrů přes barevné ladění, hudbu až po typografii a jména postav použitá ve vyprávění. „Strávil jsem spoustu času sledováním westernů, hlavně těch novějších, jako Síla psa nebo Sny o vlacích. Už při samotném natáčení pracujeme s kompozicí tak, abychom vytvořili určitou atmosféru, kterou pak v postprodukci dál rozvíjíme a doplňujeme o typické westernové barvy a zvuk,“ říká Chris.

„Například pro široké záběry krajiny Serengeti používáme anamorfní objektivy, podobné těm, které používají filmoví kameramani. Zachytit samotné místo je pro nás zásadní, protože potřebujeme ukázat jeho pouště, hory i prašné stolové hory, které mají stejně epické měřítko jako americký Západ. Při natáčení během zlaté a modré hodiny vypadá krajina mimořádně působivě a samotné Serengeti se tak stává jednou z postav, obrazem nespoutané přírody. Tyto objektivy ale nemají velké přiblížení, takže pro detailnější záběry chování zvířat přecházíme na klasické teleobjektivy. Právě tady se naplno ukazuje, co kamera Sony Burano dokáže. Díky 8K snímači je výjimečná pro práci v různých formátech. I když často používáme objektivy formátu Super 35, které poskytují výstup v rozlišení 5,7K, stále máme dostatek detailu pro následný ořez i stabilizaci záběrů,“ vysvětluje.

Rychlost a přizpůsobivost kamery Sony Burano jsou pro Chrise zásadní. „Funkční tlačítka mám nastavená tak, abych mohl reagovat okamžitě,“ vysvětluje. „Jedním přepínám jednotlivé režimy ořezu, druhé slouží jako rychlá volba pro zpomalené záběry při 120 snímcích za sekundu a třetí ovládá funkci předzáznamu. Kamera si průběžně ukládá posledních 10 sekund záznamu, což je při natáčení divoké přírody naprosto zásadní. Jakmile se něco stane, stačí stisknout Rec a těch 10 sekund už máte k dispozici. Kvůli nárokům na následné úpravy barev natáčíme v profilu S-Log3 a využíváme 16bitový formát RAW, který je ve srovnání s ProRes výrazně úspornější na velikost dat. Díky tomu s sebou na lokaci potřebujeme podstatně méně disků. Kamera se navíc spouští tak rychle, že ji můžete použít prakticky okamžitě ve chvíli, kdy se začne něco dít. Funkce Dual Base ISO nám umožňuje natáčet ve vysoké kvalitě i po západu slunce a interní ND filtr dovoluje během zlomku sekundy reagovat na změny světla, například když se zvíře přesune ze stínu na přímé slunce.“

„Kromě silné vizuální stránky mi Sony výrazně pomáhá i se samotnou produkcí a distribucí filmu Bone Dry,“ uzavírá Chris. „Film sám o sobě nestačí, musí se dostat k divákům, jinak všechny ty cíle přijdou vniveč. Chci změnit způsob, jak lidé tyto outsidery vnímají, a ukázat, že jsou pro ekosystém stejně důležití jako ty oblíbenější druhy. Zvýšit povědomí je velký úkol, ale lidé musí pochopit, že pokud chtějí chránit určité místo, musí chránit všechny druhy, které v něm žijí, nejen ty nejviditelnější nebo největší predátory. Platí to pro jakýkoli ekosystém, ať už v Africe, v Evropě, na souši nebo pod hladinou. Když sledujete jednotlivé příběhy a vidíte, jak jsou ta zvířata inteligentní a jak o sebe navzájem pečují, začnete jim rozumět a chcete je chránit. Doufám, že film Bone Dry přesně tohle dokáže.“