Přírodovědci byli po celou historii motivováni objevitelským duchem. Radost z objevování nových druhů nebo pozorování dosud nepoznaného chování je na osobní úrovni neodolatelná a může se ještě násobit, když zjištěné poznatky předáváte dál. V poslední době, kdy se lidstvo probouzí a uvědomuje si, že musí o Zemi pečovat, je toho ale ještě více. Dokumentování a poznávání přírody nabývá zoufalejších rozměrů. Vhledem k tomu, jak v každém koutě naší malé oázy dochází k nepopiratelnému úbytku přirozených prostředí a druhů, mají před sebou přírodovědci důležitou osvětovou práci.

Přírodovědec a fotograf Javier Aznar, který s fotoaparáty Sony pracuje od roku 2018, říká: „Přemýšlím o tom tak, že lidi nemůže něco zajímat, když nevědí, že to existuje. Proto jsem strávil tolik let fotografováním méně obvyklé fauny Amazonie – hmyzu, pavoukovců, stonožek, plazů a obojživelníků. Tato zvířata se obvykle nedostanou na pohlednice Amazonie ani jiných míst, které jsou často vyhrazeny velkým savcům a pestrobarevným ptákům, ale nejsou o nic méně krásná a důležitá.“

Práce s fotoaparáty a objektivy Sony Alpha „změnila můj pohled na věc,“ říká Javier, „a to hlavně proto, že kombinují vynikající kvalitu s odolností a přenosností. Pracuji v docela extrémních prostředích, pokud jde o horko a vlhkost, a taky se dost nachodím – hledáním živočichů strávím až 12 hodin denně – takže malé a lehké fotografické vybavení současně znamená menší a lehčí batoh.“

„Naši pomoc potřebuje především hmyz, protože jej příliš často zavrhujeme jako škůdce, jako něco nežádoucího, nebo jej nevnímáme vůbec,“ pokračuje. „Ve skutečnosti je ale důležitou součást pyramidy biodiverzity, v níž všichni žijeme. Ano, nachází se blízko základny této pyramidy, ale když přijdete o hmyz, nebude fungovat opylování a tím pádem nebudou ani stromy, ovoce a úroda. Ze stejného důvodu nebudou existovat ani žádní živočichové, kteří se hmyzem živí – ptáci a savci. A bez úrody samozřejmě nebudou ani žádní lidé.“

Javier proto tvrdí, že i když se vám nemusí líbit, jak pavouci nebo brouci vypadají, musíte si uvědomit, že jejich ochrana znamená ochranu všech ostatních živočichů, na nichž vám záleží. A ochranu lidských životů. A právě tomu se při své práci věnuje. „Každý den,“ vysvětluje, „se snažím nacházet živočichy, o jejichž přítomnosti nikdo neví, pozoruji jejich životy a zaznamenávám je tak, aby si jich lidé všimli.“

Stejně jako k tomuto bodu dospěla křehká biodiverzita naší planety, ani Javier se k němu nedopracoval přes noc. Jeho pohled je výsledkem celoživotní fascinace přírodou, počínaje tvory pocházejícími z jeho rodného Španělska. „Moje rodina vlastnila malý pozemek u Madridu,“ vzpomíná, „a v létě jsme tam jezdili navázat spojení s přírodou. V tomto směru mi rodiče opravdu pomohli, protože mě vždy motivovali k tomu, abych viděl krásu ve věcech, které se jiným lidem mohly zdát nepříjemné nebo znepokojující. Takže to teď dělám taky.“

Na cestách do Jižní Ameriky a Ekvádoru, kde poprvé poznal amazonský deštný prales, Javiera „ohromila divoká zvířata, krajina a příroda obecně. Samozřejmě to bylo taky dobrodružné. Některá místa, kam jsme se vydali, byla dostupná pouze po několikadenní cestě na kánoi a bylo úžasné navštívit domorodé obyvatele a spatřit, jak odlišně žijí. Myslíme si, že k přežití potřebujeme tolik věcí, ale právě oni jsou nám inspirací se svými domy, které si sami postavili, s potravinami, které sklízejí, a se svým vztahem k živému světu, který je obklopuje.“

Každý den v deštném pralese pro něj byl – a stále je – svátkem poznávání. „Když jdete pěšky, najdete tolik živočichů, kteří se vyskytují jen tam. Stovky druhů za jediné odpoledne. Je to jako jít do cukrárny. Takové cizokrajné výjevy, tvary, barvy a chování, které se naprosto liší od toho, co najdeme v Evropě nebo v Severní Americe.“

Během návštěvy Amazonie samozřejmě viděl i úpadek. „Ano, zaznamenal jsem větší úbytek přirozených prostředí. Města rostou, vznikají další silnice, stromy ubývají… obvykle nejde o něco, co by nebylo patrné ze dne na den, jako když jednou za čas uvidíte známého a všimnete si změn, které byste nepostřehli, pokud byste ho vídali denně. Jizvy na krajině jsou ale každým rokem mnohem znatelnější.“

„Ale nejde jen o úpadek,“ dodává s nadějí. „V některých případech se jedná spíše o změnu druhů, které v daném prostoru žijí. Vznikají nové niky, které se zaplňují. A jsou oblasti, které se nám podařilo zachovat. Vracejí se druhy, které se zde po léta nevyskytovaly.“

O svém podílu na těchto úspěších hovoří Javier skromně. Říká, že jeho úkolem je pouze zvýšit povědomí o ohrožených tvorech, „nebo dokonce vzbudit trochu lásky.“ Toho dosahuje nejen prostým dokumentováním, ale i estetickým působením, které svým snímkům propůjčuje. „Aby bylo možné ukázat krásu těchto živočichů, jsou zapotřebí také krásné fotografie,“ vysvětluje Javier. „Chci, aby v dobrém slova smyslu přitahovaly pozornost, takže za tímto účelem používám zajímavé perspektivy a kreativní osvětlení. Čím lepší je fotografie, tím více lidí si přečte popisek nebo se o daného živočicha začne zajímat.

Důležitou součástí je podle něj míchání čistého estetismu s projevy chování. „Každý snímek, který ukazuje chování, je skvělý,“ vysvětluje, „protože vytváří spojení s divákem. A je to ještě důležitější, pokud nám někteří z těchto živočichů připadají divní, protože pokud dokážu vyfotit pavouka, který spřádá pavučinu nebo se stará o svá mláďata, působí to logičtěji a emotivněji. Může to být zajímavé i z vědeckého hlediska, a pokud fotíte tolik jako já, určitě uvidíte věci, které nikdo jiný před vámi neviděl.“

Bude práce na přetvoření lidského vnímání těchto živočichů někdy u konce? „To si nemyslím,“ říká Javier, „ale snažíme se. Existují statisíce druhů členovců, kteří se od nás značně liší, ale všichni se dělíme o stejnou planetu, takže mají stejné právo na to, aby se jim na ní dařilo tak dobře jako nám. Snažím se poukazovat na jejich jedinečnost a osobnost a funguje to. Když jsem se například seznámil se svou přítelkyní, bála se pavouků, ale teď už tomu tak není. Lidé si vytvářejí takové příběhy, imaginární obavy z Amazonie, které vidí ve filmech, ale když se nám podaří tyto mýty odbourat, pomůže to zachránit realitu.“