Za několik století přivedlo lidstvo vrcholné predátory napříč Evropou téměř k vyhubení. Ačkoli z mnoha těchto zvířat může jít strach, tím skutečným predátorem jsou lidé.

Dnes však alespoň v některých oblastech lidstvo pomáhá rovnováhu přírody obnovit. Na celém kontinentu i za jeho hranicemi probíhají s plným nasazením snahy o navrácení vrcholných predátorů, což by bylo velmi prospěšné i pro prostředí, kde žijí. Programy na odchov a navracení orlů, medvědů hnědých, vlků i koček divokých jsou stále rozšířenější. Ve španělské části Pyrenejského poloostrova se díky tomu dostává pomoci rysům iberským.

„Rys iberský je jednou z nejohroženějších kočkovitých šelem na planetě,“ vysvětluje ochránce přírody a fotograf Antonio Liebana, „ale díky iniciativám na místech, jako je Peñalajo v regionu Castilla la Mancha, byl při posledním sčítání zaznamenán velmi slibný počet 1 668 kusů na celém poloostrově. To je za posledních 10 let opravdu prudký nárůst!“

Záměrem tohoto projektu, na kterém spolupracuje místní samospráva, španělská pobočka Světového fondu na ochranu přírody a Antoniova vlastní fotografická organizace Wildwatching Spain, je stejnou měrou vyškolit místní a ukázat jim výhody navracení do divočiny, jako zajistit dohlížení a dodržování opatření. A tento přístup se v poslední době osvědčuje po celém světě.

„Projekt na farmě Peñalajo začal fungovat jako pilotní program v roce 2016, předtím byla tato plocha o rozloze 2 500 hektarů využívána k lovu koroptví a králíků. Ale to se od základů změnilo, když farma před sedmi lety zavedla program na ochranu rysa iberského. Já jsem se s organizací Wildwatching přidal za další dva roky a od té doby se oblast stala místem, kam přijíždějí fotografové z celého světa pořizovat úžasné snímky.“

Tyto úkryty, na jejichž navržení se podílel i Antonio, jsou založeny na tom, že šelmy potřebují vodu. „K naší výhodě jsme využili polosuché prostředí farmy Peñalajo, kde je voda vzácností. Na ploše jsme vytvořili šest napajedel a osm metrů od každého z nich se nachází úkryt. Díky tomu se fotografové mohou z těchto zvířat těšit nenápadně a zpovzdálí – a s výhledem, který jinde ve Španělsku nenajdete.“

Teď má za úkol provázet návštěvníky do úkrytů a udržovat je. „Rozhodujeme se podle světla a toho, kde se zvířata nachází,“ objasňuje Antonio, „je úžasné dělat práci, ze které jsem nadšený a kde můžu využít všechny své znalosti tak, abych prospěl ohroženým zvířatům a pomohl ostatním fotografům těšit se z divočiny. Nejdřív to pro mě ale byla velká výzva, protože jsem s rysy nikdy nepracoval. Absolvoval jsem však více než 60 safari výprav po celé Africe, takže jsem se při rozhodování opíral o své zkušenosti s leopardy.“

Antonio se narodil v Madridu a o divoká zvířata se zajímal odjakživa. Jak sám popisuje: „Příroda mě vždycky fascinovala. Jako mnoho dětí ve Španělsku jsem se pro ni nadchl díky španělskému přírodovědci Felixi Rodriguezovi de la Fuente a jeho televiznímu programu „Člověk a Země“. Naučil jsem se poznávat a respektovat druhy iberské přírody a poté v dospívání jsem si na výšlapy do hor brával malý fotoaparát. Hned mi bylo jasné, jaký potenciál se ve fotografování volně žijících zvířat skrývá. Zjistil jsem, že ostatním můžu zprostředkovat, co jsem viděl. I se svým skromným vybavením se mi podařil nesnadný krok – stát se profesionálem.“

Stejně jako mnoho jiných fotografů uznává, že absolutní ponoření do tématu mu pomáhá uspět. „I bez fotoaparátu je bezpochyby mou největší motivací přiblížit se ke zvířatům. Je to pro mě způsob, jak porozumět vzácnosti života. Motivuje mě, že mohu být svědkem neopakovatelných okamžiků, a tím, že je fotografuji, můžu ostatním ukázat krásu, která na světe existuje, i problémy, které konkrétní druh tíží.“

Proto vnímá, že ačkoli úkryty na místech, jako je Peñalajo, dokazují, že udržitelné projekty můžou být i výdělečné, navíc by měly zvyšovat povědomí veřejnosti. „Fotografie je mocným nástrojem,“ vysvětluje, „protože co člověk nevidí, toho si nemůže vážit. Jediný snímek může nést mnoho poselství. Ten nejprostší a nejmocnější účinek ale má, když pak řeknete rodině a přátelům, že jakkoli je náš svět nádherným místem k životu, zůstane takový jedině v případě, že za něj budeme bojovat. Nesmíme stát opodál, ale aktivně chránit to, co nás inspiruje, nebo to brzy zmizí.“

V případě farmy Peñalajo z projektu nemá prospěch jen rys iberský. „Na ochranu přírody je nyní zaměřen celý areál a díky tomu se zde daří mnoha druhům,“ pochvaluje si Antonio, „včetně dobře známých ptáků, jako je orel královský a drop malý, kteří jsou u fotografů velmi oblíbení.“

Pokud jde o rysy, tím, že jsou umístěni v bezpečném prostředí, se u nich dají pozorovat nové vzorce chování, což má za výsledek některé z Antoniových nejoblíbenějších fotografií z této oblasti. „Rysi si v lese v opuštěné kupce sena našli místo, kde se mohou ukrýt s čerstvě narozenými mláďaty. A většinou jsme na jednom místě pozorovali dvě matky,“ prozrazuje. „Z dřívějška o takovém chování nemáme žádné záznamy a určitě je to známkou toho, že se zde cítí bezpečně. A také to znamená, že máme možnost fotit mláďata! Vypadají samozřejmě nádherně, ale nejúžasnější je, že jsou důkazem toho, že je druh na vzestupu.“

Antonio momentálně pracuje se dvěma těly Sony Alpha 1. „Tyto fotoaparáty nabízejí ostření, s jakým jsem se nikdy dřív nesetkal,“ vysvětluje, „s 50megapixelovým souborem a až 30 snímky za vteřinu. Tato těla jsou nepochybně na tento typ fotografování ideální. Při projektu je mým věrným společníkem také objektiv FE 600mm f/4 GM OSS. Jeho dosah, světelnost a ostrost jsou snem každého fotografa přírody, navíc se dá dokonale zkombinovat s 1,4x telekonvertorem – který se obzvlášť hodí, když se objeví mláďata!

Oba fotoaparáty i objektiv také vykazují skvělou odolnost vůči prachu, který je zde v letních měsících nevyhnutelný. Ve společnosti Sony navíc velmi vstřícně zapůjčují vybavení účastníkům fotografických workshopů na farmě Peñalajo. Díky neutuchající podpoře a poskytování vybavení těm, kteří s nadšením zachycují přírodu, Sony pomáhá fotografům šířit informace o tom, jak dobrou práci tu odvádíme – a pomáhá nám prostřednictvím fotografií vyzdvihnout význam ohrožených druhů, v našem případě rysa iberského.“

Když se Antonio zamyslí nad budoucností, doufá, že příklad farmy Peñalajo bude následovat víc podobných oblastí, které využijí fotografování jako podnět k ochraně přírody. „Je úžasné vidět, jak se nám zde podařilo úplně změnit směr, co se týče ochrany přírody. Snažíme se, aby se zde rysům dařilo, a fotografové k tomu do velké míry přispívají,“ uzavírá. „Taková změna by byla u farmy podobného druhu tady ve Španělsku ještě před pár lety úplně nemyslitelná. Je ukázkovým příkladem propojení udržitelnosti a rozvoje, který se netýká jen samotné farmy, ale taky místních restaurací, hotelů a jiných služeb. Dokazuje to, že když spolupracujeme, můžeme být skutečnými opatrovníky přírody.“