Jmenuji se Alexandra Surkova a jsem profesionální fotografka volně žijících zvířat ze Španělska. Ještě před třemi lety jsem ani nepoužívala měnitelné objektivy a spokojeně jsem si fotila velmi obyčejné snímky pomocí chytrého telefonu.

Moje kariéra fotografky divoké přírody začala jedním velmi surrealistickým zážitkem. Jednoho dne mi napsal jeden z mých (tehdy) nemnoha sledujících na Instagramu, že v mých snímcích vidí velký potenciál, a poslal mi dárek. Otevřela jsem ten balíček a místo pohlednice jsem spatřila objektiv Sony FE 200-600mm f/5.6-6.3 G! Mohu s jistotou prohlásit, že v tom okamžiku se mi změnil život.

Pořád si jasně vzpomínám na svůj první fotografický výlet s novým objektivem – bylo to 24. června 2020. V plné síle udeřil Covid, a když z ulic zmizeli lidé, objevila se zvířata. Strávila jsem mnoho hodin ve stanu ve 40°C vedru a koupala se ve vlastním potu, jen abych pořídila pouhé dvě fotky sovy, která mi zapózovala sotva na pár minut. Ale místo toho, abych tím zážitkem byla frustrovaná, spíše vyvolal mou závislost na fotografování divoké přírody.

Vybavení

Mým prvním fotoaparátem od Sony byl model Alpha 7R IV (nyní ho používám jako záložní fotoaparát k Alpha 1). Pokud scéna nevyžadovala vysokou rychlost, poskytoval perfektní snímky. A 61megapixelový snímač nabízel flexibilitu pro dramatické výřezy, pokud byly potřeba.

Ten den, kdy jsem poprvé vyzkoušela model Alpha 1, se mé fotografování výrazně posunulo. Je to pro mě dokonalý fotoaparát – je rychlý, má vysoké rozlišení a jeho automatické ostření je prostě neuvěřitelné. Jen si představte, že 50 metrů od vás sedí na větvi malý šedý vrabec a ještě k tomu prší. Nejsem si jistá, zda byste toho ptáka vůbec viděli, ale Alpha 1 dokáže zaostřit na jeho oko!

Když po návratu kontroluji své snímky na monitoru, nemusím ani řešit, zda jsou správně zaostřené, protože v 99,9 % prostě jsou – líbí se mi, že se díky tomu mohu soustředit pouze na kompozici. Tenhle fotoaparát opravdu nemá žádné slabé stránky, je to čistá magie.

Pokud jde o objektivy, mám dva favority. Objektiv FE 200-600mm f/5.6-6.3 G OSS je povinnou výbavou pro každého fotografa divoké přírody, a kdybych si měla vybrat jen jeden, byl by to právě tento. Je rychlý, všestranný a nabízí špičkovou kvalitu. Vzhledem k tomu, že žiji ve Španělsku, jednou z mých největších radostí je hledat rysa pardálového, který patří mezi nejohroženější kočkovité šelmy na světě. Když sedíte hodiny v úkrytu a čekáte, až spatříte některého z těch vzácných tvorů, nemůžete si dovolit riskovat, že vás vybavení zklame. Zvíře se může objevit na jakoukoli vzdálenost, může jít přímo k vám, může dokonce projít třeba půl metru od vás. Máte jen pár minut, abyste pořídili ten nejlepší snímek. A věřte mi, že když vám srdce buší vzrušením, nemáte čas začít v tu chvíli měnit objektivy.

Druhým objektivem, bez kterého bych nemohla být, je FE 600mm f/4 G Master OSS. Je to úplně jiná liga, jiný svět. Někdy mám dojem, že snímky pořízené pomocí tohoto objektivu jsou krásnější než samotná realita. Famózní bokeh, neuvěřitelný dojem hloubky a prostorového podání i jeho kvalita jsou jednoduše dechberoucí.

Tvůrčí proces

Často přemýšlím, co mám na fotografování volně žijících zvířat tak ráda, a vždy se vrátím ke stejné odpovědi: tu naprostou nepředvídatelnost. Je nemožné si cokoli plánovat, neexistuje tu nic jako připravené snímky a nikdy nemůžete předvídat, jaký bude výsledek. Dokonce ani nevíte, zda se zvíře, na které čekáte, vůbec ukáže! Můžete strávit hodiny v úkrytu a neuvidíte ani jedno. Nebo se může stát, že čekáte na orla, ale místo toho narazíte na krásnou lišku. Zapózuje vám, nebo jen projde? Nemůžete divoké zvíře donutit, aby se vydalo vaším směrem, jste pouhým pozorovatelem.

Ale když se zvíře objeví a vy už máte nějaké zkušenosti, dokážete aspoň zhruba předvídat jeho pohyby. Když sedíte v úkrytu u napajedla a objeví se nějaké zvíře, v určitou chvíli začne pít, což znamená, že vyplázne jazyk. To je okamžik, na který čekám. Nechci fotit 1000 snímků vysokou rychlostí. Moje Alpha 1 umí fotit rychlostí 30 snímků za sekundu, ale prakticky tuto funkci nepoužívám. Raději stisknu spoušť až ve chvíli, kdy jsem si jistá, že by mě snímek mohl zajímat.

Myšlenky na závěr

Často se mě lidé ptají na to, co je třeba udělat, aby bylo možné začít si focením vydělávat peníze. Myslím, že život je příliš krátký na to, abyste dělali něco, co vás neuspokojuje, ale současně nějakou dobu trvá, než se naučíte dobře aspoň jednu věc, která vás učiní opravdu šťastnými. Realisticky vzato, fotografování není něco, na čem vyděláte miliony; alespoň já si je nevybrala, zato si užívám něco, co dělám moc ráda.

Jak začít? Musíte prostě fotit. A fotit víc. A fotit ještě víc. Dejte tomu veškerý čas a lásku a zápal, které můžete. Až donedávna to pro mě byl jen koníček. Ještě před třemi lety jsem stále fotila jen telefonem, ale pohltilo mě to natolik, že jsem tomu věnovala veškerý volný čas. Samozřejmě že je snazší pořídit skvělé fotky s dobrým fotoaparátem, ale pokud žádný nemáte, prostě to zkoušejte s tím horším! A pokud nevíte, jak ho používat, učte se! Krok za krokem. Je-li vaším cílem výsledek a ne peníze, výdělek si vás najde, opačně to nefunguje.