„Pokaždé, když se ocitnu v Arktidě, mám pocit čirého úžasu, který ne a ne zmizet,“ říká Mickaël Peralta, fotograf přírody, jehož posláním je pomáhat ostatním vážit si divočiny, kde „tato rozlehlá otevřená krajina a inspirativní zvířata vytvářejí klid, samotu a vzácný a silný pocit vyrovnanosti“.

Mickaëlova třítýdenní cesta na zamrzlé východní pobřeží Grónska byla dlouho jeho osobním cílem a splnila vše, v co doufal. „Několikrát jsem procestoval Norsko, Faerské ostrovy, Island a Špicberky a Grónsko mi tak připadalo jako poslední dílek skládačky,“ vysvětluje. „Připojil jsem se k expedici na lodi zvané Polarfront, bývalé meteorologické výzkumné lodi ze 70. let. Je asi 55 metrů dlouhá, ale dost malá na to, aby se dostala i do těch nejodlehlejších fjordů. Cesta se konala během arktického léta a já jsem si mohl toto prostředí maximálně užít, když jsem se koupal z lodi ve vodě o teplotě 1 nebo 2 °C.“ „Ale i v těchto teplejších měsících je jednou z mých nejsilnějších vzpomínek na cestu zvuk mořského ledu, který se lámal pod trupem lodi,“ vzpomíná. „Praskání a sténání ledu bylo jedním z nejintenzivnějších a nejnezapomenutelnějších pocitů, jaké jsem kdy zažil. Pro člověka zvnějšku je to tak cizí a současně tak charakteristické pro to místo.“

„Cílem tohoto projektu bylo ukázat nesmírnost dosud nedotčené divočiny,“ pokračuje Mickaël, „a my jsme se pohybovali v oblastech, které většina lidí nikdy neviděla, natož aby je skutečně navštívila. Grónsko, a zejména pak jeho východní pobřeží, je extrémně obtížně přístupné. Chtěl jsem ukázat krajinu, která je stále skutečně divoká a nezkrocená.“ „Na této cestě jsem k tomuto neuvěřitelnému místu mohl přistupovat jako dokumentární pozorovatel, nejen jako fotograf divoké přírody a krajiny,“ říká. „Navštívili jsme grónskou vesnici, která je obklopena mořským ledem táhnoucím se téměř 80 km a je po většinu času zcela izolovaná. Když trávíte dny s takovou komunitou a dokumentujete jejich každodenní život, lépe pochopíte, jak se na tak odlehlém místě žije a jak závislí jsou tito lidé na lovu potravy.“

Během Mickaëlovy cesty se naplno projevila nádhera grónského prostředí a divoké přírody a během tří týdnů, které tam strávil, se tyto dva elementy spojily, aby vytvořily množství skutečně velkolepých vzpomínek. „Setkání s arktickou divokou přírodou, zejména s ledními medvědy, jsou vždy hluboce emocionální,“ vzpomíná. „Jeden takový okamžik mi umožnil ilustrovat úžasnou geologii těchto pustých míst. Spatřili jsme ledního medvěda, který stál nad námi na okrových a hnědých skaliscích – dohromady to dokonale symbolizovalo charakter těchto vysokých zeměpisných šířek.“

Mezi další Mickaëlovy oblíbené záběry patřily snímky ohromných ledovců tohoto ostrova. „Objevování ledovců takové velikosti bylo při návštěvě Grónska jedním z mých hlavních cílů,“ vysvětluje. „Jejich rozměry byly daleko za hranicemi toho, s čím se obvykle setkávám na Špicberkách. Mezi chráněnými svahy fjordů je moře často neuvěřitelně klidné, fotograf tak může do snímku zahrnout velmi hladkou vodu a minimalistickou atmosféru, a to i při použití krátkého času.“

Mickaëlova touha podělit se o tato nedotčená místa a neopakovatelná setkání pochází částečně z jeho vlastního seznámení s divočinou – působení divů divočiny jeho fotografickou cestu rozhodně ovlivnilo. „Všechno se pro mě změnilo během neuvěřitelného výletu do Oregonu téměř před deseti lety,“ vysvětluje. „Bylo to moje úplně první fotografické dobrodružství – 15 dní na cestách, život na plné obrátky s jedním kamarádem, který je také fotografem. Tato cesta změnila všechno a moje vášeň pro fotografování se zrodila současně s mou láskou k otevřené krajině.“ „Dnes mi kombinace fotografování a divočiny poskytuje hluboký pocit svobody, a to jak fyzické, tak duševní,“ pokračuje. „Cesty, jako byl tento výlet do Grónska, pro mě představují určitou formu meditace, jsou pro mě způsobem, jak se znovu propojit s něčím zásadním. Nejdůležitější ale je, že tak mohu ten pocit, který mám sám ve volné přírodě, předávat dál. Krása světa přírody mě vyzývá k dalšímu a dalšímu zkoumání, a já chci, aby i ostatní měli stejnou inspiraci.“

Aby Mickaël svým snímkům dodal na spontánnosti a dramatičnosti, vytvořil si vlastní osobitý styl fotografování, ke kterému přispívají jeho fotoaparáty a objektivy Sony. „Mým cílem je vyprávět v jediném záběru příběh o cestě a okamžitě divákovi zprostředkovat emoce, které jsem cítil já,“ vysvětluje. „Všechny mé fotografie jsou pořízeny z ruky a bez filtrů. Obvykle cestuji pouze s jedním tělem a dvěma nebo třemi objektivy. Asi 80 % snímku pro mě vzniká v okamžiku pořízení, zbytek se dotváří během následného zpracování. Pracuji se záměrně omezenou paletou barev, která je pro mě přirozeně spojena se severským prostředím.“ „Na cestě, jako je tato, se mnoho fotografií pořizuje z paluby lodi, a to i v klidných vodách představuje technickou výzvu,“ pokračuje. „Vzhledem k tomu, že se loď neustále pohybuje, je extrémně obtížné pracovat s dlouhou expozicí, zpravidla proto pracuji s časy od 1/250 s až po 1/8000 s.“

Technologie stabilizace obrazu Steady Shot od společnosti Sony se hodí, a to jak v tělech fotoaparátů, jako je A7R V, který Mickaël na této cestě používal, tak v objektivech, které dále pomáhají kompenzovat pohyb lodi. „Na této cestě jsem objevil objektiv FE 28–70 mm f/2 GM, který se spolu s objektivem FE 300 mm f/2,8 GM OSS stal mým druhým nejpoužívanějším objektivem,“ říká. „Objektiv 28–70 mm byl zase neuvěřitelně užitečný při fotografování z menších lodí Zodiac během krátkých výletů do blízkosti ledovců,“ vysvětluje Mickaël. „Je velmi univerzální, extrémně jasný a poskytuje vynikající kvalitu obrazu. 300mm objektiv mi umožnil izolovat divokou zvěř, jako jsou lední medvědi, pižmoňové, polární lišky a zajíci, a také mi umožnil fotografovat ledovce zblízka, měl jsem pocit, jako bych pořizoval jejich portrét.“ „Protože se u fotoaparátu zaměřuji na dosažení co nejvyšší kvality obrazu, je pro mě fotoaparát Alpha 7R V jasnou volbou,“ říká. „Je extrémně citlivý, lehký a je vybaven výjimečným systémem automatického ostření. Vysoké rozlišení je zase ideální na vytváření velkoformátových tisků. Objektivy Sony G Master tento výkon dále podporují a poskytují výjimečnou ostrost, kontrast a přirozené vykreslení, takže mohu již v terénu vytvářet snímky, které se co nejvíce blíží dokonalosti.“

Pro Mickaëla je Arktida múzou, která ho nepřestává inspirovat. „Jednou z mých největších tužeb s ohledem na budoucí expedici by bylo strávit několik týdnů nebo dokonce měsíců v tradiční grónské vesnici, abych mohl skutečně zdokumentovat jejich způsob života,“ říká na závěr. „V roce 2026 se také vrátím na Špicberky, abych zde zažil přechod ze zimy. Všechno bude bílé, tiché a autentické.“ „Každé roční období nabízí něco jiného a každá cesta je pro mě zcela novým objevem, který mi dává stejný dětský pocit zvědavosti. A výbava Sony mi pomáhá udržet tento pocit ještě déle.“