Hluboko v nedotčené finské divočině se každý den děje něco úžasného. Návštěvníci v lesních úkrytech se setkávají tváří v tvář s vlky eurasijskými a medvědy hnědými. Být od těchto šelem na dosah ruky je úžasný zážitek.

Fotograf zvířat ve volné přírodě a ochránce přírody Magnus Lundgren ten pocit dobře zná. „Být tam s medvědy a vlky je neuvěřitelné. A to hlavně proto, že je to prostředí, které známe od dětství. Tito predátoři nám svojí blízkostí pomáhají navázat hluboké propojení s přírodou, které mnoho lidí ztratilo nebo na ně zapomnělo. Je to součást našeho evropského dědictví. Jsou to naši lvi, naši leopardi a my je musíme respektovat a ctít.“ Magnusovy pocity sdílí i jeho dlouholetý spolupracovník Staffan Widstrand, který je současně specialistou na fotografování přírody, má přes 35 let zkušeností a podobných setkání zažil spousty. Společně si dali za cíl změnit názor lidí na evropské predátory a tím přispět k jejich záchraně. „Lidé si to často neuvědomují,“ říká Staffan, „ale vedle kulturního dědictví, jako je architektura, hudba a jazyk, kterými jsme obklopení každý den, máme také přírodní dědictví. Ptačí zpěv na jaře, vůně lesa nebo padání listů. Znáte ten pocit, když zahlédnete veverku, zajíce nebo jelena? Tak setkání s predátory je ještě na úplně jiné úrovni.“

Po spolupráci na několika projektech, včetně „Přírodních divů Evropy“ a „Přírodních divů Číny“, rozjíždí tato dvojice nový projekt s názvem „Soužití“. Cílem předchozích projektů bylo pomoct lidem lépe pochopit jejich přírodní dědictví. Nový projekt jde ještě o krok dále a vypráví příběhy komunit, které žijí v harmonii s predátory. „Projekty ‚Přírodní divy‘ byly o vzdělávání a navázání vztahu,“ pokračuje Staffan. „Uvědomili jsme si u nich, jak nás naše vášeň pro přírodu a odhodlání ji chránit propojuje. Rozhodli jsme se proto naše projekty realizovat ve spolupráci s mnoha dalšími fotografy. Při snaze o dosažení změny jsme vsadili na emotivní sílu fotografie. Dobrý snímek může lidem pomoct, aby si uvědomili, že v jejich zemi žijí úžasná zvířata. A jakmile se vám podaří v někom vytvořit emoční pouto s volně žijícími zvířaty, je pravděpodobnější, že je bude respektovat nebo přímo chránit.“ Jedním z cílů projektu Soužití je ovlivnit rozhodovací orgány EU, aby zachovaly nebo posílily přísnou ochranu velkých evropských šelem a prosazovaly zákony ohleduplnější ke zvířatům ve volné přírodě. „Důraz klademe na nalezení společných zájmů a možností soužití,“ vysvětluje Magnus. „Tento projekt zahrnuje příběhy o harmonickém soužití, které vyzdvihují přínosy předních evropských organizací zaměřených na ochranu přírody a našich velkých šelem.“

Navzdory dlouhodobým úspěšným snahám o záchranu predátorů a jejich opětovné začlenění do přírodního prostředí se vyhlídky velkých evropských šelem zhoršují. Ke snížení stupně ochrany vlků už došlo. Medvědi a rysi by mohli být další na řadě. Staffan a Magnus ale věří, že pozitivní obraz soužití si může získat srdce i mysl lidí a pomoct tento trend zvrátit. „Všimli jsme si, že ve zprávách se mnohem častěji mluví o problémech než o řešeních a příležitostech,“ říká Staffan. „Chceme lidem ukázat jiné příběhy. Proč jsou pro nás tito predátoři přínosní? Jak prospívají ekosystému? Co přispívá k harmonickému soužití s nimi?“ „Důležitá je informovanost,“ pokračuje Magnus. „Musíme lidem představit funkční řešení pro soužití s predátory. Ve Švédsku jsme zapomněli, jaké to je mít v přírodě vlky. Kdysi jsme je všechny postříleli. A teď, když se začínají vracet, lidé nevědí, jak s nimi žít, jak předcházet konfliktům díky správnému výběru a výcviku hlídacích psů, technologiím oplocení, vládním grantům, přizpůsobení pasteveckých postupů atd.“

Jedním z přínosů je pozorování zvířat ve volné přírodě. „Další věc, kterou pozorování medvědů a vlků ve Finsku přináší, je turistika,“ říká Magnus. „Přítomnost evropských predátorů se promítá do příjmů a zaměstnanosti. Lidé sem přijíždějí z celé Evropy.“ „Na mnoha místech po celém světě vidíme stejný vývoj,“ pokračuje Staffan. „Ať se jedná o lvy, slony, gorily nebo v Evropě o medvědy, rysy a vlky, majestátní zvířata ve volné přírodě se stávají cennou součástí místní ekonomiky. Jednou z příčin vylidňování venkova je nedostatek příležitostí. Ale zvířata ve volné přírodě mohou pomoct zajistit pracovní místa pro průvodce, řidiče, strážce a podobně. Je akorát potřeba si tuto hodnotu uvědomit.“ Tento projekt zahrnuje dokumentární, filmovou i literární tvorbu a fotografie zvířat ve volné přírodě. „Dá se říct, že je to klasická reportážní práce z přirozeného prostředí těchto zvířat,“ vysvětluje Staffan. „Potřebujeme snímky, ze kterých vyzařují emoce, krása a za kterými jsou skutečné příběhy o soužití.“

„A dokumentace lidského příspěvku k soužití je možná ještě důležitější,“ dodává Magnus, „protože tam jsou vidět ta řešení. Průvodci a ochránci přírody, infrastruktura, kterou budují, a to, jakým způsobem tato setkání v přírodě probíhají, to všechno přispívá k našemu cíli.“ Důležitá je samozřejmě i vzájemná spolupráce. „Já říkám, že jedna plus jedna je pět,“ žertuje Staffan a pokračuje: „Díky spolupráci jsou snímky různorodé a neokoukají se. Je také snazší dělat rozhovory, natáčet jeden druhého při práci, psát návrhy, spravovat sociální sítě atd. Většinou pracujeme odděleně. Ale v létě, kdy na severu není skoro žádná noc, je užitečné k sobě někoho mít. Jeden pozoruje a druhý si může zdřímnout.“ Při fotografování tato dvojice ocenila mnoho předností vybavení Sony Alpha. „Vzhledem k tomu, že se jedná o multimediální projekt, je možnost snadno přepínat mezi fotografií a videem na stejném fotoaparátu a objektivu obrovskou výhodou,“ říká Magnus. „A samozřejmě automatické ostření na objekt a oči, stejně jako rychlost focení, zaručují mnohem vyšší úspěšnost, ať už je objektem vlk v lese nebo farmář stavící plot.“

„Za jednu z největších výhod považuji tiché režimy fotoaparátů, jako je Sony Alpha 1,“ říká Staffan. „Nevím, kolik zvířat a ptáků jsem za ta léta vylekal zvukem závěrky nebo kolikrát jsem kvůli němu měl omezené příležitosti. Jednou jsem v Číně vyfotil sněžného leoparda, ale po prvním stisknutí spouště mě uslyšel a zmizel. S fotoaparátem Alpha 1 II jsem mohl pořizovat fotografie i videa a zvíře si mě nevšimlo.“ Oba také chválí řadu teleobjektivů Sony pro fotografování zvířat ve volné přírodě. „Pracujeme s objektivy FE 400 mm f/2,8 GM OSS a FE 600 mm f/4 GM OSS apod. Ty zaručují přinejmenším stejně ostrý obraz jako ostatní, které jsme používali dříve, ale jsou výrazně lehčí,“ pokračuje Staffan. „A i pár set gramů se může projevit na ostrosti snímku, když držíte teleobjektiv v ruce celé hodiny.“ Oba se shodují, že pro projekt typu Soužití má zásadní význam síla fotografie změnit názor lidí a rozptýlit jejich předsudky. „Nehmotné hodnoty a s nimi spojené postoje jsou velmi důležité,“ říká Magnus. „A jsme si jistí, že když s tím lidem pomůžeme, může většina z nich začít být na své ikonické predátory hrdá.“

„Ve skutečnosti je potřeba více pracovat s lidmi než se zvířaty,“ uzavírá Staffan. „Chceme, aby lidé milovali své přírodní dědictví. Neexistuje žádné dokonalé řešení, ale existuje cesta k něčemu lepšímu. Stačí to vidět, abyste to pochopili.“