Island se svými ostrými sopečnými vrcholky, opuštěnými plážemi s černým pískem a hlubokými vodopády je vysněným místem mnoha fotografů. Ale jednoho zvláště chladného a ponurého dne byl Davide Monteleone se svým fotoaparátem namířeným na anonymní hliníkové iglú v lávových polích Nesjavellir poblíž Reykjaviku na své misi pořídit snímek, který by vzbudil zájem čtenářů, aby se chtěli dozvědět více.

Dané téma – rozvíjející se technologie pro zachycování uhlíku – je v geopolitickém měřítku extrémně důležité. A „proces dekarbonizace je třeba řešit se stejnou vážností jako konflikt,“ vysvětluje Davide. „My jsme tento problém vytvořili a nyní musíme najít způsob, jak se z něho dostat. Tyto stroje jsou zbraněmi, které lidstvo vytváří pro svou záchranu.“

Vlastní fotografování těchto technologií je však často problematické. „Výzvou pro mě bylo, abych dokázal připodobnit příběh něčeho, co ani není možné spatřit. Jeli jsme zdokumentovat tento systém pro zachycování uhlíku, avšak jako většina podobných technologií není vizuálně příliš přitažlivý – ačkoli jeho potenciál je mimořádně důležitý. Museli jsme se tedy zaměřit na vědce a jejich životně důležité výtvory, kterými se snaží zachytit oxid uhličitý ze vzduchu a uložit jej pod zemským povrchem nebo jeho množství snížit pomocí projektů na moři.“

Pro účely tohoto článku navštívil v průběhu osmi měsíců devět těchto zařízení na zachycování uhlíku v Evropě a také dalších částech světa a na každém z nich strávil od několika dnů až po několik týdnů. „Focení pro tyto články obnáší spoustu výzkumu a fotograf je podstatnou součástí redakčního týmu, pokud jde o plánování a rozhodování,“ vysvětluje Davide. „Takže ačkoli si kvůli projektu této velikosti a závažnosti můžete dělat starosti, úroveň mého zapojení a přispění všechny nepříjemnosti bohatě vyváží.“

Navzdory těmto obtížím a po vyčerpávajících 12 hodinách v Nesjavelliru měl snímek, který byl hoden obálky listopadového vydání National Geographic 2023.

Davide se do projektu pustil s velkoformátovým fotoaparátem, dronem a svým fotoaparátem Sony Alpha 7R IV, modelem, který popisuje jako „neuvěřitelně výkonný, protože zvládá všechno, co potřebuji, a dělá to snadno a rychle. Práce s těmito malými Full-Frame bezzrcadlovými fotoaparáty mi připomíná první fotoaparáty s 35mm filmem, které v polovině 20. století přinesly revoluci do oblasti dokumentární fotografie. Díky rozlišení 60 megapixelů se navíc mohou měřit s mnohem většími a dražšími fotoaparáty.“

„Podávají skvělý výkon při celodenním focení v náročných podmínkách. Mohu se spolehnout, že na jedno nabití vyfotím přes tisíc fotek a fotoaparát se nenechá rozhodit ani mrazem na Islandu, ani vysokou vlhkostí v Demokratické republice Kongo,“ říká Davide.

Davide připomíná, že překonat něco, co na první pohled vypadá „pěkně hnusně a nudně“, vyžaduje jistou kreativitu a vysvětluje, že na rozdíl od válečných oblastí, kde se toho děje opravdu hodně, vyžadují podobné projekty trpělivost a inspiraci.

„Společně se svým týmem jsem tak začal na tomto problému pracovat, zkoušeli jsme různé nápady a zjišťovali, co funguje,“ pokračuje. „Například jak můžeme změnit perspektivu snímku, aby lépe dokládal příběh, který chceme sdělit, jak se můžeme inspirovat fotografiemi průmyslových strojů, použít kreativní nasvícení nebo fotit v různou denní dobu? V případě snímků iglú jsme nakonec fotili v noci a k nasvícení jsme použili pohybující se dron.“ Davide také doufal, že se objeví polární záře, ale jak říkají Islanďané, když o ní mluvíš, neukáže se!

„Myslím, že se nám to nakonec povedlo,“ zvažuje, „ostatně, vybrali si ten snímek na obálku časopisu. Je to působivý snímek, který ale současně vyvolává otázky: chcete vědět, co je to iglú zač a co dělá. Je přitažlivý a svým způsobem futuristický, ale tak trochu mimozemsky působící krajina lávového pole také vzbuzuje trochu neblahé tušení. Je vyjádřením příslibu, ale i výzev, které stojí před námi, a něčeho, čemu můžeme čelit, pokud se s nimi nevypořádáme.“

Davide proto sám sebe vnímá jako překladatele. „Fotografie samotná nic nevysvětluje, ale pokud někoho donutí, aby si přečetl něco o zachycování uhlíku, pak splnila svůj účel. Role dokumentárního fotografa není řešit problémy, ale probouzet zvědavost v ostatních, aby tak učinili.“

„Toto se v průběhu historie příliš nezměnilo,“ říká Davide a připodobňuje svou roli k lidem, kteří dokumentovali průmyslovou revoluci, jako například fotograf Lewis Hine. „Naším úkolem je zdůraznit prvky nové průmyslové revoluce a vykreslit tyto příběhy přeměny energie. Přesouváme se od fosilních paliv k zelené energii, a ačkoli to samo o sobě nevyřeší globální klimatický problém, proces zachycování uhlíku je toho důležitou součástí. Fotografie se v této oblasti také zlepšuje. Zatímco před pěti lety fotobankám dominovalo téma technologické proměny, nyní se vytváří mnohem kreativnější a uvážlivější obsah.“

Stejně jako celá řada fotografů i Davide často pracuje více hybridním stylem, proto bylo důležitou součástí jeho práce také natáčení videa pro článek National Geographic pomocí fotoaparátu Sony Alpha 7R IV. „Rád vybírám příběhy, které obsahují rovněž videa, protože lépe sdělují příběh a jsou názornější. Zejména když jsou objekty poměrně statické jako u tohoto projektu, může být pohyb a zvuk videa výstižnější.“

Zatímco příběh zachycování uhlíku a klimatické změny je z podstaty geopolitickou záležitostí, Davide zjistil, že jeden z článků této skládačky v podobě člověka je poměrně povzbudivý. „Vědci jsou vždy neuvěřitelně zapálení pro to, co dělají. Stejně tak jsou trpěliví a dokážou se nadchnout, když o tom mluví,“ dodává, „i když je to zcela okrajová záležitost, je to složité nebo je to pro nás ostatní neviditelné! Vědí totiž, že právě tyto věci jsou absolutně nezbytné s ohledem na budoucnost naší planety. A pokud se nám podaří přetavit energii těchto několika málo lidí do podoby příběhu, který osloví davy, pak to moc rád udělám.“