Zaostřeno na snímek

Nemám rád neoriginální portréty. Zinscenovaný snímek usmívající se osoby podle mě nic nepřináší. Je příliš snadný a naivní – a navíc toho o objektu říká jen velmi málo.

Pokud by má práce byla jen o snímcích, nedělal bych ji. Důležitá je především práce kolem toho – navázání vztahu, propojení, rozhovor a snaha pochopit lidi pomocí etnografické inteligence.

Když dělám portréty, jako je například tento portrét pastevce jménem Bor ze severní provincie Bulgan v Mongolsku, je to vždy impulzivní. Kompozice vychází z části charakteru, z některých prvků historie nebo širšího kontextu společnosti, kterou studuji.

Bor má 84 let a většinu svého života strávil v této oblasti se svými zvířaty. Žil během komunistického režimu a tvrdě pracoval jako pastevec. To je nyní téměř nemožné – lidé se stěhují do měst a kočovný způsob života se vytrácí.

Když jsem s Borem mluvil, z ničeho nic jsem si uvědomil, že přede mnou sedí téměř celé století dřiny a starostí. To, co mi popisoval, byla obtížná situace. A tak jsem taky záběr zasadil, s celou jeho složitostí a napětím z tmavého záporného prostoru za ním a vysokým kontrastem ve tváři. Záběr je rovněž úmyslně trochu nakloněn, aby ukázal vypětí tohoto stylu života, který se ani zdaleka nepodobá zidealizovaným cestovním fotografiím.

Pro fotožurnalistiku a dokumentární fotografii obzvláště je fotoaparát Sony Alpha 7C skvělým společníkem, zejména v kombinaci s objektivy řady G, jako je FE 50mm F2.5 G. Tento fotoaparát je nenápadný a tichý a není agresivní jako třeba tělo digitální zrcadlovky. Uspořádání dálkoměru s hledáčkem na levé straně mi umožňuje fotografovat pravým okem – má tvář tak zůstává vidět a je otevřená pro lidi kolem mě. Vidí mě, jak se na ně dívám, a díky tomu na sebe můžeme navzájem reagovat. Je to součást mé etiky a také důvod, proč jsem dokumentární fotograf.

U tohoto záběru jsem používal kloubovou obrazovku fotoaparátu Alpha 7C. Díky ní mám volné oči a svobodu pohybu a neomezuje mě hledáček. Umožňuje mi také dělat záběry z výšky, když jsem v davu, nebo naopak ze země. Obrazovku fotoaparátu Sony jsem používal jako jakési vodítko, které mi umožňovalo správně podexponovat, ponechat tíhu tmy na pozadí a nechat vyniknout klíčové detaily na Borově tváři.

Není to romantický snímek. Je ale pravdivý. Bor se dívá do světla, což podle mě znamená, že se dívá do budoucnosti s otevřenýma očima.

Tento snímek bude zařazen do knihy o Mongolsku 21. století, kterou se chystám vydat. Při dokumentování proměny venkova se snažím zachytit drsnou krásu země a pořídit působivé snímky, které pomáhají sdělit příběh národa procházejícího hlubokou transformací.