Fotografie, které přímo svádí k ochutnání

„V průběhu mé kariéry mě mnohokrát žádali, abych fotografovala něco, co pro mě není ‚stěžejní‘,” říká Kate Kirkman, „a často jsem to odmítla – ale fotografování jídla mi vždy připadalo vážně zajímavé. Je to kreativní práce, která je pro mě výzvou, takže jsem velice ráda, když takovou nabídku dostanu.“

Kate, která se specializuje převážně na portréty, často vytváří fotografie propagující osobní značky klientů, mezi něž se řadí šéfkuchaři nebo odborníci na výživu. Když si navíc uvědomíme, že vystudovala historii umění a má smysl pro detail, jídlo do její práce velice dobře zapadá. Dokonce natolik, že dnes provozuje také webové stránky foodbylumiere.co.uk zaměřené na fotografování jídla.

„Jedna z věcí, které mě přitahují,“ pokračuje, „jsou záludnosti, s nimiž se musíte při fotografování jídla vypořádat. Může vypadat jednoduše, ale klade velké nároky z technického i estetického hlediska. Na vrcholné úrovni vám jídlo a rekvizity případně naaranžují odborníci, ale nejčastěji si aranžmá musíte vytvořit sami. Velice důležitá je kompozice a teorie barev a stejně tak osvětlení. Některé snímky jsou úsporné, jiné zase velice komplexní. To znamená, že se liší každý pokrm a každá restaurace a každý příběh spojený s jídlem je jedinečný.“

V nedávném projektu Kate pracovala pro „báječnou hospůdku s restaurací s názvem The Hundred. Tento projekt poukázal na to, jaký vliv mají při jakémkoli fotografování ti, kdo jídlo připravují,“ vysvětluje Kate. „Ráda bych třeba jídlo fotografovala způsobem, který odráží můj styl,“ dodává, „ale šéfkuchař nebo aranžér mají své vlastní nápady. V tomto případě vyžadovali naprostou jednoduchost. Všechno muselo být zredukované na minimum a v záběru nesmělo zůstat nic, co by od jídla odvádělo pozornost. Navíc chtěli použít vlastní stoly a stěny v restauraci, aby záběry působily uceleným dojmem.“

Kate nafotila sérii snímků koncipovaných jako flat-lay spolu se záběry z běžnějších úhlů a také snímky z interiéru restaurace. O stylu flat-lay říká, že „fotografování z ptačí perspektivy je teď velice oblíbené a u mnoha zakázek jsou tyto snímky pravděpodobně nejdůležitější. Jsou často vidět na sociálních sítích a důvody jsou zřejmé – jsou odvážné a působivé, plocha stolu přitom vytváří přirozené pozadí a máte možnost si se záběrem kreativně pohrát. Nefungují jedině v případě, že jídlo je takříkajíc ‚vysoké‘,“ směje se. „Pokud tedy fotografujete tyčící se burger nebo na sebe naskládané vafle, je načase zvolit jiný přístup.“

„Při fotografování z ptačí perspektivy,“ pokračuje, „upevňuji svůj fotoaparát Sony Alpha 7R IV na podomácku vyrobený rig, jehož základem je několik stojanů pro světla. Poskytuje mi větší stabilitu a flexibilitu než stativ. Fotoaparát připojím k displeji nebo notebooku, s pomocí něhož vytvářím kompozici. Namísto fotoaparátu pohybuji objektem, dokud nenajdu místo, které funguje nejlépe. Přechod na fotografování více odpovídající pohledu člověka, tedy z úhlu asi 20–45°, je ve skutečnosti komplikovanější,“ pokračuje, „protože do hry pak více vstupuje místnost a vše, co se v záběru objeví, je samozřejmě zapotřebí osvětlit nebo naaranžovat.“

Při ostření pracuje Kate nejraději v manuálním režimu a používá funkci zvýraznění obrysů na fotoaparátu Sony Alpha 7R IV. „Velice často používáme kalkulačku hloubky ostrosti, abychom určili, jak velká část objektu musí být ostrá. Obvykle pracuji s objektivem FE 50mm f/2,8 Macro, protože je malý a lehký, ale má velkou světelnost, a proto je možné dosáhnout velice malé hloubky ostrosti. Ideální je, aby ostrých bylo 90 % objektu, kromě jídla například také větší část talíře a příbory. Není tedy neobvyklé, když clonové číslo o něco zvýším. Díky tomu, že fotoaparát je pevně fixovaný, to ale není žádný problém.“

„Na používání fotoaparátu Alpha 7R IV je také skvělé,“ pokračuje Kate, „že mi stačí pořídit jeden snímek pokrmu a mám přitom jistotu, že díky rozlišení 60,2 megapixelů jej mohu ořezat a získat tak hned několik kompozic. Ve spojení s nejnižšími hodnotami citlivosti ISO vzniknou úžasné výtisky, což je důležité, protože spousta snímků přijde na stránky časopisů nebo jídelní lístky, a proto je naprosto zásadní, aby byly jasné.“

Velkou pozornost je ale třeba věnovat odrazům. „Když si nedáváte pozor, může se z nich stát noční můra,“ říká Kate, „protože do snímku vnášejí ostrý a nepěkný kontrast a odvádějí pozornost od jídla. Řešíme to pomocí změkčujících modifikátorů, jako jsou softboxy, a navíc vybíráme příbory a talíře tak, aby byly matné nebo měly bohatou patinu. Rozhodně není vhodné upravovat pozici světel podle odrazů – jejich umístění by se mělo zakládat jen na tom, co je nejlepší pro objekt. Když všechno ostatní selže, existují zmatňující spreje, které odlesky odstraní, ale rozhodně pak nejezte nic, co s nimi přišlo do kontaktu.“

Kate říká, že velká část úspěchu spočívá v maximálním využití živého náhledu z fotoaparátu. „Obraz přichází přímo ze snímače,“ říká, „a to mi nejen usnadňuje změny expozice a ostření, ale když je navíc fotoaparát uchycený na stavivu nebo rigu, mohu namísto blesku používat stálá světla, což mi nesmírně pomáhá osvětlení si vizualizovat. Blesky vlastně používáme jen tehdy, když potřebujeme zmrazit detaily, například při nalévání tekutin nebo když se na jídlo snáší poprašek moučkového cukru.“

„Obvykle se snažím používat co nejpřirozenější osvětlení,“ pokračuje, „ale chci také předvést podobu a strukturu jídla. Velice se to samozřejmě podobá tradičnímu osvětlení zátiší, a je to tedy přesný opak toho, co běžně používám pro portréty. Když necháte světlo dopadat zepředu, může se snímek zdát velice plochý, ale v tomto případě jsou mnohem důležitější světlé a tmavé oblasti, a proto často osvětluji kompozici zboku a také mnohem častěji zezadu. A pokud je objekt průhledný, nasvítím ho úplně zezadu a záběr vyplním pomocí reflektorů nebo bílých odrazných desek.“

„Stejně jako u jakéhokoli objektu,“ uzavírá, „je ale nejdůležitější vytvořit si svůj vlastní styl. Je nutné vědět, jak snímek chcete pojmout. Já dávám přednost tomu, aby ze snímků více vyzařovala určitá atmosféra, a proto si hraji s kontrastem, světlem a stíny. Je v pořádku, když klient chce něco jiného, prostě se musíte umět přizpůsobit. Vaším úkolem totiž je dosáhnout toho, aby jídlo na fotografiích přímo svádělo k ochutnání, a když dokončíte focení, můžete přesně tohle udělat. To rozhodně patří mezi nejlepší důvody, proč se tomuto typu zadání věnovat.“