„Všechno začalo požadavkem zákazníka, aby byly na fotografii vidět všechny ingredience hamburgeru, aby bylo vidět, že všechno je přírodní a čerstvé.“
Tento jednoduchý požadavek přivedl fotografa Pabla Gila k výbornému nápadu. Existuje snad nějaký lepší způsob, jak ukázat, co je uvnitř hamburgeru, než když všechny součásti oddělíme a necháme poletovat ve vzduchu?
Pro pouhou fotografii hamburgeru to byla dost dramatická vize. Ve vysoce kompetitivní branži kulinářské fotografie ale vyniknete právě imaginací.
„Obecně se snažím o to, abych divákovi svými fotografiemi něco řekl. Nejedná se pouze o jednotlivé snímky, ale o celý příběh. Pokouším se při využití správné kompozice a osvětlení vytvořit takový obrázek, který ve vás vyvolá pocit, že jídlo je hlavní postavou příběhu. Není pouze námětem nebo rekvizitou, je hlavním hrdinou.“
Začátek s hamburgrem měl nedávno pokračování v druhé sérii fotografií vytvořených stejnou technikou, která se tentokrát zaměřila na propagaci různých nápojů. Tentokrát se nejednalo o pokrmy vznášející se ve vzduchu, ale o dokonalé zachycení tekutiny v pohybu. Mnozí si myslí, že pohyb tekutiny na fotografiích je pouhý počítačový efekt. Je to však skutečnost zachycená fotoaparátem dlouhým a pracným postupem bez jakékoli manipulace.
„Vytvoření fotografie vyžaduje mnoho repetitivních úkonů. Nejdříve vytvoříme náčrtek, který ukazuje, jak by měla finální fotografie vypadat včetně tekutiny pohybující se směrem ven ze zdánlivě se pohybujícího poháru. Pak nasnímáme možná 100 až 150 fotografií, přičemž pohybujeme sklenicí a zkoušíme imitovat úhel jejího pádu. Chceme imitovat úhly pádu, takže pád opakujeme v úhlu, který je pokud možno co nejblíže úhlu finálnímu. Opakujeme to tolikrát, kolikrát je to zapotřebí, než se nám podaří zachytit tvar tekutiny, který vypadá co nejreálněji. Pohár ponecháme v pohybu a pořizujeme snímky, dokud se nám nepodaří docílit přesně takového pohybu tekutiny a kapek, který si přejeme.“
Všechny Pablovy fotografie jsou nasnímány fotoaparátem Sony α7R III. „Fotoaparát pomáhá mnoha různými způsoby. Protože musím často nasnímat mnoho fotografií v nejrůznějších úhlech, potřebuji fotoaparát, který je velice lehký, abych ho udržel dlouhou dobu. Také výklopný displej je vynikající, protože mi umožňuje fotografovat jídlo pohodlně z výšky. Fotoaparát mě nejprve zaujal zejména fantastickými barvami a dynamickým rozsahem. Nejenže jídlo vypadá báječně, fotoaparát mi také dává volnost při úpravě fotografií při postprodukci.“
K vytvoření efektu levitace zavěšují Pablo a jeho asistentka Monica Sanz dané objekty na rám, čímž dosahují perfektní polohy před pozadím.
„Pozadí je velmi důležité, je to třetí část příběhu. Vytváří pro danou fotografii správné prostředí. Říká divákovi, zda se jedná o modernistickou fotografii či o fotografii klasickou nebo rustikální. Pozadí dává snímku rámec,“ říká Pablo.
Pozadí je pro Pabla tak důležitou součástí fotografie, že se svojí asistentkou každé ručně vyrábí, tak aby se přesně hodilo k danému snímku. „Používáme různé materiály jako dřevo, textil nebo karton, z kterých můžeme vytvořit správná pozadí pro různé fotografie.“
Vybavení má velký význam: „Objektivy jsou při fotografování jídla důležité, protože pokrmy nemohou vypadat zdeformovaně nebo zkresleně. Z tohoto důvodu nepoužívám širokoúhlé objektivy. Kdysi jsem používal makroobjektiv Sony 90 mm f/2,8. Byl to můj oblíbený objektiv mnoho let. Nedávno jsem ale začal používat objektiv 100 mm STF f/2,8. Bokeh vypadá neuvěřitelně přirozeně. Je to můj nový objev, můj oblíbený objektiv!“
Každou fotografii lze doladit při postprodukci, ale perfektní světlo je nezbytné hned při pořízení snímku. Jako u mnoha jiných kulinářských fotografií je u série Levitation světlo celkem nekomplikované. K vytvoření měkkého přirozeného světla jsem použil softbox, přičemž protější reflektor pomohl změkčit některé stíny.
Kombinace světla, dramatičnosti, pozadí a barvy vytváří sérii fotografií, které v divákovi vyvolávají chuť na zachycený pokrm, tedy v tomto případě nápoj.
„Obraz nikdy nelže, mé snímky možná.“
