„Lidé často říkají, že plazi, obojživelníci, hmyz a pavoukovci jsou oškliví. Doufám, že když si prohlédnou fotografie pořízené zblízka, uvědomí si, jak krásní tito tvorové ve skutečnosti jsou,“ říká Javier.
Bavíme se o Javierových oceněných makrosnímcích divoké přírody a zejména o tom, proč fotí právě to, co fotí – žáby a ropuchy, pavouky a štíry. Říká, že za to může jeho vzdělání biologa. Nebo, lépe řečeno, jeho touha vzdělávat ostatní.
Nelze očekávat, že by si lidé tato stvoření rovnou zamilovali. Pokud se však podaří změnit způsob, jakým jsou zdánlivě oškliví živočichové vnímáni, může to vést k dalším změnám. A to zejména v souvislosti s ochranou ohrožených druhů. Toto téma je Javierovi coby biologovi samozřejmě blízké. Podporuje projekt Meet Your Neighbours (Setkejte se se svými sousedy), který představuje prostřednictvím výmluvných fotografií úžasná stvoření, která nás obklopují.
„Určitě nebudete chránit něco, co je vám odporné,“ vysvětluje Javier. „A právě o to jde, s tím se snažíme bojovat. Snažíme se změnit způsob, jakým lidé uvažují. Více se pak starají o svět, který je obklopuje. Když si prohlédnou nádhernou fotografii hada nebo pavouka, která navíc vystihuje i nějaký přirozený rys jeho chování, tak ho určitě nezabijí, ale spíš se ho pokusí zachránit a budou s ním zacházet s respektem. Fotografie dokáže změnit chování lidí.“
Biologický pojem naučeného chování, tedy rysy a vlastnosti, které pochytíme během života, je tu velmi důležitý. Nejedná se pouze o pojem, který se Javier snaží vštípit druhým, ale o věc, která formuje také jeho vlastní život a práci. „Naše reakce na tyto druhy živočichů,“ objasňuje, „jsou mnohem víc o výchově než o přirozenosti. Když pojedete do deštného pralesa, uvidíte děti, které si hrají s tarantulemi a škorpióny. Uvidíte nejen, že nemají strach, ale také, jak ohleduplně s těmito živočichy zacházejí. Když budete vyrůstat v prostředí, kde dospělí říkají: ‚Nepřibližuj se k tomu, je to nebezpečné,‘ tak se to na vás odrazí zase jinak.“
Také Javier má své naučené chování. Už odmalička ho fascinovala všechna stvoření, která ho obklopovala. Vyrostl na španělském venkově, volnou přírodu měl vždycky někde poblíž. Když mu bylo čtrnáct, dostal od rodičů malý digitální fotoaparát, aby mohl zaznamenávat vše, co ho zajímá. Dále už to byl přirozený vývoj. V osmnácti začal fotit zrcadlovkou a speciálním makroobjektivem. Fotografovaným subjektům se tak mohl dostat více pod kůži a zaměřit se na neuvěřitelné detaily. Na univerzitě studoval biologii a po promoci se začal věnovat fotografování divoké přírody na plný úvazek.
Pomáhá mu znalost biologie v tom, co dělá dnes? „Určitě mě učí trpělivosti,“ směje se, „protože práce biologa spočívá z velké části v čekání, než se stane to, co chcete pozorovat – třeba nějaká reakce nebo určitý prvek chování živočicha, kterého studujete. Teprve pak můžete všechno zachytit. Když jste laboratorní biolog, můžete svá pozorování zaznamenávat ve formě nějakých dat. Pokud jste však zoolog v plné polní jako já, výslednými daty je fotografie. Jako biolog hledáte zajímavé příběhy a zajímavé subjekty. To vás přivádí na úžasná místa, kde objevujete druhy, které nestudoval nikdo před vámi, a vy můžete předávat dál, co jste se naučili.“
Javier se snaží ve svých snímcích zachytit zejména nějaký prvek chování. A za úspěch považuje, když se mu to podaří provést esteticky krásným způsobem – zaznamenat důležitý okamžik ve vynikající kompozici a za vynikajícího světla.
„Za své nejlepší snímky považuji ty, ve kterých se odráží činnost nebo chování fotografovaného objektu. A zároveň můžete na těchto fotografiích spatřit krásu. Obojí se musí vzájemně doplňovat.“
„Problém je,“ pokračuje Javier, „že dneska může udělat hezký obrázek skoro každý. Já se snažím zaznamenat, že se děje něco důležitého. A opět mi pomáhá, že jsem biolog. Zkušenosti mi umožňují fotografovaný subjekt pochopit a odhadnout, co se v příští chvilce stane. Jako fotografovi mi moje zkušenost biologa pomáhá zachytit rozhodující okamžik.“
Dostáváme se k Javierově úspěchu v soutěži Wildlife Photographer of the Year (WPOTY) 2018, kde získal ocenění Portfolio Award. Jedním z nejpřesvědčivějších obrázků oceněného portfolia je fotografie Matka Ochránkyně. Jedná se o portrét asi centimetrové ostnohřbetky, která střeží svá mláďata lezoucí po spodní straně stonku a svým ostnem na zádech odráží útočníky. Této sady fotografií si Javier opravdu cení. Podařilo se mu zde to, o co mu tolik jde: propojit přírodu a krásu. „Jsem na tyto obrázky opravdu hrdý. Podařilo se mi vše správně namíchat a přesvědčivě podat jedinečný okamžik v životě subjektu.“
Velmi ho potěšilo, že zvítězil právě v kategorii Portfolio. Je přesvědčen, že v sérii snímků dokáže zachytit širší souvislosti: „Portfolio považuji za jednu z nejdůležitějších kategorií v soutěži. Můžete vytvořit příběh nebo s fotografovaným objektem pracovat po delší dobu. Ocenění Portfolio Award získali lidé, kterých si opravdu vážím, například ti, kdo fotografují pro National Geographic. Je to pro mě opravdu velká pocta.“
S narůstající délkou objektivu klesá pravděpodobnost, že vyrušíte plachý objekt svého zájmu. Podle toho Javier volí objektiv, se kterým pracuje. Fotoaparát α7R III používá s objektivem FE 50 mm f/2,8 Macro nebo FE 90 mm f/2,8 Macro. „Tyto dva objektivy používám nejvíce, ale samozřejmě záleží na tom, co fotím. Větší dosah 90milimetrového objektivu může být velmi užitečný, ale používám také objektiv FE 28 mm f/2, například když chci pořídit snímek živočicha v jeho přirozeném prostředí. Objektiv FE 100–400 mm f/4,5–5,6 GM je také skvělý, protože zaostřuje ve vzdálenosti těsně pod jeden metr, což mi umožňuje fotit například motýly. Používám ho ale také třeba při fotografování ptáků, savců a velkých zvířat.“
Javier oceňuje, že fotoaparát α7R III dokáže pořídit 10 snímků za sekundu. Může přitom využít funkci tichého snímání, která spolehlivě potlačí zvuk spouště. To je skvělé při fotografování plachých živočichů, protože „kombinace vysoké rychlosti sekvenčního snímání a tichého chodu umožňuje zachytit přesně ten okamžik, o který jde. Užitečný je také elektronický hledáček, a to zejména u makrofotografií, které mívají velice malou hloubku ostrosti. K tomu, aby byl fotografovaný subjekt opravdu perfektně ostrý, používám funkci focus peaking. A vůbec se neobávám nastavit vyšší hodnotu ISO. Vím, že výsledek bude kvalitní,“ říká Javier.
Stalo se mu někdy, že by se kvůli nějakému typickému rysu v chování živočicha, který studoval, ocitl v riskantní situaci? Nepřiblížil se příliš k živočichovi, který by mohl být nebezpečný? „Je pravda, že existuje mnoho jedovatých druhů plazů a hmyzu,“ vysvětluje Javier. „Když na ně ale budete brát ohledy, nebezpeční nebudou. Útočí jedině tehdy, když se jich lidé snaží dotknout nebo s nimi manipulují. Pak se totiž cítí být v ohrožení. Rozhodně nikoho neuštknou jen tak pro zábavu. Když se nad tím zamyslíte, uvědomíte si, že nebezpečnou situaci vytváří člověk. Při práci v terénu mám strach jen z lidí, ze zvířat ne.“
„Chceme-li něco zachovat, musíme si nejdřív uvědomit, že nám na tom záleží a že to můžeme ztratit. Fotografie jsou užitečné v tom, že na nich můžeme vidět svět, který nás obklopuje, a vytvořit si k němu vztah. Pomocí fotoaparátu se snažím zachytit zvířata v jejich nejryzejší formě z biologického a zároveň z uměleckého hlediska.“
