Pobřeží kolem Bempton Cliffs, které se táhne na sever od Flamborough Head směrem k Filey, je jedním z nejpozoruhodnějších ve Velké Británii. Je také domovem prosperujících populací mořských ptáků. Vzhledem k tomu, že strmé křídové útesy místy sahají až do výšky přes 100 m, a také kvůli kombinaci severního větru a závrati není snadné udržet fotoaparát dostatečně v klidu, abyste je mohli vyfotit.

Zkušený fotograf divoké přírody Drew Webb ví o boji s chvěním fotoaparátu vše. Tyto útesy navštěvuje spolu s dalšími divokými místy po celém Spojeném království již léta a fotografuje jejich obyvatele s úchvatnou ostrostí. Pro Drewa však otřesy nejsou jen otázkou okolních podmínek a jde u něj o něco víc, než jak to vnímá většina lidí při fotografování s dlouhými objektivy. „Mám onemocnění zvané benigní esenciální třes, které mi diagnostikovali už asi v 10 letech,“ začíná. „Omemocnění způsobuje bezděčný třes v rukou a pažích, což samozřejmě značně ztěžuje držení fotoaparátu v klidu, abych mohl pořídit ostrý snímek.“ Drewův zájem o fotografování a divokou přírodu začal na cestách do Skotska, kde pozoroval orlovce říční, které fotografoval z okna auta pomocí starého Kodaku Retinette svého dědečka. Nějakou dobu pak ale trvalo, než semínko vyklíčilo. „Jak si asi dokážete představit, není to zrovna ten nejlepší fotoaparát na focení dravých ptáků v dálce, a přestože jsem ho používal rád, nikdy by mě nenapadlo, že bych se mohl fotografováním živit. „Složil jsem zkoušky GCSE, dopadl jsem hrozně, odešel jsem ze školy a vlastně jsem nevěděl, co dál.“

„Na rok jsem si udělal volno, pak jsem absolvoval kurz v oblasti médií, BTEC a nakonec jsem vystudoval fotografii. V té době jsem si poprvé všiml, jak třes ovlivňuje mé snímky. Dělali jsme cvičení, abychom zjistili, jak dlouhý čas udržíme z ruky, a s 50mm objektivem jsem se dostal na 1/125 s. Byl jsem na to hrdý, ale další den jsem zjistil, že všichni se dostali na 1/50 s nebo dokonce ještě na lepší hodnotu. „Toto cvičení demonstruje „pravidlo reciprocity“, jednoduchou rovnici, která říká, že aby se zabránilo rozmazání fotografie pohybem, musí mít expoziční čas alespoň hodnotu rovnající se reciproční hodnotě použité ohniskové vzdálenosti. Například při fotografování s ohniskovou vzdáleností 50 mm byste měli použít expoziční čas minimálně 1/50 s. Při práci v obchodě s fotoaparáty si pak někdo jeho třesu všiml. „Balil jsem krabici pro zákazníka, ze kterého se vyklubal lékař, a on se mě zeptal, jak dlouho už jsem na odvykačce! Myslel si, že to třes je důsledkem abstinenčních příznaků. Tehdy jsem si jako dospělý poprvé uvědomil, že to ostatní lidé mohou vidět.“ Kromě toho, že si uvědomil, že mnoho jeho snímků pořízených teleobjektivem je rozmazaných, znamenalo to pro Drewa také začátek úplného smíření se se svým stavem.

„Jde o to,“ pokračuje, „že až do té chvíle jsem si navzdory všem důkazům namlouval, že se mi fotoaparát netřese, nebo jsem se vyhýbal situacím, kde by to mohl být problém. Proto jsem se rozhodl, že prostě nebudu fotit s dlouhými ohniskovými vzdálenostmi a místo toho se budu držet ohnisek, která jsou k otřesům shovívavější, jako je 35 mm a 50 mm.“ Během lockdownů kvůli pandemii Covid-19 se však znovu objevil můj zájem o divokou zvěř a spolu s ní i odhodlání nenechat se třesem brzdit. „Když jsme směli chodit na procházky, bral jsem si k našemu rybníku objektiv 70–200 mm a dělal jsem s ním, co jsem mohl. Ale jak všichni fotografové divoké přírody vědí, vždy chcete větší a větší ohniskovou vzdálenost, takže jsem od té doby začal dělat vše pro to, abych vytvářel lepší snímky s delšími ohniskovými vzdálenostmi.“ V praxi pro Drewa stabilnější fotografování obvykle znamená práci se stativem, ale také využití stromů, oken pozorovatelen, sedacích vaků nebo země k zajištění větší stability. „Dělám spoustu věcí, například si lehnu jako odstřelovač,“ směje se, „doporučil mi to kamarád z americké armády, protože je to opřená pozice, která poskytuje mnohem větší stabilitu. Můžu třes zmírnit, ale nikdy ho úplně neodstraním. Je to patrné zejména při natáčení videa.“

Drewovo vybavení Sony mu s řešením jeho problému samozřejmě také pomáhá, ať už se jedná o optickou stabilizaci Steady Shot v objektivech a Steady Shot využívající snímačů v tělech fotoaparátů. „Kvůli svému zdravotnímu stavu nemohu používat nic, co by nemělo optickou stabilizaci obrazu (IS),“ říká. „Zjišťoval jsem si, které značky nabízejí kvalitní stabilizaci, a právě optická stabilizace Sony byla hlavním důvodem, proč jsem se rozhodl pro systém Alpha.“ „Používám různé postupy podle toho, co a jak fotím,“ pokračuje. „Například při použití režimu Active Steady Shot ve fotoaparátu společně s optickými stabilizátory některých objektivů může docházet ke zvláštnímu „chvění“, zejména při použití stativu, jako by se tyto režimy navzájem rušily. V takových případech tedy jeden z nich prostě vypnu. Pokud ale fotím z ruky, zapnu prostě všechno!“ Stabilizace obrazu může rovněž usnadnit kompozici, protože při komponování záběru zajišťuje stabilnější obraz, zatímco díky vynikající kvalitě snímků, kterou jeho fotoaparáty poskytují i při vyšších hodnotách ISO, může Drew nastavit tak krátkou expozici, jakou potřebuje. „V současné době používám fotoaparát Alpha 7 V a díky automatickému ostření pro sledování ptáků se objektivu musím dotknout jen zřídka, což je důležité, protože kvůli třesu to vypadá, jako bych do něj mlátil malým kladivem! Rozlišení 30MP je pro mě ideální. Větší pixely přirozeně vykazují menší mikrorozmazání, než by bylo patrné na snímači s vyšším rozlišením, a protože fotím v sériích, abych maximalizoval šanci na ostrý snímek, usnadňuje to také práci.“

Drewovi pomáhá také práce se zoomem – nejprve sleduje širší záběr, aby našel objekty, a poté přiblíží obraz tak, aby objekt vyplnil celý snímek. Právě proto si oblíbil objektiv FE 200–600 mm f/5,6–6,3 G OSS, ale protože se chce neustále zdokonalovat, vybral si pro svou poslední cestu do Bemptonu jiné objektivy. „Řekl bych, že 400 mm je hranice, při které se mi daří pořizovat snímky bez rozmazání, ale protože se neustále snažím posouvat hranice svých možností, vzal jsem si s sebou objektivy FE 400–800 mm f/6,3–8 G OSS a FE 600 mm f/4 GM OSS – používání obou je mým snem a musel jsem se pořádně snažit, abych z nich vytěžil maximum.“ Drewova vytrvalost při zvládání třesu vedla také k tomu, že se změnil jeho přístup k vedení ostatních fotografů. „Z vlastní zkušenosti vím, že prostá radost z fotografování s přáteli nebo ze zachycení výjimečného okamžiku v přírodě je mnohem důležitější než technická stránka věci,“ říká na závěr.

„Prostřednictvím svých fotek a videí chci ukázat, že fotografování může být opravdu přístupné a skutečně povznášející pro nejrůznější lidi. Chci ukázat, co je na tom zážitku skvělého, ať už se vám podaří pořídit snímek, jaký jste chtěli, nebo ne! Některé z mých nejlepších výletů byly plné překážek. Kéž bych mohl některé z těchto věcí říct svému osmnáctiletému já. Život mi tehdy připadal jako v mlze a nejistý, ale to proto, že jsem bojoval proti svým omezením, místo abych se učil, jak s nimi dosáhnout úspěchu.“