Race Across America je náročný vytrvalostní cyklistický závod, který testuje závodníky až na hranici možností. Trasa může být pokaždé jiná, ale vždy vede přes celý kontinent od západu na východ. Začíná v Kalifornii na pobřeží Tichého oceánu a končí v Marylandu na pobřeží Atlantiku. Závod však není náročný jen svojí délkou. Na rozdíl od mnoha ostatních silničních závodů zde nejsou žádné etapy – jen pevně daná, neúprosná časovka.

Trasa začíná v nulové nadmořské výšce, kde je pořádné horko, a pokračuje přes mírné pásmo lesů až po zamrzlé hory ve výšce 3 000 metrů. Málokdo by si uměl představit, že by se tohoto závodu účastnil, natožpak jej fotografoval – právě to však udělal Bertrand Beranger, který zachytil některé z nejdůležitějších momentů závodníka Jean-Luca Pereze.

„Naštěstí při fotografování rád vystupuji ze své komfortní zóny,“ směje se Bertrand, „a přestože se sportovní fotografie, které dělám, značně liší od mých fotografií architektury a ulic, existují zde jisté paralely.“ Ve sportu jde koneckonců o zlepšování a nejinak je tomu i u fotografie. Kreativci vždy těží z nových zkušeností a nově nabytých dovedností.

Protože závody jako Race Across America se konají po řadu dní a v různých prostředích, jsou dokonalou příležitostí k využití nejrůznějších technik. „Rozhodně je to situace, kde se podle mě mohou prolínat sportovní, dokumentární a krajinářské fotografie. Pro mě bylo důležité vyfotografovat celý příběh této akce, včetně toho, co jí dodávalo více kontextu, než jaký by dovolil čistě sportovní přístup.“

„Nemyslím si, že kdybych fotografoval jen kolo, jednalo by se o nudnou záležitost. Ale velice se mi líbí ten kontext navíc, celkový obraz. Jde třeba o fotografování Jean-Luca v tomto úžasném prostředí s využitím větší hloubky ostrosti, než jakou byste obvykle u sportovních snímků hledali. Mohu tak ukázat krajinu nebo se dostat ještě blíže a vidět, jaký má závod dopad na jeho tělo a mysl.“

Tento cestopisný přístup je dobře vidět na Bertrandových snímcích Jean-Luca během vzácných chvilek věnovaných odpočinku a zotavování. „Tyto snímky jsou upřímné a výmluvné. Dělá na cestě hrdinské věci a okamžiky jako tento jsou prostě realitou. Aby bylo možné vše pochopit, nestačí vidět jen krásné telefotografie, na nichž jede před rozostřeným pozadím. Musíte také vidět, co následuje – ten pláč a křik, to napětí ve tváři při neutuchající snaze.“

„Snímky jako tento, které jsem pořídil svým fotoaparátem Alpha 1 a objektivem FE 24mm f/1.4, jsou důvodem, proč pro sportovní a dokumentární fotografie rád používám širokoúhlé objektivy. Často totiž platí, že čím jste blíže, tím více emocí a kontextu pocítíte,“ vysvětluje Bertrand. „Alpha 1 s funkcí automatického zaostření na očí odvádí v těchto situacích skvělou práci. A v kombinaci s vysokou citlivostí ISO a vhodnými objektivy můžete fotografovat v podstatě ve tmě. Stejně tak důležitý je pro mě objektiv FE 16-35mm f/2.8, který je přizpůsobitelný a rychlý, přesně tak, jak je u silnice zapotřebí.“

Když Bertrand používá delší objektivy, jako je FE 70‑200mm f/2.8, rád vyzdvihuje realitu závodění prostřednictvím snímků, které ukazují celý kontext vytrvalostního závodu. „Jedná se o závod na otevřených cestách. Hlavní tahy nejsou kvůli závodu uzavírány. Nebezpečí představují kamiony, výfukové plyny a skutečnost, že silnice vlastně nejsou určeny pro cyklisty. To vše jsem chtěl obsáhnout v rámci krajinné scény, což znamenalo dostat se dopředu v doprovodném vozidle a vyčkávat téměř do poslední minuty, kdy jsem vysedl, abych pořídil snímek přímo ze silničního pruhu.“

„Pokud kdy byl pro takovýto projekt vyroben nějaký fotoaparát, pak je to rozhodně Sony Alpha 1,“ říká Bertrand. „Zatímco dříve jsem musel použít jak Alpha 9, tak Alpha 7R IV, abych získal směsici sportovních, dokumentárních a krajinářských fotografií, tento model umí vše. A navíc má na svůj výkon tak malé, lehké tělo.“

„Mezi významné funkce fotoaparátu Alpha 1 patří složený snímač, tichá závěrka a snímková frekvence. To vše je důležité, pokud kombinujete techniky jako já. Pro akci potřebuji vysokou frekvenci snímků bez blackoutu. A když máte na fotografování jen pár minut, než budete zase pokračovat dál, platí, že čím více snímků a čím větší rozlišení, tím lépe.“

„Z dnešního pohledu si myslím, že se jedná o jeden z projektů, který mě naučil nejvíc – v osobní i profesionální rovině,“ dodává Bertrand. „Samozřejmě že to není nic proti tomu, co prožívají sportovci jako Jean-Luc, ale z pohledu fotografa jde o extrémně náročné prostředí – neustálý shon, nedostatek spánku a ustavičná snaha splnit vysoké požadavky a být kreativní. Bez vybavení jako Alpha 1 by to podle mě bylo téměř nemožné.“

„Především se však domnívám, že fotografování tohoto borce, který dělá superhrdinské kousky, pro mě bylo obrovskou inspirací. Změnilo to můj pohled na lidské schopnosti. Myslím si také, že co se týká energie a odhodlání, jsou si tyto dvě profese i docela podobné. Může mě to motivovat, abych se zlepšoval.“