Pohádková zimní krajina

„Aby vznikl skvělý snímek lyžování,“ zamýšlí se profesionální fotograf horských sportů Francis Bompard, „musí se sejít spousta věcí. Jsou zapotřebí vhodné prvky v krajině, skvělé světlo přicházející často zpoza objektu a samozřejmě také dokonalý lyžař. Dosáhnout správné kombinace je někdy složité, ale společně tyto prvky vytvářejí příběh, jaký si představuji. Velkou roli přitom také může hrát štěstí.“

Ve svém posledním projektu fotografoval Francis závod ve sjezdu v italských Dolomitech v rámci Světového poháru v alpském lyžování, který pořádá Mezinárodní lyžařská federace FIS. V prosinci 2021 se už na svazích mohl opírat o celoživotní zkušenosti, které získal nejen při dokumentování těchto elitních sportovců, ale také sám jako lyžař.

„Opravdu si myslím, že pokud bych sám lyžováním nestrávil nespočet hodin, nemohl bych tuto práci dělat,“ usmívá se. „Než jsem začal na plný úvazek pracovat jako fotograf, byl jsem instruktorem lyžování. Když jste dobrý lyžař, dostanete se na trati na ta nejlepší místa, což není snadné, protože svahy jsou velice zledovatělé. Fotografování lyžování ve volném terénu zase probíhá v hlubokém sněhu, takže je odlišné, ale současně podobné. V každém případě musíte být ve formě.“

Jakmile zaujme místo a zasekne mačky do ledu, přemýšlí Francis okamžitě o kompozici. Jak vysvětluje, „obecně se snažím zakomponovat své objekty do vzduchu, a proto se připravím tak, abych je zachytil ve skoku, nebo je zaberu co nejvíc zblízka, aby měl snímek maximální dopad. Je důležité přijít na to, jak lyžař nebo lyžařka vstoupí do záběru, a být na to připravený.“

Kromě toho Francis rád střídá techniky fotografování. „Když lyžař jede přímo směrem na mě, používám velmi vysokou rychlost závěrky, například 1/4000 s. Pokud se ale pohybuje stranou ode mě, snížím rychlost až na 1/60 s nebo dokonce 1/20 s, abych mohl jeho energii zachytit s použitím švenkování,“ říká. „Používám manuální expozici a automatickou citlivost ISO nastavím v rozmezí od 100 do 3200. Pak už jen s pomocí kompenzace expozice velice rychle reaguji na případné změny světla. Tato metoda mi vždy umožňuje použít rychlost a clonu potřebnou k dosažení požadovaného vzhledu snímku.“

Jedním z častých problémů při fotografování na sněhu je jeho vysoká odrazivost. Když je objekt jasný, fotoaparát se domnívá, že musí snímek ztmavit, jenže svahy pak nejsou bílé, ale šedé. Přechod na bezzrcadlové systémy byl pro Francise v tomto ohledu naprosto průlomový. Vysvětluje, že „u hybridních fotoaparátů už expozice technicky není žádný problém, protože ještě před pořízením snímku naprosto přesně vidíte, jak bude výsledek vypadat. Něco takového digitální zrcadlovka při profesionálním použití jednoduše nemůže nabídnout.“

To vše dokonale zapadá do sebe v záběrech, jako je tento snímek z mistrovství světa v alpském lyžování, které se v roce 2021 konalo v italské Cortině D’Ampezzo. „Na tomto snímku,“ vysvětluje Francis, „si Švýcarka Lara Gutová jede pro zlatou medaili v ženském sjezdu. Stíny stromů vytvářely na svahu tento nádherný pruhovaný vzor a lyžařku se mi podařilo zachytit přesně v okamžiku, kdy prolétla bodem plným světla.“

V jiných případech hraje hlavní roli rychlost. „Mé fotoaparáty Sony Alpha 1 a Alpha 9 spojují vysokorychlostní závěrku, bezchybný elektronický hledáček fungující zcela bez zatmění a ten nejrychlejší systém automatického ostření, jaký jsem kdy používal,“ říká Francis.

„Právě takové nástroje jsou zapotřebí pro vytvoření dokonalého akčního snímku. Stabilizace obrazu v těle fotoaparátu také vylepšuje snímky pořízené technikou švenkování. Elektronické hledáčky těchto fotoaparátů velice usnadňují sledování objektu a nikde to není důležitější než u švenkování, kdy v důsledku nižší rychlosti závěrky se na jiných fotoaparátech může obraz opravdu opožďovat.“

„Další věc, kterou neustále používám, je elektronická závěrka,“ pokračuje, „nejen kvůli tomu, že umožňuje dosáhnout vyšších rychlostí než v případě mechanické závěrky, ale hlavně proto, že mi poskytuje maximální snímkovou rychlost. To představuje velkou výhodu v případě snímků, jako je tento ze Světového poháru v alpském lyžování z Beaver Creeku, který jsem díky použití režimu sekvenčního snímání rychlostí 30 snímků za sekundu na fotoaparátu Alpha 1 mohl vybrat ze sekvence 84 snímků. Všechny snímky byly naprosto ostré, a proto mi stačilo jen vybrat nejlepší pózu.“

Francis si dobře uvědomuje, jakou rychlost a schopnost ostření mu poskytují jeho těla Alpha 1 a Alpha 9, a používá je spolu s velkými teleobjektivy Sony, jako jsou FE 600 mm f/4 GM OSS a FE 400 mm f/2,8 GM OSS. „S pomocí této kombinace mohu objekt pohybující se vysokou rychlostí směrem ke mně fotografovat s naplno otevřenou clonou,“ říká, „a přitom mám jistotu, že každý snímek bude dokonale ostrý.“

„Lyžařské závody fotografuji už od svého prvního Světového poháru ve Val d'Isere v prosinci 1981,“ uzavírá Francis, „a i když tyto zkušenosti hrají u mých snímků velkou roli, myslím, že je také nutné neuzavírat se novým věcem. Díky fotoaparátům Sony mám příležitost posouvat hranice své kreativity, a jakmile jsem si nové technologie této značky osvojil, otevřely se přede mnou z hlediska kreativity naprosto nové cesty. A pak už je jen na mně, abych se zkusil jimi vydat…“