Fotograf Florent Nicolas se na území Britské Kolumbie, konkrétně do Velkého medvědího pralesa ležícího na pobřeží Tichého oceánu, poprvé dostal v rámci projektu na ochranu moře. Do tohoto území kmene Gitga´at a jeho sítě zálivů, zátok a lesů mírného pásma se zamiloval. Tento vztah trvá už více než deset let – za tu dobu vykonal osm cest s délkou trvání od tří týdnů až po tři měsíce a vytvořil nádhernou knihu.

„Pomáhal jsem vědcům s obsluhou hydrofonů, pomocí nichž snímali akustická data kytovců (delfínů a velryb) v oblasti, aby porozuměli tomu, jak lodní doprava ovlivňuje mořské prostředí,“ vysvětluje, „a také s monitorováním aktivity keporkaků, plejtváků a kosatek, kteří v této oblasti žijí. Má role obnášela pořizování fotografií, aby bylo možné identifikovat zvířata proplouvající kolem. S tím, jak jsem poznával pobřeží, se však mé fotky podstatně zlepšovaly.“

V tomto prostředí plném skalnatých pláží, písčitých ústí řek a stromy lemovaných roklin si vytvořil vztah také se zdejšími domorodými obyvateli, komunitou indiánů Gitga'at.

„Zpočátku šlo především o velryby,“ říká Florent, „ale když jsem se setkal s domorodci a spřátelil se s nimi, seznámili mě se svým územím a hodnotami a ukázali mi medvědy a pobřežní vlky. Tímto projektem jsem chtěl vzdát hold jim a jejich způsobu života v harmonii s přírodou. Focení lidí mi připadalo příliš vtíravé – a navíc se nezabývám portrétní fotografií – tak jsem se zaměřil na zvířata, která jsou pro tyto lidi typická: vlky, medvědy a velryby.“

Pokud jde o techniku a technický aspekt při focení tohoto projektu, hlavní Florentovou prioritou bylo, aby dal dostatek prostoru fotografovaným objektům. „Vždy to vyžaduje respekt,“ říká, „a to znamená uctivou vzdálenost. Když lidé fotí zvířata na safari třeba v Africe, prostě za nimi dojedou v džípech, ale na pobřeží nic takového není možné. My můžeme fotit z jednoho místa, ale jinak je to hlavně spousta chození a čekání. Díky tomu zvířata pochopí, že nemáme v úmyslu se přibližovat, a proto se nás nemusí bát.“

„Být přítomen je velkou součástí úspěchu,“ dodává, „a abych vzbuzoval důvěru, nikdy se neskrývám. Někdy čekáte pár dní, někdy několik týdnů, a po celou tu dobu si představujete vlka nebo medvěda, jak vejde do krásné kompozice. A když pak ten okamžik nastane, je to jako dar. Takové setkání obvykle trvá jen pár minut. To je vše, co potřebujete. Musíte však být připraveni.“

„I když jsem na začátku projektu používal několik fotoaparátů Sony Alpha s bajonetem A, např. Alpha 99 II, při několika posledních cestách do Velkého medvědího pralesa jsem pracoval s Alpha 7R IV,“ říká Florent. „Tento fotoaparát si skvěle poradí s takovým prostředím a jeho nástrahami. Je extrémně rychlý, životnost baterie je fenomenální a nikdy mě nezklamal, ani když pršelo nebo když jsem fotil ve velké vlhkosti. Tyto vlastnosti jsou pro mě zvlášť důležité, protože být připraven znamená mít nachystaný fotoaparát na stativu, mít ho zapnutý a vystavený povětrnostním vlivům někdy i po celé hodiny, a to i tehdy, když já sám usnu!“

„Být připraven znamená také to, že máte vše správně nastaveno,“ dodává. „Fotím v plně manuálním režimu, EVF používám jako pomůcku pro nastavení expozice a rád používám ISO rovněž v manuálním režimu, abych měl jistotu, že mám dostatečně krátký expoziční čas, abych dokázal zmrazit fotografovaný objekt v pohybu. Když už čekáte celé dny, chcete mít snímek ostrý, takže moje nejdelší expoziční časy se obvykle pohybují kolem 1/800 s.“

Ačkoli ke zvětšení objektů používá velké teleobjektivy, jako je FE 200-600mm f/5.6-6.3 G OSS nebo starší 300mm f/2.8 G s bajonetem A na fotoaparátu Alpha 7R IV přes adaptér LA-EA5, Florent rád fotí v kontextu s jejich prostředím. „Je to pro mě velmi důležité,“ potvrzuje, „protože snímek je pak mnohem působivější než prostý portrét. Chci ukázat přirozené prostředí a vztah zvířat k němu. Často také trochu přivřu clonu, abych zmenšil rozmazání a ukázal více kontextu.“

Florentovy snímky, jako je například velryba s výtryskem vody orámovaná lesem na pozadí, tuto působivost jasně dokládají. „Toto je z mého pohledu ideální kombinace,“ vysvětluje, „protože to ukazuje, jak mořské prostředí vstupuje do interakce s deštným pralesem. Skoro slyšíte ten zvuk výtrysku, jak rezonuje mezi stromy. Propojení s přírodou je zcela evidentní. To je účelem tohoto projektu a když to vyjde jako tady, je to velmi uspokojující.“