„Když jde o cestovatelské focení,“ začíná vyprávění Tolis Fragoudis, „čím déle někde zůstanete, tím hlouběji se můžete ponořit. To mě vždycky strhne. Když přijedu na nové místo, chci poznat ho i lidi, kteří tam žijí. Zůstávám vždy, jak nejdéle mohu, a nekladu si příliš mnoho konkrétních cílů. Cestovatelské focení by nemělo být odškrtáváním ze seznamu.“

Tento přístup dokáže pozdvihnout kvalitu fotografií nad běžné turistické snímky. Pozitivní účinek je hned zřejmý při pohledu na Tolisovy poslední práce z namibijské pouště a hor. „Když většina lidí navštíví nějaké místo, vyhradí si na něj asi týden. To není moc času, ale ještě víc komplikací přichází, když si zamluví 100 různých výletů a zážitků, které si chtějí vyfotografovat. Já jsem v Namibii strávil měsíc, což stejně není dostatek času, abych to tam poznal. Stačilo to ale, abych našel to, co jsem potřeboval.“

„Nikde tento přístup neplatí víc než při fotografování místních obyvatel,“ vysvětluje Tolis. „Ať jde o městečko uprostřed Evropy nebo kmen žijící v poušti, pokud s nimi strávíte jen pár minut, dočkáte se pouze snímků, které vypadají, jako by je vyfotil někdo zvenčí. Když si ale vyhradíte den nebo víc, v konkrétním místě bydlíte, jdete se najíst, promluvíte si s lidmi, pak začnete poznávat, jak žijí. A poté se vám povedou přirozenější, poutavější fotografie.“

Jak to ale funguje prakticky, zvlášť v zemi, kde je člověk poprvé? „Je důležité nemyslet na fotografování hned, ale naladit se na tu správnou vlnu. Nechte se vést očima a srdcem a budete na té správné cestě.“

„Byli jsme zrovna v jednom horském průsmyku, v oblasti Spitzkoppe. Tam jsem se začal bavit s jednou místní obyvatelkou jménem Rieth van Schalkwyk. Ptal jsem se, jestli můžeme v průsmyku kempovat a fotit okolní vrcholky a skalní útvary. Ukázalo se, že její manžel je velmi slavný letecký fotograf Paul van Schalkwyk. Měla spoustu kontaktů na místní, a když jsem se jí zeptal na místní kmeny, odkázala nás správným směrem.“

Společně s touto průvodkyní Tolis navštívil kmen Himbů. Přinesl jim dary v podobě zásob – mouku, olej, sůl. Výměnou za ně mohl strávit den v jejich táboře. „Když jsem k tomu přistoupil tímto způsobem, bylo jim jasné, že mám dobré úmysly. Nejprve jsem vůbec nefotografoval. Ale co je zajímavé, oni se záhy ptali, kde mám fotoaparát a jestli nepůjdeme nafotit nějaké snímky.“

„Když fotografuji cestovní portréty, často jsou spontánní. Nenechávám objekty pózovat, upřednostňuji přirozenost, nečekanost. A v tomto ohledu mi velmi pomáhají funkce fotoaparátu Sony Alpha 7R IV.“

„Automatické ostření modelu Alpha 7R IV je rozhodně klíčové,“ pokračuje Tolis, „a jeho rychlost a přesnost jsou taky důležité, jelikož mnoho portrétů jsem pořídil s objektivem FE 135mm f/1.8 GM při maximální cloně. V takových situacích, kdy je hloubka ostrosti nanejvýš několik centimetrů, je opravdu nedocenitelný režim sledování očí. Funguje v celém záběru, takže mu nic neunikne. Lidé se pohybují, smějí se, žijí svůj život a tak si je chci zapamatovat. Fotoaparát je nemůže zastavovat.“

V těchto situacích důležitou úlohu sehrává i výklopná obrazovka modelu Alpha 7R IV. „Nechci pořizovat portréty, kde lidé pózují, proto při jejich fotografování téměř nikdy nemívám fotoaparát u oka. Tímto způsobem se lidé mohou cítit příjemněji a obrazovka fotoaparátu Alpha 7R IV mi pomáhá fotografovat bez toho, abych se díval přímo na ně. Když mám fotoaparát na koleni, méně na sebe upozorňuji. Lidé si myslí, že si prohlížím pořízené snímky, proto jsou více sami sebou – a jejich pózy jsou přirozenější.“

Další velmi důležitou předností modelu Sony Alpha 7R IV je pro Tolise míra detailu, kterou dokáže nabídnout jak z hlediska rozlišení, tak z hlediska světla a stínu v kontrastních scénách. „Když si pořizuji fotoaparát, jedním z nejdůležitějších parametrů je dynamický rozsah. A model Alpha 7R IV je v tomto ohledu přeborník. Skvělým příkladem je můj záběr matriarchy kmene v její chýši. Dovnitř pronikají sluneční paprsky, ale nic není přepálené ani utopené ve tmě.“

A co si Tolis z měsíční návštěvy Namibie odnesl? „Je to velmi bezpečná a nádherná země. Vypadá úplně jinak než všechny ostatní, co jsem kdy navštívil. Co se mi vrylo do paměti, jsou lidé, které jsem za tu dobu potkal, a jak otevření a plní radosti byli. Mají opravdu výjimečnou energii a jsem moc rád, že jsem je mohl zachytit svým fotoaparátem Sony, dokonalým společníkem na cesty a pro cestovatelské fotografování, jako bylo toto.“