Důvěra v proces

„Portrétní fotografie,“ říká Frank Doorhof, „spočívá podle mě z 99 % v komunikaci a jen z 1 % ve stisknutí spouště. To mě odlišuje od ‚standardního‘ způsobu práce. Chci dokonale pochopit člověka, kterého fotografuji, poznat jeho osobnost, jeho hudbu nebo umění a chci, aby to vše prostřednictvím mých snímků rezonovalo.“ Tento přístup Frankovi při práci nesmírně pomáhá, zejména když fotografuje celebrity, hudebníky a další vystupující umělce. Jeho snímky díky tomu působí živě a intimně. Z velké části přitom jde o to, aby tyto interakce zůstaly normální. „Nedívám se na slavné osobnosti jinak než na obyčejné lidi,“ vysvětluje. „Ano, vydělávají si na živobytí na jevišti, ale stále jsou to lidé jako vy nebo já. Zjistil jsem, že když s nimi takto jednám, je to pro ně příjemnější, a navíc mi pak důvěřují,“ říká Frank.

Pokud má fotograf investovat tak velkou část svého času do získání důvěry objektu, musí také samozřejmě plně důvěřovat svému fotoaparátu. Frankovou volbou, které zcela důvěřuje, je Sony Alpha 7R IV. „Vybavení netvoří snímek,“ vysvětluje, „ale rozhodně pomáhá, zejména když víte, že se na něj můžete spolehnout. Podle mého názoru vybavení Sony vyniká tím, že vás nenechá na holičkách v okamžiku, kdy ho potřebujete. S řadou Alpha 7R mám úžasné zkušenosti a nejnovější tělo kombinuje neuvěřitelný výkon při vysoké citlivosti ISO s obrovskými 60MP obrázky. Když k tomu připočtete ještě tichou závěrku, stává se z tohoto fotoaparátu nástroj, který mi umožňuje věnovat se bez starostí práci. Nemusím mezi snímky myslet na fotoaparát.“

Frank vzpomíná, jak fotografoval klavíristu Wibiho Soerjadiho během živých koncertů. „Za těchto podmínek jsem rád, když citlivost zůstane pod hodnotou ISO 64000. A ano, opravdu myslím 64000, protože snímač tak skvěle funguje. Používal jsem ale i citlivost dokonce až 102400 a po zpracování byl daný snímek vytištěn na velkém plakátu formátu A0. Něco takového by ještě před pár lety bylo nemyslitelné. Díky tiché závěrce také smím být na jevišti a umělce, jako je Wibi, mohu fotografovat z naprosté blízkosti. Dokonce mi během přestávky poslal zprávu, že vůbec nic neslyšel. Technologie tak posilují důvěru mezi fotografem a objektem, protože vím, že fotoaparát Alpha 7R IV mi poskytne dokonalé výsledky, dokonce i když se přiblížím až k samé hranici jeho možností.“

Tento prvek důvěry z Frankových fotografií zřetelně promlouvá. Umožňuje mu získat věrnější obraz objektů a také zkoušet různé kreativní postupy, aby vytvořil silnější a působivější portréty. „Myslím, že spousta lidí podceňuje, jak důležité je, aby se umělec nebo model při práci s fotografem cítil uvolněně,“ vysvětluje. „Extrémně vnímají svůj image a uvědomují si jeho důležitost. Když tedy chci získat jejich důvěru, dávám si pozor, aby první pořízené snímky byly dokonalé z hlediska nasvícení a nálady. Přitom mi pomáhá nastavení a otestování světel a také používání expozimetrů. Neztrácím pak žádný čas ani důvěru tím, že bych musel upravovat nastavení.“ „Nepřetržitě také svým objektům ukazuji snímky, které pořizuji,“ pokračuje Frank. „A pokud se jim něco nelíbí, ujišťuji je, že jsem daný snímek ihned smazal.“

„V tom smyslu,“ pokračuje, „máme jako fotografové velkou moc. Skvělý snímek může opravdu katapultovat něčí kariéru.“ Frank vzpomíná na to, jak s flétnistou Nathanaelem Carré společně přišli s nápadem, který je oba nadchl. „V případě umělců, kteří se věnují klasické hudbě, byste se asi rozhodli držet formálního vzhledu, ale Nathanael chtěl něco jiného,“ vysvětluje Frank. „Mluvili jsme o názvu alba, barvách, které v hudbě vidí, a dalších věcech… a nakonec jsme vytvořili až skoro přehnané snímky plné nekonvenčních barev a kouře. Nathanaelovi se snímek velice líbil stejně jako mně. Na tom je vidět, co se může stát, když jsou portréty osobní nebo vhodně doplňují vlastní projekty objektů.”

Do budoucna si Frank chce i nadále užívat důvěru, která mu přináší kreativní svobodu, a rozhodně se nechystá s fotografováním umělců a hudebníků skončit. „Někdy pracuji na jednorázových zakázkách,“ říká, „ale osobně rád zůstávám v kontaktu s lidmi, které fotografuji. V tom se projevuje lidštější a společenštější stránka fotografování, která mě těší. Právě prostřednictvím těchto vztahů, které rozvíjíte, si uvědomíte, že jsme všichni stejní bez ohledu na to, jestli jsme slavní. Když s někým opravdu navážete takové spojení, bude fotografování přirozenější a opravdovější. Váš objekt si bude užívat, že stojí před objektivem, a umožní vám to vytvářet ještě lepší portréty.“