Ze snímku lesa Sandarmoh v Karelské oblasti v Rusku vyzařuje krása a klid, ale skrývá dramatickou minulost. Snímek byl původně publikován jako součást série fotografií v New York Times, které tvořily kulisy článku o zvěrstvech spáchaných v tomto lese.
Snímek jsem vytvořil při západu slunce, když světlo proudilo skrze stromy. Fotografoval jsem z ruky fotoaparátem Sony Alpha 7R IV s objektivem FE 24–70 mm f/4 ZA OSS. Na objektivu jsem nastavil vyšší clonové číslo a použil jsem co nejnižší hodnotu citlivosti. Chtěl jsem dosáhnout dobré hloubky ostrosti a současně zajistit, aby stromy a struktura sněhu byly výrazně ostré. Světlo přicházející přes stromy mě také donutilo použít dlouhý expoziční čas, ale snímek je přesto dokonale ostrý.
Snímek měl také v několika galeriích značný úspěch jako umělecký tisk, včetně galerie Valeria Bella. Díky schopnostem snímače v přístroji Alpha 7R IV jsem ho mohl s neuvěřitelnou kvalitou tisknout ve formátu až 1,5 metrů. V tom právě spočívá obrovská výhoda tohoto malého, lehkého bezzrcadlového fotoaparátu se stabilizací obrazu v těle přístroje i v objektivu.
Mnohoznačnost snímků má stěžejní význam v mém příběhu i obecněji v mé fotografické práci. Podle mého názoru žádné fotografie nemohou vyniknout samy o sobě. Vždy je nutné různými způsoby vyjádřit nespočet aspektů a vrstev příběhu. Pro mě je vždy zásadní najít jazyk a estetiku podněcující zvědavost a vybízející pozorovatele k tomu, aby objevil příběh, který se za snímkem skrývá – fascinují mě informace, které nejsou okamžitě zřejmé.
Má práce z velké části souvisí s neviditelností. U někoho, kdo pracuje s obrazem, se to asi může zdát rozporuplné. Ve skutečnosti to patří mezi nejzajímavější výzvy při vyprávění příběhů – snažit se najít estetická a koncepční řešení umožňující předat složitá sdělení a přimět k hlubšímu zamyšlení.
„Vycházím z tradice dokumentární fotografie, ale mým zájmem je spíše podněcovat ke zvědavosti než poskytovat informace. Nejlepší příběh není v samotném snímku, ale v tom, co se za ním skrývá. To, co vidíte v rámečku, je jen okno do emocí“