Nepál je pro mě duchovní, ale také velmi rušné místo. Vždy se tam toho spousta děje. V dubnu 2021 bylo ale všechno úplně jinak. Jako fotograf chci fotografovat lidi a emoce, ale lidé nosili roušky a ulice byly ztichlé. Nebylo vidět žádné emoce.
Na náměstí před chrámem Dattatreya v Bhaktapuru jsem narazil na hrající si děti, které si podle všeho jako jediné ze situace kolem covidu-19 nic nedělaly. Žádné z dětí nemělo nasazenou roušku a na jejich obličejích byly zřetelně patrné všechny jejich emoce.
Hrály si na obrovském kočáru používaném během festivalu Bisket Jakra, který oslavuje začátek nového solárního roku. Těmito obrovitými kočáry nazývanými Ratha pohybují dospělí muži, kteří je táhnou na silných lanech.
Děti samozřejmě nedokážou kočárem pohnout, ale ve hře předstíraly, že Rathu táhnou podobně, jako to viděly u mužů. Fascinovala mě tato energie, pozitivní karma. Snažil jsem se zachytit tento okamžik v čase, kdy jsem byl pro děti neviditelný. Žádné z nich se na mě nedívalo ani se nesnažilo snímek nějak vylepšit. Byly naprosto pohroužené do hry a přitom byly legrační, poblázněné a plné energie.
Bylo tehdy také neuvěřitelné počasí. K této části města se právě blížila bouřka, a světlo bylo proto dramatické a nádherné.
Při fotografování takovéto dynamické situace používám svůj fotoaparát Sony Alpha 9 a objektiv FE 24–70 mm f/2,8 GM. Tato kombinace fotoaparátu a objektivu představuje pro fotografování podobných situací naprosto ideální nástroj. Mohu se spolehnout, že snímač zajistí nejlepší možnou kvalitu obrazu. Vícezónový měřicí systém přitom poskytuje jistotu, že pokaždé dosáhnu téměř dokonalých výsledků. Tento objektiv také vytváří neuvěřitelně ostré snímky, a to je částečně důvod, proč tento snímek prezentuji jako černobílý. Barevný snímek může být někdy až příliš dokonalý a přinášet až příliš mnoho informací, a neponechává pak nic na představivosti toho, kdo se na něj dívá. Takto je obrázek tajemnější a zajímavější.
Na tomto snímku mě přitahuje určitý druh pozitivní energie. Děti jsou jednoduše samy sebou. Snímek je možné detailně studovat, protože obsahuje spoustu prvků a vidět je téměř všechny děti. Každé z nich se projevuje jinak. Některé jsou hlasitější, jiné zábavnější nebo dynamičtější. Myslím, že je to jedinečný okamžik.
Vystudoval jsem fyziku, a proto mi dělá potíže přijít na to, v čem opravdu spočívá realita nebo dokonce zda vůbec něco jako realita existuje. Proto se vždy snažím pořizovat snímky zachycující úžasné okamžiky, jako je tento, které poskytují zcela jasné informace, ale jejichž význam přitom není zřejmý.
„Na fotografování pro mě není důležité, co fotografie zobrazuje a vyjadřuje, ale jaké otázky vyvolává.“