Zaostřeno na snímek

Na každý snímek si můžete udělat názor, i když neznáte jeho kontext. Když ale zjistíte, jaký příběh se za ním skrývá, bude na vás působit úplně jinak. Tohle je moje dcera. Skoro před čtyřmi lety jí byla diagnostikována rakovina jater. Teď se zotavuje a daří se jí dobře. Snímek jsem pořídil v Amsterdamu na procházce s fotoaparátem, na které mě dcera jako obvykle doprovázela. Při pořizování záběru jsem jí nedával žádné detailní pokyny. Postavil jsem ji před zeď na rušném místě, všude kolem ní chodili a mluvili lidé. Řekl jsem jí jenom: „Zapózuj, přemýšlej o něčem, zasni se.“ Nechtěl jsem ji tlačit do hlubokých pocitů. Chtěl jsem zachytit své vlastní pocity. Když jsme zjistili, že má rakovinu jater, byla to pro nás obrovská rána. Taková zpráva vás pošle do kolen. Bylo proto zvláštní vnímat, jak život lidí kolem nás pokračuje, jako by se nic nestalo. V takové chvíli vás to praští do očí. Každý se věnuje svým věcem. Lidé telefonovali, čekali u přechodu na zelenou… Někdo jedl hamburger, jiný kouřil cigaretu. Někteří byli mírně podráždění kvůli takové maličkosti, že musí čekat. Naprosto běžné věci. Přál jsem si mít ten pocit taky – dělat si hlavu z něčeho normálního. Jenže to všechno ztratilo význam. A přesně to jsem na té fotografii chtěl zachytit. Mluví to samo za sebe. Moje dcera stojí, pózuje a přemýšlí o budoucnosti. To je důvod, proč jsem to nazval „Snílek“, protože v takové situaci se stáváte snílkem. O pozitivních věcech můžete jenom snít. Snílek ale může mít i noční můry. Pohybujete se na tenké hranici mezi pozitivním a negativním stavem. Hází to s vámi ze strany na stranu.

Snímek jsem pořídil kompaktním fotoaparátem Sony RX1R III a jeho pevným objektivem 35 mm f/2. Objektiv zajišťuje krásnou hloubku ostrosti. A to, že je kompaktní, je při focení na ulici výhoda, protože nechci, aby lidé viděli, že mám fotoaparát. Rozlišení 61 megapixelů mi umožňuje zachovat při ořezávání vynikající kvalitu obrazu. Hlavním rozhodnutím ohledně nastavení u tohoto snímku bylo použít 1/30 s při f/2,0. Snímek není úplně ostrý – je tam určitý pohyb, ale ta nedokonalost mu sluší, protože celý ten příběh je o nedokonalosti. Kdyby byl příliš ostrý, příliš čistý, příliš dokonale zkomponovaný, nepředával by pocit, který jsem chtěl vyjádřit. Jsem na dceru moc hrdý. Na to, jak je silná, jak se nevzdává i na všechno ostatní, včetně toho, že je snílek. Proto vyprávím příběh tohoto snímku s hrdostí.