Tohle je Karl – krásný člověk. Jen se mu podívejte do očí. Vím, že někteří se do tohoto typu lidí úplně zamilují, protože jsou upřímní a pravdiví. Neřídí rychlé sporťáky ani si nenasazuje masku. Takový prostě je. Jednoho chladného dne jsem byl v Antverpách, když jsem uviděl Karla, jak stojí a pije pivo. Byl jsem zvědavý, jaký typ člověka to je. Dali jsme se do řeči a on nám kupodivu řekl, že je z Holandska, ale že život bezdomovce je pro něj jednodušší v Antverpách. Celý život pracoval a měl náročné mládí. Všiml si mého fotoaparátu a zeptal se: „Chceš si mě vyfotit?“ Samozřejmě, že jsem chtěl. V podobných situacích chci ale toho druhého poznat. Nechci, aby to bylo nepříjemné ani abych toho člověka využíval. Je jedno, kdo to je –vždycky s nimi mluvím a snažím se je poznat, stejně jako když fotím studiový portrét. „Tohle je způsob života, který jsem si vybral,“ prozradil Karl a řekl mi, že v minulosti odmítl několik možností bydlení. Na pouliční portréty vždy používám svůj fotoaparát Sony Alpha 7C II. Je malý a má hledáček na levé straně, takže když fotografuji v terénu, mohu se do něj dívat pravým okem a levým okem sledovat scénu. V devadesáti devíti případech ze sta fotografuji s fotoaparátem nastaveným na černobílý kreativní styl. Vrací mě to k fotografování v mládí, kdy jsem používal fotoaparáty svého otce. Byl fotografem a dokumentaristou a fotografoval výhradně na černobílý film. A fotím, jako bych fotil na film – jeden záběr, jeden snímek. Používám automatické zaostření na oči, protože mi umožňuje být v daném okamžiku – chci mít toto spojení, to je pro mě velmi důležité.
Pro dokumentární pouliční fotografování a pouliční portréty vždy používám objektiv Sony FE 35mm f/1,4 GM. Používám objektiv s pevnou ohniskovou vzdáleností, protože vím, jaký chci záběr – pro přiblížení nebo oddálení stačí udělat krok dopředu nebo dozadu. Chtěl jsem dosáhnout určité hloubky ostrosti, takže jsem tento snímek nepořizoval s clonou f/1,4. Clona f/3,2 dodala pozadí určitou ostrost. Karl stojí před schody, protože to je vchod do místa, kde žije. Bylo pro mě důležité ukázat kontext a trochu města.
Za pár týdnů se do Antverp vrátím. Chtěl bych tu fotku vytisknout a najít Karla. Chci, aby ji viděl, aby mohl být hrdý. Hrdý na to, že je člověk. Ta fotka působí živě díky jeho pohledu a očnímu kontaktu se mnou. Vidíte, co je to za člověka.
Jsem velice vděčný, že jsem ho mohl fotografovat.
„Jednoho dne pořídím nejdokonalejší portrét. Takový, který zachycuje emoce naplno. To je důvod, proč každý den pracuji na tom, aby byly mé fotografie lepší.“