Fotografování daného živočišného druhu nelze zvládnout ze dne na den. I pro vystudovaného biologa představuje fotografování divoké přírody trojí výzvu. Nejprve si musím nastudovat všechny dostupné informace o zvířeti. Pak musím najít způsob, jak se ke zvířeti přiblížit bez toho, abych ho vyrušil. A když nakonec zvíře vyfotografuji v jeho prostředí, vznikne suvenýr, o který se mohu podělit s celým světem.
Když vše vychází, mohu na místě strávit deset dní, ale může to trvat i mnoho let. Například levharty sněžné se snažím vyfotit od roku 2017 a stále nemám fotografii, která by byla vyústěním mé snahy, takže se budu vracet každou zimu, dokud se mi to nepovede.
Plánování
Obrovský význam pro získání finálních snímků má výzkumná činnost. Musím zjistit, v jakém prostředí se zvíře vyskytuje, co je jeho kořistí, jaké má zvyky, zda je nějakým způsobem chráněno, a dále si musím položit otázku: „Proč fotím právě tento druh?“
Všechna zvířata jsou nádherná, ale musím hledat další důvod. Buď jsou tato zvířata zásadní součástí ekosystému, jsou nějakým způsobem ohrožená, nebo je veřejnost příliš nezná.
Práce v terénu
Dny v terénu se někdy celkem vlečou, ale v mém případě je to spojeno s určitou vášní, takže jen nesedím a nepočítám hodiny. Stejně jako v případě pořizování jiných fotografií jsou pro mě ideální první a poslední hodiny dne, a to nejen kvůli nejlepším světelným podmínkám, ale také proto, že to je doba, kdy jsou zvířata obvykle nejaktivnější.
U některých druhů používáme úkryty nebo stany, díky kterým se k nám zvíře přiblíží, aniž bychom ho vyrušili. V případě nosorožců může jít o poměrně znepokojivý zážitek, protože tato impozantní zvířata se v noci přicházejí napít pouhé dva nebo tři metry od vás. Zásadní je být potichu, dělat pomalé pohyby a mít velmi jasný širokoúhlý objektiv, jako je například objektiv 12–24mm f/2.8 GM nebo 16–35mm f/2.8 GM.
Zjistil jsem, že gepardi jsou klidní a přívětiví. Vlastně jsem klidně mohl vystoupit z auta a lehnout si s objektivem 400mm f/2,8 G Master jen několik metrů od nich – naprostý sen!
Můj nejoblíbenější objektiv je 400mm f/2.8 GM. Clona f/2,8 propouští spoustu světla a také umožňuje rozostřit pozadí. A pokud přidám předsádku s 1,4násobným zvětšením, získám 560mm objektiv, aniž by to mělo negativní vliv na rychlost automatického ostření na fotoaparátech Sony. Případně mohu použít model 200-600mm f/5.6-6.3 G OSS, což je vynikající objektiv za skvělou cenu.
Mám zkušenost s různými fotoaparáty Sony, ale během několika posledních let používám model Alpha 9. V poslední době používám také model Alpha 1, který jsem si oblíbil díky kombinaci špičkového automatického ostření a snímače s vysokým rozlišením. Tyto fotoaparáty jsem si s sebou bral všude, od džungle na Borneu po chladné prostředí Himálaje, a nikdy mě nezklamaly. Nedávno jsem si do batohu přidal model Alpha 7 IV, který využívám s fotoaparátem Alpha 1.
Světlo a kompozice
Světlo je klíčem k úspěchu, takže je nutné vstávat brzy. Ideální dobou je obvykle svítání a soumrak, kdy je slunce nízko na obloze. Obecně je vhodné se vyhnout polednímu světlu, kdy je sluneční světlo příliš tvrdé a vertikální, takže doslova drtí fotografované objekty.
Fotím s co nejvyšší světelností, což je obvykle f/2,8 nebo f/4. Takové nastavení mi umožňuje dosáhnout pěkného pozadí a dostatečné rychlosti závěrky, abych udržel krok s pohybem objektu.
Nakonec se podle objektu rozhodnu, jakou pozici vzhledem ke světlu zaujmu. Mohu fotit se světlem za zády směřujícím na zvíře. Případně mohu chtít, aby sluneční světlo bylo za objektem a vykreslovalo siluetu zvířete. Navzdory všeobecnému přesvědčení je zajímavý i zamračený den, protože mraky fungují jako difuzér a umožňují pracovat uprostřed dne, což by na přímém slunci nebylo možné. Mraky a hustá oblačnost mohou navíc dodat fotografiím další grafický efekt.
