Každý, kdo se přírodou zabývá, řekne, že změna je progresivní. Adaptace a inovace vytvářejí nové příležitosti a druhy prosperují díky diverzitě. Může to platit i pro fotografování? Žijeme v době, kdy je díky fotografickým technologiím relativně jednoduché pořídit ostré a detailní snímky. Je předpokladem úspěchu přistupovat k věci jinak než ostatní?
Expert na fotografování přírody Andreas Hemb se rozhodl to zjistit.
„V části svého díla, jsem se začal posouvat od čistě dokumentárních snímků,“ vysvětluje Andreas. „Začal jsem objevovat další aspekt fotografování zvířat ve volné přírodě, který spočívá v zachycení atmosféry okamžiku. Říkám tomu ‚hranice mezi snem a skutečností‘. Než vyfotografovat živočicha, důležitější je vzbudit emoci. Možná už jste tisíckrát viděli nějaký ‚normální‘ snímek, ale teprve až dokážete ukázat věci jinak, vzbudí to zájem.“
Andreas čerpá ze svých rozsáhlých znalostí a zkušeností s fotografováním a může tak posouvat hranice žánru fotografie zvířat ve volné přírodě. Dříve se zabýval krajinářskou fotografií a mezi snímky krajiny a obrázky, které vytváří nyní, je řada podobností.
Andreas používá techniky osvědčené při fotografování krajiny. Pokud však chce pořídit perfektní snímek, musí uplatnit i poznatky načerpané při fotografování volně žijících zvířat. „Ve hře jsou všechny obvyklé aspekty fotografování, práce se světlem, pozadím a tak dále,“ říká. „Jenže zvíře ve volné přírodě také musíte zachytit ve správný okamžik. Musíte se umět pohybovat terénem, aby je nevyrušila vaše přítomnost. Musíte se dostat dostatečně blízko a porozumět jeho chování, způsobu, jakým se pohybuje a reaguje na okolí, abyste mohli předvídat další vývoj situace. Okamžik, který chcete zachytit, může uplynout velice rychle.“
Při posledním focení v rodném Švédsku a na Floridě používal Andreas aparáty α7R III a α9. Vytvořil řadu krásných uměleckých snímků přírody. Často používal techniku sledování pohybujícího se objektu, například když fotil volavku lovící rybu. „Rychlost závěrky jsem měl nastavenu na 1/60 s,“ vysvětluje. „To je mnohem pomalejší, než při fotografování přírody obvykle používám. Hlava je vyfocena relativně ostře, takže poznáte, co vidíte, ale křídlo a pozadí už jsou rozostřené kvůli pohybu.“
Při focení snímků, jako jsou například siluety nebo objekty v protisvětle, je elektronický hledáček a histogram téměř nezbytností. „Odezva je okamžitá a instinktivně víte, jaký postup použít pro dané světelné podmínky – buď manuální nastavení, nebo expoziční kompenzaci. Focení při východu nebo západu slunce je snazší a také šetrnější pro oči! Tichá závěrka, stabilizace obrazu a elektronický hledáček se společně uplatnily u snímků focených z podhledu, jako jsou siluety brodivých ptáků a labuť ve vodě, ve které se třpytí odlesky světla. Při fotografování jsem používal plovoucí kryt.“
Další z jeho floridských snímků ukazuje aligátora plovoucího na klidné hladině, ve které se odráží světlo. Andreas šikovně obrátil kompozici, takže si napřed všimnete stromů a oblohy a teprve až pak aligátora. Když predátora zaregistrujete, je to téměř šok. „Je to velice jednoduchá technika,“ směje se Andreas. „A také trochu překvapení. Je to příklad jednoduchého způsobu, jak dělat věci jinak. Doufám, že podobně jako další snímky i tento vás přinutí se zamyslet nad krásou volně žijících zvířat a v důsledku i nad tím, jak chránit přírodu pro budoucí generace.“
„Fotografie je mnohem víc než jen odraz našeho okolí a nemá jen dokumentární význam. Snímky by měly také vzbuzovat emoce.“
„Pozorování divokých zvířat mě baví už dlouho,“ říká. „Tato záliba postupně vznikala při fotografování krajin. Chtěl jsem mít v záběru něco živého, aby se s ním dalo lépe ztotožnit. Krajina mohla být sebekrásnější, ale zdálo se, že v ní něco schází. Živý tvor dodá snímku dynamiku a umocní zážitek.“
