Léto může být na fotografování ošemetná doba. Světlo je během dne pro většinu snímků krajiny obvykle příliš ostré. Proto pokud chcete mít nejlepší příležitost k pořízení skvělých snímků, musíte fotografovat buď velice brzy ráno, nebo velice pozdě večer. Já rád fotografuji v časných ranních hodinách.

Rána jsou klidná, dokonce i ve městě. Venku se pohybuje mnohem méně lidí a také se toho podstatně méně děje. Bývá nádherné světlo, časně ráno se také může vyskytovat lehký opar a ozývají se nejrůznější zvuky ptáků, zvířat a hmyzu, pro které začíná nový den.

Co se týče plánování fotografování krajiny časně zrána, jednoduše nic neplánuji, nebo alespoň ne v tom smyslu, jak to dělá celá řada jiných krajinářských fotografů. Nikdy si předem nezjišťuji, odkud bude vycházet slunce nebo kdy začne světlo dopadat na určitý prvek v krajině. Rád jsem spontánní a neustále v pohybu a když najednou něco uvidím, pak pořídím snímek.

Je těžké popsat, co mě přiměje k tomu, abych na svém fotoaparátu Sony Alpha 7R III nebo Alpha 7R IV stiskl spoušť. Vždy se rozhlížím kolem a pozoruji, všímám si, ze kterého směru přichází světlo, nebo různých prvků v krajině, jako je linie přitahující pozornost nebo osamocený strom. Procházím se a pozoruji prostředí a najednou se stane něco, co upoutá mou představivost. Pak se zastavím a scenérii zachytím.

Protože nikdy tak úplně nevím, jaké snímky budu pořizovat, vždy s sebou beru různé objektivy, abych měl jistotu, že budu připravený. Jeden objektiv v mé brašně ale nesmí nikdy chybět, a sice FE 24–105 mm f/4 G OSS. Je mimořádně kvalitní a u spousty snímku, které pořizuji, funguje naprosto dokonale.

Obvykle s sebou také mívám objektiv FE 16–35 mm f/4 ZA OSS a když nechci brát příliš těžkou výbavu, ale současně potřebuji teleobjektiv, používám objektiv FE 70–300 mm f/4,5–5,6 G OSS. Tento teleobjektiv nabízí vynikající poměr ceny a kvality, ale pro mě je opět vítězem díky svým malým rozměrům a nízké hmotnosti.

Když váha nehraje roli, přidávám objektiv FE 12–24 mm f/2,8 GM, namísto objektivu FE 70–300 mm f/4,5–5,6 G OSS beru objektiv 70–200mm f/2,8 GM OSS a samozřejmě pak nesmí chybět ani objektiv FE 200–600 mm f/5,6–6,3 G OSS.

Na používání jakéhokoli fotoaparátu Sony se mí líbí, že nabízí fantastický dynamický rozsah. Když jsem ještě před několika lety fotografoval digitální zrcadlovkou, vždy jsem používal stupňování expozice v sérii snímků, které jsem pak v Adobe Photoshopu sloučil, abych získal maximální dynamický rozsah. Teď je to zapotřebí už jen velice zřídka. Obvykle nastavuji expozici podle světlých částí snímku. Tmavé části pak mohu zesvětlit a obnovit detaily.

Kromě toho, že sleduji histogram, snažím se prostřednictvím expozice využívat maximální dynamický rozsah fotoaparátu tím, že nastavím neutrální styl JPEG a kontrast snížím na nejnižší možnou hodnotu. Mým cílem je získat co nejplošší obrázek, aby při úpravách souboru RAW byly vidět všechny detaily ve světlých i tmavých částech. Když snímek pořizuji, to, co vidím v hledáčku nebo na zadní obrazovce, vůbec nevypadá jako finální upravený obrázek, ale pomáhá mi to vytvořit co nejlepší soubor RAW, z něhož budu při editaci vycházet.

Někdy může trvat několik dnů nebo dokonce týdnů, než snímky budu po jejich pořízení upravovat, a proto se snažím si zapamatovat, jak scéna vypadala, jaký ve mně v tom okamžiku vyvolávala pocit a dokonce i v jakém prostředí jsem se pohyboval – jaká byla teplota a počasí. Všechny tyto detaily ovlivňují, jak své obrázky edituji.

Pokud mi například ten den byla zima a byl jsem už vyčerpaný z túry, mohu snímku propůjčit trochu chladnější modrý tón. Pokud na místě bylo teplo a cítil jsem se tam dobře, i to se v mých úpravách projeví. Klíčové je to nepřehnat.

Abych ale byl upřímný, vstávat kvůli rannímu fotografování je pro mě vždy obtížné. Dělám to kvůli tomu, co tím mohu získat. Když se vrátím s fotografiemi, které se mi opravdu líbí, pak to všechno stálo za to.