Páll Stefánsson žije v jedné z nejnádhernějších krajin na světě, proto s sebou všude nosí fotoaparát. Často to bývá oblíbený Sony Alpha 7R III s některým z objektivů s pevnou ohniskovou vzdáleností, ale Páll používá i další přístroje Alpha. Práce ho přivádí do nejvzdálenějších částí ostrova. Když jsme se s ním bavili o těchto snímcích, stál právě na útesu, kde už patnáct hodin neviděl jiného člověka a dokonce ani žádné auto. Po chvíli hledání se mu naštěstí podařilo najít mobilní signál a mohl nám povyprávět o některých svých oblíbených snímcích, které pořídil na Islandu.
„Z leteckých záběrů, které pořizuji, s oblibou vybírám malé výřezy. Vznikají tak abstraktní obrazy. Nad touto lokací jsem v létě letěl několikrát, ale bylo mi jasné, že se budu muset vrátit v zimě, abych mohl zachytit nádherný kontrast mezi bílou zasněženou zemí, černou sopečnou horninou a zářivě modrou vodou z ledovce.
Na pořizování leteckých snímků je nejtěžší, že kvůli pohybu a vibracím letadla musíte pracovat s velmi krátkým expozičním časem. Abych pořídil tento malý výřez, použil jsem objektiv Sony FE 85 mm f/1,4 GM. Fotografovat jsem musel z otevřeného okénka letadla! V takových případech musíte myslet rychle a pořizovaný záběr mít naplánovaný předem. V mrazivém zimním počasí v této výšce vám ruce začnou velice rychle pořádně mrznout. V daném okamžiku na to při fotografování nemyslíte, ale později vám dojde, že jste zmrzlí na kost.
„Tento snímek byl na Reykjavík dost zajímavý. Sníh byl jako koberec, procházel jsem se venku a jen jsem si opakoval ‚páni!‘. Autem se jet nedalo, protože sněhu napadlo asi 60 centimetrů. Věděl jsem, že pokud chci pořídit tyto záběry, musím se dostat na nějaké vyvýšené místo. Zavolal jsem pastorovi a požádal ho, jestli by nemohl otevřít katedrálu, abych mohl vystoupit na věž. Bylo brzy a právě vycházelo slunce. Podařilo se mi zachytit dlouhý stín známé katedrály táhnoucí se přes město. Byla to šťastná náhoda, původně jsem měl v plánu vyfotografovat jen bílý koberec sněhu, který město připravil o všechny barvy. Snímek jsem pořídil fotoaparátem Sony Alpha 7R II a objektivem 50 mm f/1,4, nic jiného jsem si s sebou nevzal. Objektivy se zoomem nepoužívám, protože si myslím, že práce s pevnou ohniskovou vzdáleností mi umožňuje soustředit se na záběr a kompozici.“
„Rád chodím fotografovat ven v nejkratší den v roce. Lidé si někdy neuvědomují, že na Islandu máme v polovině prosince 21 hodin tmu. Tento záběr byl pořízen kolem poledne. Slunce sotva vyjde a hned zase začne sestupovat, světlo během těch pár hodin je velmi měkké. Tento záběr jsem vůbec neplánoval. Měl jsem vybranou lokaci a do této oblasti jsem šel proto, abych se pokusil něco vyfotografovat svým aparátem Alpha 7R II. Pak, když už jsem byl na místě, jsem si všiml těch koní, v pozadí byly ostrovy a v kombinaci s poledním světlem z toho vyšel krásný snímek.“
„Tento snímek byl pořízen fotoaparátem Alpha 7R III a objektivem FE 24 mm f/1,4 GM. Při fotografování v ledových jeskyních potřebujete širokoúhlý objektiv, protože je to velmi omezený prostor. Myslím, že 24 mm je dobrá ohnisková vzdálenost, protože úhel není příliš široký a přitom vám dává pocit prostoru. V jeskyních jsem vždy upevnil fotoaparát na stativ, bylo tam opravdu málo světla. Světlo, které tam proniká, je přirozené denní světlo prosvítající skrz ledovec. V dálce vidíte v záběru průvodce. To mi připadá důležité, protože to snímku dává měřítko. Bez člověka na scéně byste neměli představu, jak obrovské tyto jeskyně jsou. Vytvořily je říčky, které vznikly z tajícího ledu a razí si cestu skrz ledovec. Fascinuje mě zvuk. Je tam naprosté ticho, což působí velmi zvláštně. Občas zaslechnete prasknutí nebo zaskřípání pukajícího ledu, a to vás opravdu vyděsí. Určitě byste nechtěli, aby na vás spadlo několik tun ledu. Mít za domov Island beru jako výsadu a velmi si přeji, aby lidé tento ostrov se mnou poznávali. Ale mým hlavním cílem je prostě fotit pěkné snímky.“
„Mé fotografie jsou tak trochu jako vítr. Záleží na tom, odkud vane. Jsem nejraději, když mám překonávat překážky, i když jsou třeba jen malé.“
