Cyklistika je pro mě z hlediska fotografování ten nejrozmanitější sport na světě. Právě proto jej tak miluji. V rámci své práce pořizuji mnoho různých typů záběrů. Hemžení před začátkem závodu poskytuje skvělé příležitosti k fotografování portrétů. Během samotné akce je možné do záběru zakomponovat okolní scenérii. A při dojezdu v cíli vyzařují snímky ryzí akci, energii a emoce.
Při vytváření skvělých snímků cyklistiky hrají velkou úlohu emoce. Je možné zvolit nejrůznější styly, ale ty nejlepší snímky obsahují tři prvky. Zaprvé, je z nich poznat, na jakém místě vznikly, a toho je možné dosáhnout například tak, že se v záběru objeví známá památka nebo bod v krajině. Zadruhé, zachycují klíčové osoby, což může být držitel žlutého trikotu nebo jezdec, který má šanci na vítězství. A v neposlední řadě z nich musí vyzařovat emoce a úsilí – pot na tváři jezdce nebo rozervaný dres po předchozím pádu.
Při své práci pořizuji snímky nejrůznějších stylů a nemusím mít vždy ke svým objektům ideální přístup, a proto musím být připraven, co se týče objektivů. Mé objektivy Sony Alpha mají naštěstí malé rozměry, a proto mohu většinu své výbavy nosit s sebou. Obvykle beru dvě těla Sony Alpha 9. Na jednom mám nasazený objektiv 100-400 mm. Na druhém těle používám před začátkem závodu objektiv 85 mm f/1,4. Na trati a v cíli pak na něj nasazuji objektiv 16–35 mm. To mi poskytuje obrovskou mnohostrannost při komponování záběrů. Po dojezdu někdy sáhnu po objektivu 50 mm f/1,8, když chci pořídit nearanžované portréty, a všechno toto vybavení mám pro případ potřeby s sebou v brašně.
Objektiv 16–35 mm není příliš často spojován se sportem, ale na trati závodu může být velice užitečný. Umožňuje mi být kreativnější při komponování záběrů, mohu například fotografovat skrz okna kavárny nebo zevnitř vozu, aby snímky vypadaly jinak. Díky výklopnému displeji fotoaparátu Alpha 9 mohu fotografovat pod vysokým nebo nízkým úhlem, dostat se se vztyčenou paží nad zástupy diváků nebo se postavit na auto, případně fotografovat co nejblíž u země a zvýraznit tak postavy jezdců. Ve snímku se pak také objeví trochu rozostřeného pozadí, záběr získá na hloubce a přitáhne oči k akci, kterou zachycuje.
Systém automatického ostření na fotoaparátu Alpha 9 je úžasně pokročilý a navíc také vysoce přizpůsobitelný, a proto je pro fotografování cyklistiky ideální. Pro akční snímky vždy používám režim kontinuálního automatického ostření a při výběru oblasti automatického ostření volím možnost Flexibilní bodové. S pomocí joysticku nastavím oblast ostření do středu snímku nebo ji nepatrně posunu, pokud chci mít jezdce blíže k jedné či druhé straně záběru, a pak fotoaparátem pohybuji a neustále přitom mířím na jezdce, na kterého chci snímek zaostřit. Zjistil jsem, že takto to funguje nejlépe, zejména když se ke mně blíží skupina jezdců, mezi nimiž může ve sprintu nastat velká strkanice. Když na konci závodu pořizuji portréty nebo momentky, přepínám fotoaparát do režimu sledování očí.
Při fotografování cyklistiky uplatňuji tři hlavní přístupy k expozici. Prvním z nich je, že objekt zmrazím, a v tom případě vždy používám prioritu clony. Při sledování jezdců se jas v záběru mění, a proto toto nastavení poskytuje lepší výsledky než manuální expozice. Nastavím clonu, zvolím automatické nastavení citlivosti ISO a nejnižší rychlost závěrky omezím na hodnotu přibližně 1/1000 s. Pak už jen otáčím voličem korekce expozice a v závislosti na světelných podmínkách snímek zesvětlím nebo ztmavím, jak je potřeba. Na bezzrcadlových fotoaparátech Sony je úžasné, že v elektronickém hledáčku mohu naživo sledovat, jaký vliv to má na expozici.
V pasivnějších situacích fotografuji v režimu manuální expozice a úmyslně používám střední rychlosti závěrky kolem 1/60 s. Když jsem například uvnitř obchodu a zachytím cyklistu, jak projíždí kolem vchodu, vnitřek obchodu a davy venku jsou dokonale ostré, ale na postavě cyklisty je znát lehké rozmazání pohybem, a snímek díky tomu působí živě. Když jsou postavy v takových situacích příliš ostré, až příliš se prolínají se statickými prvky scény.
Poslední z hlavních technik, které používám, je švenkování, kdy nízká rychlost závěrky ve spojení s pohybem fotoaparátu vytváří ostrý záběr jezdce na rozostřeném pozadí. V případě cyklistů je to docela těžké. Švenkování vyžaduje rychlost asi 1/10 s a vzniká tak značný prostor pro chyby. Dochází k chvění fotoaparátu a postava jezdce se navíc také může pohybovat nahoru a dolů. Režim kontinuálního snímání pak zvyšuje šanci na úspěch. I když jsou ostré jen brýle, helma nebo obličej, považuji to za výhru.
