Těsně před rozedněním nad Mohavskou pouští v Kalifornii letí vrtulník. Když se slunce vyhoupne nad obzor, pod horou Clark se zaleskne solární elektrárna Ivanpah, jejíž 200 000 zrcadel směřuje sluneční svit na centrální věže. Z tohoto úhlu to vypadá jako výtvor nějakého autora sci-fi. Ale všimli byste si toho ze země?

„Ten pocit objevování a nacházení úžasných detailů je to, co na leteckém fotografování miluji nejvíce,“ říká Joris Kuijper, již zmíněný pasažér našeho letu, který je zároveň sám zkušeným profesionálním pilotem. „Pohledy, které se vám naskytnou, jsou fascinující, protože je běžně neuvidíte, ale vzrušující je i jejich hledání. Po celém světě najdete scenérie, které ze země prostě nemůžete ocenit. A právě tato podívaná je důvodem, proč jsem se dal na fotografování. Teď mi pohled z oblohy připadá přirozený.“

V dospívání Jorise bavilo zachycovat svět na videokameru, největší vliv na něj však měla jeho kariéra pilota. Díky práci pro velkou mezinárodní leteckou společnost KLM začal „poznávat svět,“ jak říká. „Často jsem vídal ta nejkrásnější místa v tom nejkrásnějším světle za svítání nebo za soumraku. Díky tomu jsem si uvědomil, že chci tyto okamžiky zachytit nejen proto, abych je ukázal ostatním, ale také proto, abych se v pozdějším životě mohl ohlédnout za svými cestami.“ Když to začal brát vážněji a uvědomil si, že mnoho z té krásy je vidět ze vzduchu, investoval do svého prvního fotoaparátu, kterým byl Sony Alpha 6500, a poté přešel na full-frame Alpha 7 III a nyní na nový Alpha 7 IV.

„Během lockdownu v roce 2020,“ pokračuje, „jsem strávil nějaký čas fotografováním amsterdamského letiště Schiphol. Bylo opravdu zajímavé vidět to místo zavřené, se všemi letadly zaparkovanými na ranveji – letadly, kterými jsem měl létat! Najal jsem si tedy vrtulník, abych to zachytil ze vzduchu. Bylo to moje první focení tímto způsobem a už jsem se nikdy neohlédl zpět. Tým pro sociální sítě společnosti KLM si dokonce všiml mých snímků na Instagramu a zeptali se mě, zda je mohou použít, aniž by si uvědomili, že jsem zaměstnancem společnosti!“

Nyní má Joris plnou podporu aerolinky KLM, která mu povolila fotografovat z paluby letadel během letu, což je běžně zakázáno, takže se může seznamovat s novým fotoaparátem Sony Alpha 7 IV a s tím, jak lze jeho fotografie posunout o úroveň výš. „Samozřejmě, že ostrost představuje při fotografování ze vzduchu problém,“ říká, „protože se všechno hodně třese a jste při focení v neustálém pohybu. Funkce fotoaparátu Alpha 7 IV mi v tomto ohledu ale hodně pomáhají. Velký podíl na tom má integrovaná pětiosá stabilizace obrazu (IBIS), která mi umožňuje fotografovat při mnohem nižších rychlostech, a přesto dosáhnout ostrých výsledků.“

Na Jorisových snímcích z paluby letadla můžeme vidět, že fotí z ruky s časy až 1/13 s a využívá systém IBIS pro zvýšení ostrosti i při ruční stabilizaci fotoaparátu – i když použije stativ, svorku nebo podstavec, vibrace z letadla musí brát v potaz. Díky systému IBIS fotoaparátu Alpha 7 IV však mohou i snímky focené při střední rychlosti vypadat, jako by byly zachyceny s mnohem rychlejším nastavením. „Fotografuji v režimu priority závěrky,“ vysvětluje, „a ačkoli nemám pevné pravidlo pro rychlost, snažím se u většiny snímků neklesnout pod 1/320 s. Vždycky usiluji o to, aby rychlost byla co nejkratší. Samozřejmě to závisí také na objektivu. Čím širší objektiv máte, tím nižší rychlost můžete použít, protože pohyb je méně viditelný. A pokud jde o clonu, objekt je tak daleko, že mohu použít nastavení jako f/2,8 nebo f/1,4 pro více světla, a přitom bude vše ostré.“

„Co se týče expozičního času, fotoaparát Alpha 7 IV mi pomáhá také díky svým vlastnostem z hlediska citlivosti ISO,“ vysvětluje Joris. „Obvykle pracuji s automatickou citlivostí ISO a maximální hodnotu nastavuji v závislosti na světle. Když jsme v Mohavské poušti začínali, byla tam ještě tma, proto jsem nastavil 3200, což je dost vysoká hodnota, ale snímač Alpha 7 IV i tak podal skvělé výsledky. Čím víc se rozednívalo, snižoval jsem maximum a za denního světla jsem se držel mezi hodnotami ISO 100 a ISO 640, se kterými jsou výsledky téměř totožné. Snímač fotoaparátu Alpha 7 IV nabízí skvělou kombinaci rozlišení a šumu,“ pokračuje, „protože i při 33 megapixelech zachytí spoustu detailů.“

Pro Jorise je ve vzduchu velmi důležitá také frekvence snímků. A Alpha 7 IV opět splňuje jeho požadavky. „Při výletu vrtulníkem, jako byl ten v Mohavské poušti, fotím opravdu hodně,“ vysvětluje, „a kombinace režimu sekvenčního snímání 10 snímků za sekundu, obrovské vyrovnávací paměti fotoaparátu a použití ultrarychlé karty CF Express mi poskytuje přesně to, co potřebuji – tedy žádné zpomalování. Čas ve vzduchu je příliš vzácný na to, abyste něco propásli. Při sledování scén z výšky si také všimnete, jak rychle se neustále mění světlo. Běžně udělám nad objektem alespoň několik přeletů, takže je nutné pořád fotografovat.“

Joris chce i nadále objevovat svět ze vzduchu a nyní se soustředí na tvorbu knihy leteckých fotografií svého rodného Nizozemska. „Řeknu to znovu,“ dodává, „dělá mi radost nacházet ta úžasná místa, která jsem si dříve vytipoval – ale obrovskou radost mám i z objevování nečekaných scenérií. Nejlepší úhel pohledu je často ten, který jste nečekali. A ve vzduchu příležitosti přicházejí a odcházejí velmi rychle. To by byl můj nejdůležitější tip pro letecké fotografování – nepřestávejte se dívat, nepřestávejte fotografovat a nepřestávejte si užívat svět kolem sebe. S fotoaparátem Alpha 7 IV se už nebudete moci vymlouvat!“