Když mluvíme s Andreem Frazzettou, je vidět, že dosáhl toho, po čem touží všichni fotografové – jeho poslední práce se mu podařila na jedničku.
Předmětem zmíněného snímku je horník plahočící se v indonéské sopce Mount Ijen. Vynořuje se z husté temnoty a sírového kouře s jedinou hlavovou svítilnou, která ho vede. Andrea ví, že tento snímek je klíčovým záběrem jeho projektu. „Opravdu jsem chtěl zachytit horníky v kouři,“ vysvětluje, „protože tito lidé doslova i metaforicky mizí. S pokrokem mizí práce a s ní i lidé. Je to těžký život v drsných podmínkách, ale je to jejich odkaz, jejich příběh. Chtěl jsem vytvořit symboliku mizení jejich kultury, a toto byl vhodný okamžik. Věděl jsem, že tento snímek bude ústředním bodem mé práce. A když se to povede, cítíš se skvěle!“
Vraťme se zpět. Proč je Andrea tady? Jeho fotografický příběh Sulfur Road (Sírová cesta) byl objednán časopisem National Geographic Traveller a je součástí širšího projektu Beyond.
„Projekt Beyond je o vztahu mezi člověkem a prostředím. Konkrétně,“ dodává zlověstně, „extrémním prostředím.“
Projekt Beyond začal prací pro New York Times věnující se rozsáhlé Danakilské proláklině v Etiopii. Tato oblast posunujících se tektonických desek tvoří jen pět tisíc metrů tenkou kůru nad ohnivými vnitřnostmi Země. Její součástí je obrovská poušť, jezera s psychedelickými barvami, aktivní sopky a vražedné horko s teplotami 50 °C.
V tak extrémních podmínkách je důležité, aby měl Andrea správnou výbavu. Při práci na projektu Sulfur Road (Sírová cesta) používal těla α7R II a α7S II, která zvládají zachytit kvalitní obraz při nízké hmotnosti. Andreův projekt nepojednával pouze o fyzických aspektech Země, ale také o lidech, kteří zde žijí a pracují. „Pro mne jako reportážního fotografa jsou otázky životního prostředí ústředním tématem a smyslem mojí práce je konfrontace s nimi. Máme co se učit. Planeta se mění tak rychle, že tito lidé možná mají něco, co nás naučí přežít.“
Poté, co byl Andrea pověřen prací na projektu Sulphur Road (Sírová cesta), potřeboval se dostat blíže k horníkům. Stejně jako většina reportážních fotografů začal prvním krokem – opatřil si místního průvodce neboli „vyjednavače“. „I když máte dost zkušeností,“ říká, „musíte mít na paměti, že jste stále turisté. Přicházíte z Evropy do velmi cizí kultury a na zpracování příběhu máte jen dva týdny.“ Potřeba navázat vztah s fotografovanými lidmi ovlivňuje výběr vybavení. Andrea používá dva typy zoomů, které mu pomohou tento vztah vybudovat. „Používám objektivy 16–35 mm f/2,8 a 24–70 mm f/2,8. S těmito dvěma objektivy pracuji téměř celou svoji kariéru! Někdy ale používám také objektiv 35 mm f/2,8 FE Zeiss Sonnar T*, který má úžasně ostrou kresbu a je malý a lehký. Nikdy nepoužívám objektivy s dlouhým ohniskem, protože při mé práci musím být blízko akci a jsem součástí příběhu.“
Vulkanolog, který Andreu při fotografování provázel, byl současně amatérským fotografem. Měl velmi dobrou představu o tom, co je zapotřebí, a věděl, jak důležité je plánování. „Nikdy nevíte, co vás při práci v terénu potká.“
Při práci je třeba rychle reagovat a být otevřený věcem, které nelze předvídat „Chtěl jsem být na sopce již první den,“ vysvětluje, „ale pršelo, takže to nebylo možné. Změnili jsme plán, což bylo nakonec ku prospěchu věci, Díky tomu jsme měli možnost strávit nějaký čas v hornické vesnici, kde jsme si povídali s horníky u nich doma. Až druhou nebo třetí noc jsme spolu s jedním horníkem, který stoupal po sopce do kráteru, šli do dolu.“ Ohromně se to vyplatilo, protože tam Andrea pořídil své nejdůležitější snímky. „Takto strávený čas byl opravdu důležitý, protože vás to přiblíží k lidem a odstraní bariéry. V reportáži to není nic nového, ale funguje to!“
Andrea se za soumraku ocitl v aktivní sopce, zahalený v horkém kouři. Horníci nosili koše naplněné sírou z jezera na dně kráteru. Do tohoto nehostinného prostředí je třeba vystoupat 2700 metrů a sestoupit 900 metrů až do samotného kráteru. To není výstup, který byste chtěli absolvovat s brašnou plnou fotoaparátů, že? „To tedy ne,“ směje se Andrea, „ale dva fotoaparáty Sony Alpha, které s sebou beru, mi to usnadňují.“
Ptáme se, jak se v tak tmavém a dynamickém prostředí fotografuje.
„Většina záběrů horníků v kouři byla pořízena při špatném osvětlení,“ vysvětluje Andrea, „a já jsem chtěl tuto atmosféru ve snímcích zachytit a mnoho jsem jich pořídil s citlivostí ISO 6 400 a 12 800. Někdy používám jeden samostatný blesk, ale v těchto případech by to zničilo náladu. Takže místo toho fotím se široce otevřenou clonou f/2,8 a vysokými citlivostmi ISO.“
Jak hodnotíte pořízené fotografie? „Výsledky byly úžasné. Byl to experiment, při kterém jsem pracoval na hranicích možností fotoaparátu, ale vyšel.“
„Fotografování pro mě představuje ideální nástroj ke zkoumání. Způsob, jak poznat svět, ostatní i víc sám sebe.“
