Vždy o krok napřed

„Nejsem sportovec,“ říká Tolis Fragoudis, „a rozhodně nejsem tak talentovaný jako Pamela, ale častokrát během tohoto projektu jsem cítil, že i já a můj fotoaparát Sony Alpha 7S III se dostáváme na samé hranice svých možností.“

Tolis a Pamela fotografovali uprostřed Vídně. Na začátku měli plán, ale v důsledku různých omezení při filmování musela tato dvojice svůj plán opustit a začít improvizovat. „Celý projekt byl nakonec velice spontánní,“ říká nám, „a na konci jsem měl pocit, jako bych parkour absolvoval i já – jen s tím rozdílem, že jsem zdolával filmařské překážky, a ne zdi nebo lavičky.“

Nutnost rychle se přizpůsobovat ale pomohla definovat úvodní sekvenci filmu a vznikly díky tomu záběry, které se řadí mezi Tolisovy nejoblíbenější. Byly také hned zkraje dobrou rozcvičkou pro jeho fotoaparát Alpha 7S III. „Na několika místech, která Pamela znala, jsem nemohli filmovat, a proto navrhla, ať zajdeme do její tréninkové haly. Původně jsme chtěli být celou dobu venku, ale řekl jsem si, ‚dobře, zkusme to‘. Ukázalo se, že to bylo opravdu dobré rozhodnutí, protože tyto záběry vytvářejí skvělý kontrast oproti částem, které jsme později natáčeli venku.“

Tolis natáčel všechny interiérové sekvence z ruky a stabilizace obrazu v těle fotoaparátu Alpha 7S III mu přitom pomohla dosáhnout hladšího vzhledu záběrů. „Při sledování Pamelina pohybu jsem používal kombinaci ručního a automatického ostření,“ vysvětluje. „Nová funkce automatického ostření se sledováním objektu byla opravdu působivá a současně také jednoduše použitelná.“

„Je opravdu úžasné,“ pokračuje, „že stačí jednoduše na dotykové obrazovce klepnout na oblast, kterou chcete sledovat, a fotoaparát se na ni zafixuje. V jednom okamžiku, když Pamela vyskočila, aby se chytila okraje dřevěné plošiny, jsem v automatickém ostření nastavil sledování její ruky, a přesně to tato funkce provedla. Když si uvědomíte, jak je to složité, úplně vás to ohromí. Přístroj nesleduje výraznou barvu nebo tón, ale objekt, který při pohybu záběrem mění tvar a úhel. Nevím, jak funguje, ale jsem jednoduše rád, že mám tuto funkci k dispozici.“

Tolis občas namísto práce z ruky připevnil fotoaparát na gimbal, zejména když Pamelu sledoval z auta nebo když za ní běžel.

Tento pohyb je vidět dokonale, když Tolis na fotoaparátu nastavil některý z režimů zpomalených záběrů. „Po představení tohoto fotoaparátu jsem byl podobně jako spousta lidí překvapený,“ přiznává. „Čekal jsem, že bude nabízet rozlišení 4K s frekvencí 60 snímků za sekundu, ale společnost Sony nám poskytla rychlost 120 snímků za sekundu a musím říct, že je to něco neuvěřitelného. Záběry je možné asi pětkrát zpomalit, což je v postprodukci opravdu užitečné. Největší kouzlo pro můj film ale spočívalo v tom, jak zpomalené záběry odhalují komplikovanost a eleganci Pamelina pohybu,“ pokračuje. „Sportovci jako ona jsou tak rychlí, že věci, které dělají, dokážou lidé rozpoznat, teprve až když je zpomalíte.“

Mezi záběry, které se Tolisovi líbily nejvíce, patří scéna natáčená na střeše při západu slunce. „Dorazili jsme tam těsně poté, co slunce zapadlo,“ vysvětluje, „ale stále byla vidět nádherná obloha plná červených, žlutých a oranžových tónů. Její záře osvětlovala Pamelu zezadu, ale s použitím nového profilu S Log 3 na fotoaparátu Alpha 7S III jsem mohl nastavit expozici tak, abych nezachytil jen siluetu. Tento profil nám poskytl veškerá data, která jsme pro postprodukci potřebovali, a přitom jsme nepřišli o žádné detaily na jejím těle ani na obloze. Něčeho takového bych dřív nemohl dosáhnout.“

Vzhledem k tomu, jak závratným tempem projekt probíhal, co z tohoto natáčení nabitého energií Tolisovi opravdu utkvělo v paměti? „Prakticky vše na tomto fotoaparátu pro mě bylo novinkou, ale fungoval brilantně,“ říká, „od nového umístění tlačítka až po přizpůsobitelné vstupy. Díky všem technickým vymoženostem, které nabízí, jako je citlivost ISO nebo automatické ostření, čím víc ho používám, tím méně cítím potřebu zabalit si s sebou na natáčení specializovanou videokameru.“ I když technické vybavení na Tolise udělalo opravdu dojem, jeho největší obdiv měla Pamela. „Fotoaparát sice dokázal překonat nejrůznější technické výzvy, opravdu důležité je ale to, co se odehrává před objektivem. Měl jsem velké štěstí, že jsem s touto úžasnou sportovkyní mohl pracovat. Stejně jako můj fotoaparát i ona hravě zdolala každou překážku a bylo ohromující to sledovat.“