Projekt Marca Ronconiho „Hueco Mundo“, který spatřil světlo světa během izolace za pandemie v roce 2020, je úžasná studie podobnosti dvou prostředí patřících k těm nejdrsnějším na světě. Marco pro tento projekt používal Sony Alpha 1 a Alpha 9, nejlepší fotoaparáty pro extrémní prostředí.

„Nápad na tento projekt vznikl během pandemie. Potřeboval jsem duševní únik, a tak jsem si představoval, že cestuji na tato místa a jaké scény tam zachytím. Jakmile to bylo možné, vydal jsem se na cesty a snímky, které jsem si předtím jen představoval, jsem proměnil v realitu,“ říká Marco.

Marco cestoval do dvou pouští. Tato místa jsou si na hony vzdálená, ale Marcovi se přesto podařilo najít mezi nimi pozoruhodnou podobnost v jejich fyzické struktuře a v dojmech a pocitech, které toto prostředí vyvolává.

„Mezi těmito dvěma protilehlými místy je větší podobnost, než bychom si dokázali představit. Jejich klima a teplota se mohou velmi lišit, ale existuje zde podobnost v podobě prázdnoty a klidu. Tato místa mají blahodárné účinky na mou duši,“ říká Marco. „Jejich klid bylo přesně to, co jsem hledal. Byla to léčba pro mou duši.“

Doma bere Marco fotoaparát do ruky jen málokdy. „Nevěnuji se fotografování každý den. Hodně fotografuji na výletech, a pak třeba nevezmu fotoaparát do ruky celé měsíce. Když pracuji s fotoaparátem Alpha 1, nemusím nad ním vůbec přemýšlet. Pokud je uvnitř paměťová karta a jsou nabité baterie, vím, že bude dělat přesně to, co chci.“

Díky důvěře, kterou Marco do svého fotoaparátu Alpha 1 vkládá, může s jistotou fotografovat i v extrémním prostředí. „Na Špicberkách bylo −35 °C, ale vše vždy fungovalo dobře,“ prozrazuje. „Totéž platí i v horkém prostředí.“

Stejně jako mnoho dalších fotografů, kteří se vydávají do odlehlých míst, si Marco balí pouze to nejnutnější. Přesto se však musí připravit na různé situace. „Jsem velmi nenáročná osoba,“ říká v žertu. „Téměř vždy používám objektivy se zoomem – FE 24-105mm f/4 G OSS a FE 70-200mm f/2.8 GM OSS II, ke kterým jsem nedávno přidal ještě objektiv FE 100-400mm f/4.5-5.6 GM OSS. K tomu mám navíc objektiv FE 20mm f/1.8 G. Při mé práci jde hlavně o kompozici, a tak když používám objektivy se zoomem, obětuji maličko kvalitu v porovnání s objektivy s pevnou ohniskovou vzdáleností. Díky této malé oběti mám však větší flexibilitu při kompozici. Fotografuji s nastavením menší velikosti otvoru clony, a tak nepotřebuji velké clony, jaké nabízejí drahé objektivy s pevnou ohniskovou vzdáleností. Podle toho, co hodlám fotografovat, si s sebou beru dvě těla fotoaparátu a dva nebo tři objektivy. Vše se mi vejde do malého batohu.

Pusté písečné a ledové pouště v Marcově knižním projektu „Hueco Mundo“ nabízejí dokonalé grafické pozadí pro klíčové prvky snímku.

„Co do palety barev a obraznosti je projekt velmi minimalistický,“ říká Marco. „Již dlouho mě inspirují tradiční japonské nebo čínské malby tuší, na kterých je vidět jen pár prvků a jsou velmi monochromatické. Také jsem studoval východní filozofii, což se v mé práci odráží. Na východě je koncept prázdnoty velmi odlišný. Je to zásadní součást obrazu nebo hudební skladby. Na západě je „prázdnota“ vnímána spíše jako něco negativního, jako by v ní něco chybělo. Já se domnívám, že prostor a prázdnota jsou pro jakoukoli uměleckou kompozici nezbytné.“

Aby Marco mohl vytvořit minimalistické snímky zvířat v jejich přirozeném prostředí, využívá nastavení expozice svých záběrů na maximum. Sněhová pokrývka představuje na řadě Marcových snímků téměř jednolité bílé pozadí. To umožňuje funkce elektronického hledáčku fotoaparátu Alpha 1. „Jakmile elektronický hledáček vyzkoušíte, není cesty zpět,“ říká. „Simulace expozice je pro mě nezbytná. Když fotografuji ve sněhu, obvykle své snímky přeexponuji, abych docílil velmi jasného grafického obrazu. Díky elektronickému hledáčku si můžu prohlédnout konečný snímek a zkontrolovat, zda mám správnou expozici a nepřepálil jsem detaily.“

V projektu „Hueco Mundo“ je tolik neuvěřitelných snímků, že Marco nemůže žádný z nich označit za svůj nejoblíbenější. „To je důvod, proč se neúčastním soutěží,“ prozrazuje. „Spíše než na jednotlivý snímek se zaměřuji na svou práci jako celek.“

K některým záběrům se však Marco s láskou vrací od okamžiku, kdy je pořídil. „Třeba snímek polární lišky běžící dolů z kopečka. Světlo bylo úžasné a ve vzduchu poletovaly kousíčky ledu a sníh.

Byl to nádherný, radostný okamžik.“