„Někdy závidím svobodu malířům,“ začíná krajinářský fotograf Michael Schaake. „Moje fotografie jsou často popisovány jako malířské,“ pokračuje, „ale stále jsem vázán okamžikem. Musím se vypořádat s počasím, světlem, fyzickými omezeními daného místa… Proto musím být vynalézavý a hledat způsoby, jak autenticky zachytit charakter místa.“ Jak toho tedy Michael dosahuje? „V mnoha případech můžete mít všechno, co chcete – nádhernou scenérii, vodicí linie i krásné světlo,“ odpovídá, „ale pro mě je to dlouhá expozice, která to všechno spojí dohromady.“

„V těchto severních krajinách, kde dominuje voda, je prodloužení expozičního času pro Michaela způsobem, jak vyjádřit charakter místa,“ říká. „U vody pomáhá délka expozice divákovi pochopit její povahu – jak se moře pohybuje podél pobřeží nebo jakou sílu má padající vodopád. Nejde ale jen o použití co nejdelší expozice. Přesný čas je zásadní pro to, jak scénu zobrazíte.“ Na jeho snímku vodopádu padajícího z mořského útesu na Faerských ostrovech je vidět energie Atlantského oceánu. „Tato rychlost v dané situaci dodává vodě pohyb, ale zároveň zachovává její bouřlivou strukturu,“ vysvětluje. „Při 20 sekundách se voda změní v mlhu, což neodpovídá realitě. Při 1/500 s je zase zmrazená a nic vám neřekne. Ale tady, při 1/4 s, můžeme vidět divokost vln mnohem působivěji.“

Na dalším snímku z Faerských ostrovů chtěl Michael vyjádřit něco jiného – neobvyklý klid. „Často tam bývá velmi bouřlivo a větrno, ale tento den byl klidný, takže jsem použil expozici téměř sedm minut, díky čemuž hory vypadají, jako by se vznášely nad vodou. Ten pohled odpovídá tomu, co jsem cítil – klid.“

„Dlouhé expozice také pomáhají odhalit barvy v krajině,“ říká. „Snímek z Blåvatnetu neboli ‚Modrého jezera‘ v Norsku je toho dobrým příkladem. Je tam úchvatná tyrkysová ledovcová voda z Lyngenských Alp, tak modrá, že se zdá neskutečná. Dlouhá expozice odstraní strukturu a odlesky, takže můžete vidět tuto barvu v její nejintenzivnější podobě.“

Pokud jde o techniku fotografování, „jedním z hlavních problémů při použití dlouhých expozičních časů je stabilita,“ vysvětluje Michael. „I při časech kolem 1/4 s se může stát, že vítr pohne fotoaparátem a snímky budou neostré, proto jedním z mých řešení je pořídit si ‚záložní snímek‘ třeba při 1/250 s, který mi umožní při úpravě vrátit do dlouhé expozice část ostrosti.“

„Je také dobré si uvědomit, že potřebný expoziční čas závisí na rychlosti vody a vaší vzdálenosti od ní. Expozice 1/4 s může vypadat ve dvou různých scénách úplně jinak. Jedním ze způsobů, jak s tím pracovat, je metoda pokus–omyl. Zkontrolujte výsledky a zpomalte čas, pokud chcete více pohybu, nebo ho zkraťte, pokud chcete více struktury. Někdy udělám pět nebo šest pokusů, než najdu výsledek, se kterým jsem spokojený.“ Michael používá pro všechny tyto fotografie fotoaparát Sony Alpha 7R V a říká, že má několik funkcí, které usnadňují fotografování s dlouhými expozicemi. „Kromě neuvěřitelného rozlišení, které všichni krajináři milují, je velmi důležitý také dynamický rozsah modelu Alpha 7R V,“ vysvětluje. „U velmi dlouhých expozic, například 30 sekund, se může měnit světlo nebo se některé části snímku mohou přepálit a ztratit detaily. Díky velkému dynamickému rozsahu v souborech RAW fotoaparátu Alpha 7R V je však snadné je při úpravách znovu obnovit.“

„Fotoaparát má také skvělý režim měření expozice zaměřený na jasy,“ říká. „Ten pomáhá zabránit přepalům světlých míst, takže je to skvělý nástroj pro krajinu i pro jakýkoli typ fotografie, kde může být problém s kontrastem. A pro mě je také u modelu Alpha 7R V velkou výhodou výklopná obrazovka. Díky ní je komponování z nízkých úhlů mnohem snazší.“ Michael má také pro tento typ krajinářských snímků velmi rád svůj objektiv FE 16–35 mm f/2,8 GM II. „Rozsah ohniskových vzdáleností je velmi univerzální,“ říká, „je neuvěřitelně ostrý, ale zároveň překvapivě lehký. Hodně chodím na túry, takže tento rychlý objektiv, který váží pouhých 547 g, mi pomáhá mít lehkou výbavu s mnoha možnostmi. Navíc, i když je velmi širokoúhlý, umožňuje použití běžných filtrů, takže si snadno připevním vše, co potřebuji.“

„Fotografovat s dlouhými expozicemi mě nikdy neomrzí,“ uzavírá Michael. „Je to technika, která je nekonečně radostná a výrazová. Každá dlouhá expozice odhalí něco jiného. Všichni víme, jak vypadá vodopád nebo otevřené moře, ale stejně jako dobrý malíř může i vnímavý fotograf pomocí jednoduché volby expozičního času zprostředkovat tento zážitek – veškerou jeho sílu i emoce.“