Jmenuji se Ruben Scott a jsem filmař a režisér. Natáčím hrané filmy i komerční projekty.

Ve svém nejnovějším snímku “Different, but same” pracuji s myšlenkou, že i když jsme každý jiný, vždycky nás něco spojuje. Ať jsou to společné zájmy, koníčky nebo malé věci, na které byste ani nepomysleli. To byla výchozí myšlenka tohoto projektu.

Od začátku jsem věděl, že to bude náročné natáčení. Bylo u toho hodně herců a docela velký štáb. Ze zkušenosti vím, že při takových projektech pořád hledáte balanc mezi výkonem, časem a prostorem.

Příběh se odehrává v čekárně během studie, při které jsou lidé spárovaní podle společných zájmů, ale s kým konkrétně jsou spárovaní, to zjistí až v daný den. Poskytlo nám to zajímavý prostor pro práci s nejistotou a očekáváním. Umožnilo nám to věci příliš nekomplikovat, pokud jde o vyprávění příběhu, a umožnit divákům, aby si jednotlivé body pospojovali sami.

Celou dobu jsme se snažili s kamerou co nejméně hýbat. Většina záběrů má pozorovací charakter. Je tam několik lehkých přiblížení a oddálení, sem tam malé přerámování, ale nic, co by strhávalo pozornost. Myšlenka byla vždycky soustředit se na herecké výkony a nechat vůdčí roli na hercích. Důležitost hereckých výkonů umocnilo i to, že ve filmu nejsou žádné dialogy.

Obrovskou roli při utváření toho, jak všechno vypadalo a působilo, hrálo také místo. Natáčeli jsme ve studiu, které už samo o sobě mělo výrazný charakter: teplé dřevěné obložení, oranžové tóny a lehce nostalgický nádech. Nebyly to jenom čtyři bílé zdi, a to nám hodně pomohlo. Nemuseli jsme budovat čekárnu od píky. Mohli jsme se odrazit od toho, co už tam bylo.

To přirozeně ovlivnilo naši práci s osvětlením. Použili jsme velký, měkký zdroj světla nad hlavou, který zajistil konzistenci a umožnil nám se s kamerou FX5 rychle přemísťovat. Potom jsme do místnosti přidali praktické lampy, které dodaly teplo a hloubku. Cílem bylo, aby všechno působilo měkce a přirozeně a zároveň to poskytovalo dostatečný kontrast pro tvarování obličejů a navádění zraku k hlavní postavě uprostřed.

Pracovali jsme s kombinací světel přímo v záběru a tmavších koutů prostoru, takže pro nás byl dynamický rozsah přes 15 EV opravdu zásadní. Často se stávalo, že v záběru byly vidět teple zbarvené lampy, a přitom jsme potřebovali zachovat detaily i v okolních tmavších částech. Velkou výhodou byly také základní hodnoty ISO kamery FX5. S touto kamerou jsme neměli pocit, že musíme neustále chránit jasy nebo kvůli šumu přicházet o detaily ve stínech.

Kombinace nového složeného 16,6MP snímače a objektivů Arles Prime odvedla fantastickou práci při natáčení herců zblízka. Textury kůže a kostýmů působily neuvěřitelně přirozeně.

Na barvě jsme si od začátku dávali mimořádně záležet. Chtěli jsme paletu, která by působila živě a byla lehce inspirovaná 70. léty, ale přesto vypadala moderně. Velký vliv na barvy měl výběr kostýmů a produkční design. Byla to pro tuto kameru dobrá zkouška, ve které nezklamala. Zachytila barvy přesně tak, jak jsme si představovali.

Odstíny pleti byly obzvlášť důležité, protože jsme měli velmi rozmanité obsazení za stejných světelných podmínek. Potřebovali jsme, aby spolu všechno dobře ladilo. Všiml jsem si, jak stabilní a přirozené byly tóny pleti v různých podmínkách. To samé jsem zažil při práci se Sony Venice a Burano. Tyto systémy jsou známé kvalitou barev a přechodů světlých ploch. A u této kamery mám pocit, že má stejné přednosti, jenom v menším a flexibilnějším těle.

Při interiérovém natáčení jsme zvolili 16bitový formát X-OCN, protože jsme věděli, že až se dostaneme k postprodukci, budeme chtít mít naprostou flexibilitu. Byly chvíle, kdy jsme v některých částech záběru mírně posunuli barvy nebo upravili expozici, a záznam držel pohromadě opravdu dobře. Nikdy jsme neměli pocit, že se záznam rozpadal nebo byl nestabilní. I při práci v různých světelných podmínkách zůstaly tóny pleti konzistentní. To nám pomohlo při barevné gradaci.

Natáčeli jsme se středně velkým týmem a měli jsme na to jenom jeden den, takže bylo potřeba pracovat rychle. Překvapilo nás, jak hladce kamera zapadla do rytmu našeho natáčecího plánu. Nezpomalovala nás, ani jsme kvůli ní nemuseli nic měnit.

Už dříve jsem pracoval se systémy Venice a Burano, proto mě zajímalo jak si tato kamera povede mezi ostatními zařízeními CineAlta. A můžu říct, že nepůsobí jako samostatná řada, ale jako součást jedné rodiny. Je akorát přizpůsobená pro agilnější druh produkce. Dokonce i struktura nabídky a obecné ovládání působí povědomě, což je opravdu užitečné, když u různých projektů střídáte různé kamery Sony.

Jsem s kamerou FX5 plně spokojený, protože nám dala velkou svobodu zachytit to, co jsme chtěli, bez kompromisů. Svobodu pohrát si s obrazem při postprodukci a soustředit se na příběh, ne na vybavení nebo nějaké technické problémy. A to je to, co od kamery očekávám.