Josefu Bollweinovi není fotografování lidí na hraně cizí, ale v jeho případě jde zpravidla o sportovce, kteří se nacházejí na pomezí vítězství a porážky nebo se pohybují na hranici fyzické vytrvalosti. Ostatně působí jako odborník na motoristické a extrémní sporty. Co ho tedy přimělo pustit se do tohoto projektu s vyloženě cestovatelskou tématikou?

„Měl jsem nutkání prozkoumat něco nového,“ vysvětluje, „a tak se focení v Bretani s mojí Alpha 7R V ukázalo jako velice příjemná změna tématu. Chtěl jsem prověřit své schopnosti v jiném kontextu a zachytit nové perspektivy. Mám opravdu rád přírodu a poznávání a Bretaň nabízí spoustu příležitostí, jak se nabažit obojího. Divoké pláže, skalnaté útesy a jedinečná atmosféra této oblasti mě vždycky přitahovaly.“

Během své desetidenní cesty podél atlantického pobřeží Francie se ale Josef nesnažil zdokumentovat pouze přírodní geografii – díky projektu se mohl seznámit také s kulturou a lidmi této oblasti. „A přestože pro mě mnohé z toho bylo nové, zaznamenal jsem i podobnosti s mou předchozí prací,“ pokračuje, „protože se značná část cesty týkala zachycení pohybu a akce, ať už šlo o nebojácné surfaře v této oblasti, nebo o neúnavné vlnobití místních vod.“

Když Josef hovoří o svém fotoaparátu Alpha 7R V, říká: „Jeho vysoké rozlišení mi umožnilo zachytit přírodní scenérie pobřeží Bretaně v celé jejich kráse a vynikající stabilizace obrazu v těle (IBIS) tohoto modelu se ukázala jako neocenitelná při vytváření dokonale ostrých snímků, a to i v náročných podmínkách panujících na pobřeží.“

Při fotografování moře Josef spoléhal na schopnost fotoaparátu zachovat ostrost i u snímků pořizovaných s pomalou závěrkou. Často raději fotografoval z ruky a udržoval rychlost snímání na hodnotách 1/15 s nebo 1/4 s, což dodávalo vodě výraznější strukturu a energii, kterou by delší expozice ze stativu vyhladila. „Chtěl jsem zachytit krásu a sílu přírody podél pobřeží, o které se rozbíjejí vlny,“ vysvětluje, „a stabilizace obrazu v těle mi skutečně pomohla, protože mi umožnila pořídit čisté záběry i uprostřed hučících vln a bičujícího větru.“

Na několika svých bouřlivých snímcích chtěl Josef „zachytit slavné bretaňské majáky na pozadí atmosféry bouře,“ říká. „Věděl jsem, že při použití větších ohniskových vzdáleností budou v záběru osamělé budovy s nehostinnou vodou všude okolo, čímž vynikne jejich odolnost vůči živlům, které se na ně tlačí ze všech stran,“ pokračuje, „ale při zvětšení se samozřejmě více projeví vibrace, takže rozhodující roli pro zajištění stability záběrů opět hrála stabilizace obrazu v těle a optická stabilizace objektivu.“ Pokračuje vysvětlením, jak „dvojnásobný telekonvertor s objektivem s ohniskovou vzdáleností 70–200 mm pomohl zachytit tyto vzdálené detaily, které snímku doslova vdechly život.“

Fotoaparát Alpha 7R V Josef během cesty kombinoval s fotoaparátem Sony ZV-E1. Díky časosběrným funkcím fotoaparátu ZV-E1 pořídil Josef několik zajímavých záběrů ze života na bretaňském pobřeží. Tato technika spočívá ve využití intervalového časovače fotoaparátu, který je nastaven tak, aby pořídil snímek jednou za několik sekund. Zkombinované výsledné snímky pak krásně ilustrují přechod mraků přes oblohu, valící se vlny a lidi pohybující se v záběru. Josef navíc v průběhu sekvence přidal trochu pohybu kamery, což ji ještě vylepšilo.

Na cestu si s sebou vzal objektivy FE 12-24mm f/2.8 GM a FE 70-200mm f/2.8 GM OSS II, o kterých Josef říká, že „zásadně přispěly k úspěchu projektu. Tato souprava mi poskytla všechny ohniskové vzdálenosti potřebné k vyprávění příběhu bretaňského pobřeží, a to v úžasné kvalitě. Prvek odolnosti fotoaparátu vůči povětrnostním vlivům také znamenal, že dokázal odolat náročným podmínkám. A rychlé maximální clony objektivů mi umožnily dosáhnout nízké hloubky ostrosti nebo kratších expozičních časů, když jsem je potřeboval.“