Vezměme to od konce. Nebo alespoň od jednoho možného konce. Tím je pro mořského biologa dr. Pelaya Salinas de Leóna šťastný okamžik, na který jen tak nezapomene. „Byla to má pátá návštěva národního parku Revillagigedo v Mexiku, kde jsem pomáhal svému kamarádovi a kolegovi dr. Mauriciovi Hoyosovi označit žraloky hedvábné tagy pro účely jejich monitorování pomocí satelitní technologie a provádět další výzkum na oceánských mantách,“ vzpomíná. „Kromě značení žraloků jsme se také hodně potápěli s ostatními výzkumnými pracovníky a strážcem parku a samozřejmě jsme také hodně fotili. Bylo skvělé se do tohoto národního parku vrátit a vidět, co se z něj stalo – vzkvétající, ničím nerušená a nedotčená divočina s úžasnou diverzitou oceánského života.“

A pak se stalo něco podivného. Pelayo si s kolegy povšiml, jak jeden z místních delfínů skákavých leží v hloubce 33 metrů na zádech, což je poněkud udivilo. „Delfín tam vydržel tak tři nebo čtyři minuty bez hnutí,“ vysvětluje. „Lámali jsme si hlavu, co se to děje. Nakonec jsme si uvědomili, že dělá mrtvého, stejně jako malé štěně! Prostě jen chtěl, abychom ho podrbali na břiše. Přestože jsou tito delfíni divoká zvířata, rádi si hrají s lidmi.“

Národní park Revillagigedo je naprostá idyla, o které Pelayo říká, že je dílem úsilí, prosazování a mnoha let ochrany ze strany mexické vlády a nevládních organizací, jako je organizace Pelagios Kakunja jeho kolegy Mauricia. „Úřady udělaly odvážný krok, když vytvořily tuto obrovskou rezervaci. Jedná se o největší vysoce chráněnou oblast v Severní Americe, což znamená, že v ní platí zákaz rybolovu. Byly vyhrazeny zdroje na její ochranu, a proto se tu nyní mořskému životu dobře daří. Můžete skočit do vody a uvidíte žraloky, rejnoky, delfíny, velryby… takto by mohly oceány vypadat, kdyby je lidé negativně neovlivňovali svou činností.“

Park Revillagigedo však bohužel není pravidlem. Pokud nebudou učiněna zásadní opatření, bude „konec“ oceánů vypadat mnohem smutněji a bezútěšněji, než co Pelayo zažil v těchto teplých mexických vodách. „Světové oceány se kvůli ničivému vlivu lidí potýkají s velkými problémy,“ varuje. „Ničení přirozeného prostředí, znečištění a klimatické změny již velmi dlouho negativně ovlivňují naši modrou planetu a mnoho druhů – a také ekosystém, který obývají – podléhá značné zkáze.

Tento problém je podle Pelaya z velké části způsoben nadměrným lovem mořské megafauny, jako jsou žraloci. Pelaya zasvětil svůj život jejich studiu a ochraně navzdory zakořeněným předsudkům, které jsou bezdůvodně negativní. „Na rozdíl od mnoha jiných predátorů mají žraloci v očích veřejnosti hodně špatnou pověst,“ připouští. „Obyčejný člověk má na žraloky utvořen názor na základě filmů, jako jsou Čelisti. Tento film poškodil šance na ochranu žraloků a názor na tyto tvory tím stále trpí i dnes, o 50 let později.“

„Strach pramení z neznáma,“ pokračuje. „Lidé si myslí, že pokud půjdou do vody, něco je sežere. Ale každý mořský biolog vám řekne, že realita je zcela jiná. Víme také, že většina lidí není v kontaktu s oceánem, neumí plavat a neumí se potápět. Vidí tedy jen to, co jim ukazují média. Hladinu a pod ní velká neznámá. Já jsem odjakživa ve vodě s žraloky a jsem naprosto v pohodě. Proto je tedy na mně, abych tuto zprávu šířil co možná nejvíce.“

„Kvůli mylným názorům se žraloci netěší takové ochraně jako jiná megafauna,“ pokračuje, „a tak jsou loveni čím dál více a hrozí jejich vyhynutí. Mnoho lidí si myslí, že je to způsobeno poptávkou asijských trhů po žraločích ploutvích. Byli byste však překvapeni, kolik zemí po celém světě loví žraloky. Jedním z nejhlavnějších přístavů pro lov žraloků je Vigo na severu Španělska, odkud jsou žraločí ploutve zasílány do Asie a kde je velká spotřeba žraločího masa širokou veřejností. Studie ukazují, že když si jdete koupit svou oblíbenou rybu s hranolky, často si nedáváte tresku, jak je inzerováno, ale nějaký druh žraloka.“

„Poškozování žraločích populací ohrožuje celý ekosystém,“ vysvětluje. „Příroda fungovala dokonale miliony let, ale pro nás je tak snadné to pokazit. Žraloci jsou doktoři oceánu, regulují potravní sítě a zaměřují se na lov pomalých, slabých a nemocných. Pokud se těchto důležitých predátorů zbavíte, přemnoží se skupiny, které jsou v potravním řetězci níže, a systém nebude v rovnováze.“

Jak tedy toto vnímání změnit a zajistit žralokům a dalším mořským živočichům lepší život, jaký je možný v parku Revillagigedo? Podle Pelaya nabízejí část odpovědi fotografie a filmová tvorba. „Podvodní svět – to, co se děje pod hladinou – je nám pochopitelně cizí. Je to obrovské a špatně přístupné prostředí. Průzkumem, studiem a fotografováním posledních divokých míst na naší modré planetě se chci podělit o krásu našich oceánů, aby je lidé dokázali pochopit a prosazovat jejich ochranu.“

„Mým úkolem je samozřejmě shromažďovat data a vytvářet vědecké studie, což je důležité. Ale na druhou stranu jsou to věci, které budou číst jen mí kolegové. Oslovení širokého publika je něco jiného, a pokud umíte podat vědecká fakta a znalosti způsobem, který je smysluplný pro běžného člověka, může to mít obrovský význam. Z toho důvodu se nikdy nepotápím bez fotoaparátu. Nechci si nechat ujít okamžik, který by mohl změnit něčí názor.“

„Potápění v národním parku Revillagigedo bylo mé první dobrodružství s fotoaparátem Sony Alpha 1,“ vzpomíná. „Tento fotoaparát je pro podvodní fotografování prostě úžasný. Když se potopíte, přijdete o hodně světla, ale to dokonale vykompenzuje velký snímač a úžasný nativní a rozšířený rozsah ISO modelu Alpha 1. Já fotografuji a také pořizuji videa, a tak se mi samozřejmě také hodí vynikající funkce pro natáčení videa.“

Ve vodotěsném pouzdru Isotta, které je speciálně vytvořeno pro tento fotoaparát, zkombinoval Pelayo pro tuto cestu fotoaparát Sony Alpha 1 s objektivem FE 16-35mm f2.8 GM II. Důvod byl následující: „Chtěl jsem fotografovat velké živočichy, včetně žraloků, mant a delfínů, a také prvky podvodní krajiny, jako jsou prudké útesy, skalní stěny nebo otevřený oceán, proto pro mě bylo důležité použít vysoce kvalitní širokoúhlý zoom. Pod vodou stejně nemůžete snadno používat teleobjektivy a širokoúhlý objektiv samozřejmě znamená bližší vzdálenost od objektu. To jen dokazuje, že se žraloků není nutné bát.“

„V parku Revillagigedo jsme viděli, že světlejší budoucnost oceánů je možná,“ uzavírá, „protože jakmile zamezíte nadměrnému rybolovu a dalším negativním lidským vlivům, oceán má úžasnou regenerativní schopnost sám se přirozeně uzdravit. To je recept na úspěch. Globálním cílem Úmluvy o biologické rozmanitosti je do roku 2030 zajistit takovouto ochranu pro 30 % oceánů. Musí však jít skutečně o přírodní rezervace, které budou chráněny více než jen pomocí jména.“

„Když vidíte, jaký by mohl oceán být, vidíte cestu k lepší planetě. Víme, že když moře respektujeme, jsou zdravější, a na oplátku zase regulují klima naší planety, zajišťují nám potravu i zábavu a produkují většinu kyslíku, který dýcháme. Jejich význam je zcela zjevný. A každý snímek, který pořídím, mi pomáhá tuto misi prosazovat.“