Představte si, že se při tvorbě cítíte naprosto svobodně. Že jste ve stavu, ve kterém můžete své nápady zkoumat bez časových omezení či odsuzování ostatních. Právě tak vnímá Laura Zalenga práci na svých autoportrétech, a když si prohlédnete její díla, pochopíte její pohled a uvědomíte si, že při tvorbě neexistují žádné překážky. Je to úžasný pocit. Existuje jen ona, fotoaparát a řada neomezených možností.

„Stejně jako mnoho jiných jsem na začátku prostě fotila věci kolem sebe,“ vysvětluje, „ale brzy mě začali zajímat lidé. Když se ale člověk učí, nechce nikoho obtěžovat ani plýtvat jeho časem. A tak jsem vstoupila do světa autoportrétů. Ačkoli dnes současně pracuji jako profesionální portrétní fotografka a zachycuji příběhy ostatních, autoportréty zůstávají jednou z důležitých součástí mé tvorby. Pro mě je to prostor naprosté tvůrčí svobody a experimentování. Dodává mi to energii a zároveň mi to pomáhá k dalšímu růstu. V průběhu let se z toho stal způsob, jak mohu zkoumat otázky identity, sounáležitosti a toho, co to vlastně znamená být člověkem. Protože jsem zároveň fotografkou i fotografovaným objektem, mohu tato témata zkoumat bez kompromisů a vnějších očekávání.“

Lauřiny snímky jsou promyšlené a uvážlivé a tuto svobodu otevřeně vyzařují – od výběru lokací a oblečení až po způsob, jakým své tělo v záběru komponuje. „Moje snímky jsou často minimalistické a vizuálně jednoduché, ale obvykle se zabývají hlubšími otázkami. Zajímám se o témata, jako jsou propojení, identita a náš vztah k okolnímu světu. Ráda vytvářím vizuální metafory, které vybízejí k zamyšlení. Snažím se proto, abych na většině svých snímků nebyla rozpoznatelná, protože nejde o ‚Lauru‘, ale o koncepty, které, jak doufám, lze interpretovat nad rámec jednotlivce.“

Její fotografie často vznikají venku – na loukách, mezi stromy nebo na skalnatých útesech – a jejím hlavním záměrem je zachytit interakci mezi člověkem a přírodou. Často přitom napodobuje tvary, které v přírodě najde, nebo se sama fotografuje v otvorech přírodního původu. „Mé koncepty často zkoumají vztah mezi člověkem a přírodou. Zajímá mě myšlenka, že nejsme odděleni od přírodního světa, ale že jsme jeho součástí. V době, kdy se mnoho lidí cítí stále více odtrženo, se snažím tento stav upřímně zachytit nebo vytvářet snímky, které naopak odrážejí pocit propojenosti. Příroda pro mě nikdy není pouhou kulisou, ale vždy ji vnímám jako partnera při vytváření snímku.“

Její vybavení je jednoduché: fotoaparát Sony Alpha 7C II a stativ – i když někdy improvizuje a klidně si položí fotoaparát na pařez nebo na batoh, pokud ji něco spontánně inspiruje. „Téměř vždy si ale k fotoaparátu současně připojím i telefon pomocí aplikace Sony Creators,“ vysvětluje. „Každý, kdo někdy fotografuje autoportréty, zjistí, že je to neuvěřitelně užitečný nástroj. Je to, jako bych si obrazovku fotoaparátu vzala s sebou přímo na scénu. Podívám se na svou pozici v záběru, nastavím samospoušť, schovám telefon tak, aby nebyl vidět, a na chvíli na fotoaparát záměrně zapomenu.“

„Aplikace toho ale nabízí mnohem víc,“ říká. „Můžete v ní také ovládat všechna hlavní nastavení, například upravovat expozici, měnit režim automatického ostření a přesně zobrazit, na jaké místo fotoaparát zaostřil, stejně jako na běžném displeji. Díky režimům, jako je automatické ostření Sony s detekcí očí, mohu být v záběru a současně mít jistotu, že je zaostřeno přesně tam, kde má být, a to i při použití velmi vysoké světelnosti. Už žádné předběžné ostření na f/8.“

„Můj způsob práce často spočívá v tom, že se na dané místo vpasuji jako dílek puzzle,“ vysvětluje Laura, „a když jsem s autoportréty začínala, musela jsem se často vracet k fotoaparátu, pokud se změnilo světlo, nebo abych si prohlédla pořízené snímky. Teď to ale už dělat nemusím, takže mohu být odvážnější a svobodnější. Tahle aplikace mi ušetří spoustu času, který pak mohu věnovat věcem, které za mě fotoaparát nezvládne, jako je vymýšlení koncepce, emocí a příběhu.“

„A pak jsou tu nové vlastní vzhledy,“ pokračuje. „Myslela jsem, že jich je k dispozici jen omezené množství, ale díky vlastnímu přizpůsobení toho mohu udělat mnohem víc. Pracuji s filmovým vzhledem, který jsem si ale upravila podle svého stylu – snížila jsem kontrast, potlačila světla a zvýraznila stíny, zároveň jsem přidala sytost. Porovnala jsem JPG s tím, jak bych zpracovala své soubory RAW, a výsledek byl docela podobný. Bylo působivé vidět výstup připomínající výsledky mého pracovního postupu při úpravách, ale přímo z fotoaparátu. Mohu tak okamžitě sdílet krásné náhledy s klienty nebo na sociálních sítích. Navíc to znamená, že při fotografování vidím svět skrze svůj osobní vlastní vzhled v hledáčku i na displeji fotoaparátu, což mi přináší další rozměr zábavy.“

„Fotoaparát Alpha 7C II je pro tyto projekty ideální,“ říká Laura. „Zbožňuju ho. Je kompaktní a lehký, nabízí ale nekompromisní kvalitu. Má 33 Mpx, skvělou citlivost ISO a dynamický rozsah a je rychlý. Často chodím pěšky obhlížet lokace, ale vždycky si ráda beru fotoaparát s sebou pro případ, že narazím na scénu, ke které se už nebudu moct vrátit. Díky tomu, že s sebou nemusím vláčet těžší a větší vybavení, se při takovém průzkumu cítím svobodněji – můžu třeba snáze šplhat na stromy a přelézat skály.“

„I po mnoha letech profesionální praxe, publikování, výuky a mezinárodních výstav jsem stále přesvědčena, že zvídavost a experimentování představují nejdůležitější součásti tvůrčího procesu. Fotografové mívají často úžasné nápady, když jsou ještě začátečníci,“ dodává, „jak se ale technicky zdokonalují, ztrácejí smysl pro objevování.“ Pro mnoho lidí, kterým dělám mentorku, se práce proměnila v rutinu s mnohem menší mírou kreativity a vášně. Na přednáškách a workshopech se snažím lidi naučit, jak v sobě pěstovat ten magický pocit, který měli na začátku – svobodu, představivost a zvídavost. Autoportréty pro mě i nadále představují ten nejoblíbenější způsob, jak si tento stav udržet. Jsou prostorem, kde se mohu stále učit a zapomínat, selhávat a růst, zkoušet a žasnout.“

Další Lauřinu práci si můžete prohlédnout na jejích webových stránkách a Instagramu.’