Pro Johna Makrise je fotografování svateb o dvou věcech: "Je o lásce mezi manželi a také o chvílích strávených s rodinou a přáteli. To jsou hlavní prvky příběhu, který se snažím vyprávět."  A příběh je pro něj vším – Johnovy snímky mají charakteristický styl, který svým vzhledem a působením připomíná klasickou kinematografii. „Tento styl miluji – je nadčasově elegantní a já chci, aby se pár cítil jako ve scéně z filmu, ale současně nepřestal být sám sebou. Nechci, aby si na něco hráli nebo měnili to, kým skutečně jsou.“

Focení svateb zahrnuje širokou škálu různých typů snímků, a John proto v poslední době používá objektiv Sony FE 50-150mm f/2 G Master s fotoaparáty Sony Alpha 7 IV a Alpha 7R V. Než přešel na objektiv o ohniskové vzdálenosti 50–150 mm, používal objektiv se zoomem 70–200 mm. „Říkal jsem si, jestli mi těch 50 mm navíc od 200 mm do 150 mm nebude chybět,“ vzpomíná John. „Abych měl jistotu, prošel jsem desítky tisíc svých starých svatebních fotografií pořízených objektivem 70–200 mm, roztřídil je podle ohniskové vzdálenosti a zjistil jsem, že největší procento snímků bylo pořízeno ohniskem mezi 100 mm a 150 mm, přičemž jen malá část byla pořízena ohniskem 200 mm. Uvědomil jsem si tak, že je to pro mě velmi důležitý rozsah ohnisek.“

John již s objektivem 50–150 mm nafotil deset svateb a vidí hodnotu nejen v rozsahu ohniskových vzdáleností, ale také ve velké cloně f/2. „Zjistil jsem, jak užitečné je začít s 50mm objektivem,“ prozrazuje. „Poskytuje mi dává flexibilitu při zachycování širších portrétů a fotografování momentek bez nutnosti výměny objektivu. Je to objektiv, pomocí kterého můžu vyprávět celý příběh. Mohu zachytit všechny drobné detaily, aniž bych musel přemýšlet, který objektiv použít příště. Díky jeho kvalitě a konzistenci napříč ohniskovými vzdálenostmi se mohu soustředit na to, na čem záleží nejvíce – na emoce, souvislosti a skutečné okamžiky.“

Rozdíl mezi fotografováním s clonou f/2,8 a f/2 se zdá být zanedbatelný, ale má obrovský vliv na Johnovu schopnost fotografovat a na způsob, jakým pořizuje snímky. „V některých tmavých kostelech tady v Řecku nebo během špatně osvětlené svatební hostiny je tento objektiv stále rychlý, ostrý a spolehlivý. Clona f/2 mi často umožní zůstat přirozený, aniž bych musel použít další světlo. A samozřejmě bokeh, rozostření za párem nebo v popředí – to je prostě úžasné.“

John fotografuje svatby po celé Evropě, ale v jeho rodném Řecku je podle něj tradicí mít svatby pozdě, často až kolem 20. hodiny. „Po obřadu už není žádné denní světlo, takže není neobvyklé fotografovat manželský pár až ve dnech po svatbě.“

Jedno takové focení probíhalo na místě, kde John nikdy předtím nebyl. „Když jdu na nějaké místo poprvé, jsem kreativnější.“ Vysvětluje: „Snažím se najít scénu a představit si záběr. Tady jsem viděl to světlo a bylo mi jasné, že to má potenciál. Požádal jsem ženicha, aby trochu šoupal nohama, zatímco oba poběží po prašném povrchu. Rád páry režíruji, současně ale chci, aby výsledek působil přirozeně, ne aranžovaně. Myslím, že tento snímek zachycuje svobodu a energii – je jako scéna z nějakého filmu.“

Při dalším nedávném focení John fotografoval zásnuby jednoho páru v Paříži. Jeden konkrétní záběr před uměleckou galerií Louvre převyšoval ostatní. „Zahlédl jsem tam krásnou řadu pouličních lamp. Umístil jsem pár před lampy, aby světla za nimi vytvořila vodicí čáry, takzvaný úběžník. Když jsem však při cloně f/2 přešel na ohnisko 150 mm, výsledek byl neuvěřitelný. Pár je dokonale ostrý, ale pozadí je krémové; je to úplně snové. Líbí se mi, že mohu ukázat emoce mezi nimi a zachytit celou tu atmosféru podobně jako ve filmu.“

Při fotografování s ohniskem 150 mm na f/2 může být John ještě kreativnější a fotografovat způsobem, jakým dříve fotografovat nemohl.“ Je to, jako bych získal novou superschopnost, zejména s ohniskem 150 mm při cloně f/2. To jsem nikdy předtím nezažil, takže je to pro mě nové.“

Odměnou Johnovi za jeho snahu zachytit nádherné okamžiky pomocí výbavy Sony je, když se o snímky může podělit s daným s párem. „Rád vidím jejich reakci. Chci, aby ty okamžiky znovu prožili a aby si je pamatovali, ale také aby měli pocit, že vypadají nejkrásněji, jak kdy vypadali.“