Filmový dokument o poušti
Mikołaj Bakalarz
Kleopatřino poslední tajemství je epický příběh o průzkumu pouště a podvodním dobrodružství. Pro National Geographic jej produkovala společnost Lion TV a v USA jej lze shlédnout na Disney+ a Hulu (později během tohoto roku se bude streamovat po celém světě). Natáčelo se pomocí řady kamer včetně modelů Sony FX9, FX6 a FX3. V tomto článku se podíváme do zákulisí s kameramanem Mikołajem Bakalarzem.
Mikołaj pracoval jako kameraman pro celou řadu mezinárodních produkcí pro společnosti Netflix, National Geographic, Sky, Discovery, Channel 4, Channel 5, ITV a BBC, zároveň natáčel i hudební videa a krátké filmy. Od roku 2025 je členem mentorského programu Britské společnosti kameramanů. Tento dokument ve filmovém stylu, který režíroval Alex Kiehl (Mark Cavendish: Nikdy není konec pro Netflix, The Peace Particle pro ARTE a BBC), sleduje pátrání jedné ženy po ztracené hrobce jedné z nejzáhadnějších postav starověkého světa, královny Kleopatry. Po dobu 15 měsíců filmaři sledovali archeoložku Dr. Kathleen Martinez a její tým vědců a průzkumníků, kteří se při hledání stop vedoucích k umístění dávno ztracené hrobky snažili oddělit fakta od fikce a pravdu od mýtů.
Předprodukce začala krátce po uvedení úspěšného filmu Duna, který se odehrává na fiktivní pouštní planetě Arrakis. Poté, co producenti dokumentu viděli úchvatnou kameru Greiga Frasera ASC, a vzhledem k tomu, že velká část natáčení projektu se měla odehrávat v egyptských pouštích, se nemohli ubránit myšlence použít při vyprávění tohoto příběhu podobně dramatické vizuální prvky. Kameraman Mikołaj vzpomíná, že přípravy na tento projekt zahájil opětovným zhlédnutím Duny. Velice důkladně přitom zkoumal, jak byla natočena. Využíval také online zdroje, jako je ShotDeck, aby zjistil, kolik dalších epických pouštních filmů, jako je Lawrence z Arábie, Šílený Max, Sicario a Dobyvatelé ztracené archy, zachytilo krásu pouštní krajiny a pouštního světla. Pomohlo mu to vypracovat jeho osobní umělecký přístup k tomuto projektu.
Ale tento film se natáčel jak na souši, tak pod vodou. V pouštním chrámu spojovaném s Kleopatrou byly nedávno nalezeny tunely vedoucí do moře. Proto se k expedici připojil objevitel Titaniku z roku 1985, renomovaný oceánograf Dr. Robert Ballard. S pomocí egyptského námořnictva se pátrání po Kleopatřině hrobce rozšířilo i do hlubin Středozemního moře. Mikołaj i režisér Kiehl byli odhodláni vyprávět tento příběh pestrým a vizuálně co nejpřitažlivějším způsobem. Aby toho dosáhli, rozhodli se natočit celý film výhradně s použitím klasických objektivů s pevnou ohniskovou vzdáleností (pouze při natáčení podvodních scén se používaly objektivy se zoomem), což záběrům dodalo jedinečný charakter a umožnilo izolovat objekty s menší hloubkou ostrosti a v případě potřeby také natáčet i za nedostatečného osvětlení.
Tento přístup nám poskytl ohromující filmové záznamy a dokonale zapadl do našeho plánu poskytnout divákům pocit, jako by se expedice sami účastnili.“
Jako hlavní kamera filmu se uplatnil model Sony FX9, přičemž modely Sony FX6 a FX3 se také dočkaly rozsáhlého využití, když byly potřeba kompaktnější nebo lehčí kamery.
Jednou ze skvělých funkcí kamer Sony je zoom s čistým obrazem u modelů FX6 a FX3 a možnost přepínat mezi 3 režimy skenování u modelu FX9, protože mi při použití objektivů s pevnou ohniskovou vzdáleností při využití skenování snímače Full-Frame a S35 poskytuje trochu větší kompoziční rozsah, pokud opravdu potřebuji záběr trochu přiblížit a přitom zachovat velmi vysokou kvalitu. Při natáčení dokumentů si často nemůžete dovolit zastavit a vyměnit objektiv a nedostanete druhou šanci pořídit záběr.“
Při fotografování v poušti, kde je slunce vysoko na obloze, se světlo odráží od písku a vyplňuje mnoho stínů. Takové světlo bylo často velmi ostré. Vzhledem k tomu, že se jednalo o dokument bez scénáře, musel být štáb vysoce mobilní, takže použití velkých nebo sofistikovaných osvětlovacích komponent nepřicházelo v úvahu. Pokud to bylo možné, natáčely se sekvence s archeology brzy ráno nebo pozdě odpoledne, akce se přitom natáčela v protisvětle nebo se světlem z boku. Natáčení v době zlaté hodinky zvýraznilo krásu okolní krajiny a umocnilo epickou povahu příběhu.
Film se ale nenatáčel jen na souši…
Jedinečným aspektem této produkce byl kontrast mezi vodními a pozemními expedicemi, které se odehrávaly ve stejnou dobu. Ve většině archeologických filmů se soustředíme především na pevninu, ale v tomto případě jsme čelili výzvě pracovat ve dvou zcela odlišných prostředích a přitom zachovat konzistenci celého filmu.“
Aby byla tato konzistence zachována, nařídil Mikołaj podvodnímu štábu, aby záběr natáčel v protisvětle a aby hledal kreativní způsoby, jak zachytit a odhalit, co se právě děje a co pod vodou objevují.
Nechtěli jsme jen ukazovat, co je před námi. Chtěli jsme divákům zprostředkovat pocit tajemných a vzrušujících událostí, které se odehrávají přímo před jejich očima, stejně jako je vnímali potápěči a archeologové v reálném čase. Často jsem natáčel celé scény na jednu ohniskovou vzdálenost, aktivně jsem se pohyboval z místa na místo, poslouchal a zaznamenával akci, a měnil úhly a pozice, abych tak vše zachytil dynamickým a vzrušujícím způsobem. Cílem konec konců bylo natočit film, který by působil epickým, krásným a vzrušujícím dojmem, a přitom zůstal autentický a intimní.“
Na souši se často používaly modely Sony FX6 a FX3, když byly zapotřebí menší nebo lehčí kamery. Někdy je používali s klasickými starými objektivy z Mikołajovy osobní sbírky.
Ukázalo se, že model FX3 je skvělá malá kamera se snímačem APS-C, která mi občas umožnila pořídit záběry, které bych s většími kamerami zachytit nedokázal – například když jsem visel z boku lodi nebo v podvodním pouzdře v moři. Díky malým rozměrům a velmi snadnému a intuitivnímu ovládání jsem ji mohl předávat ostatním členům štábu, aby pořizovali další B-roll záběry, pokud uvidí něco krásného. Do procesu natáčení se tak mohli zapojit i další lidé. Navíc fungovala jako velmi dobrý fotoaparát.“
Díky nedávným nálezům soch a mincí týkajících se královny Kleopatry a tunelů vedoucím do moře hraje chrám Taposiris Magna poblíž Alexandrie ve filmu obzvláště důležitou roli. Pro Mikołaje bylo zásadní natočit archeoložku Kathleen Martinezovou, jak zkoumá chrám a jeho temné tunely, ve filmovém stylu, a to tak, aby měl divák pocit, jako by tam byl a objevoval tunely společně s ní. Namísto plného osvětlení tunelů velkými nebo jasnými světly využíval Mikołaj u kamer FX pro filmovější působení a tajemnější atmosféru funkci duální citlivosti ISO – ta mu zajistila dostatečnou citlivost, aby mohl natáčet pouze s využitím světla z telefonu průzkumnice, která pronikala hlouběji do temných a úzkých chodeb.
Myslím, že moje práce ukazuje sílu kamer Sony v extrémní prostředí – bez problémů jsme natáčeli na Sahaře v téměř 51 stupních Celsia. Natáčeli jsme v podzemí, kde jsme svítili pouze telefonem. Z toho je vidět, jak úžasné jsou jejich schopnosti při slabém osvětlení. Kodek XAVC-I navíc celému filmu poskytuje nádherný filmový obraz.“
