Jmenuji se Kristīne Zāle, jsem makro fotografka a mým cílem je přibližovat lidem obyčejné prvky přírody novým, osobnějším a živějším způsobem. Snažím odhalovat drobné detaily, kolem kterých většina lidí denně prochází bez povšimnutí. Drobné textury opadaného listí, nejjemnější pohyby hmyzu, měkká záře okvětního lístku ve slunečním světle nebo tvary skryté v klobouku houby – to všechno může být pozoruhodné, když se na to podíváte zblízka.

Během teplejších měsíců se obvykle soustředím na květiny a hmyz, ale s příchodem podzimu se objekty mění. Všechno se ztiší. Barvy zblednou, světlo je měkčí a detaily, které nezmizely, jsou jemnější a je často těžší je najít. V tomto ročním období je třeba k fotografování přistupovat pomaleji a vše lépe promyslet. Letos na podzim bylo mým cílem zachytit fotoaparátem právě to klidné období mezi teplejšími a chladnějšími měsíci. Většinu času jsem fotila v místní botanické zahradě.

Botanická zahrada je mým oblíbeným místem celoročně, ale ke konci podzimu získává zvláštní kouzlo. Všechno se v ní promění. Většina zářivých barev vybledne, cestičky olemují jemné hnědé a žluté odstíny, vzduch je chladný a vlhký a dny se zkracují. I bez rozkvetlých květin je zahrada plná nenápadných detailů. Žaludy pod duby, kapky deště na spadaném listí, větvičky modřínů pokryté jemným jehličím, zkroucené listy tvořící miniaturní krajinky a drobné houby, které jsou mezi spadaným listím skoro neviditelné – to vše jsou náměty, u nichž stojí za to se zastavit. Poklidná atmosféra tohoto ročního období každý z takových malých objevů jen umocňuje. Spoustu dní pršelo a na konci každé procházky jsem měla zmrzlé ruce, ale stálo to za to. Ta jemná atmosféra dodala každému okamžiku, který jsem zachytila, něco zvláštního.

Měla jsem možnost zachytit tyto okamžiky objektivem Sony FE 100 mm f/2,8 Macro GM OSS. Už léta používám 90mm makroobjektiv Sony, a tak jsem byla zvědavá, jak tento nový objektiv ovlivní mé vnímání podzimu. Podzim může být pro focení makra náročný, protože přirozené osvětlení je slabší a objekty jsou malé a snadno přehlédnutelné. Je to ale zároveň ideální příležitost prozkoumat svět pod nohama z větší blízky. Často díky tomu zachytíte výjimečné okamžiky. Jeden takový jsem zažila na konci dlouhé procházky s manželem. Fotili jsme pod posledními duby, které ještě měly listy, a byli jsme na odchodu ze zahrady. Myslela jsem, že už jsem zachytila všechno, co ten den stálo za to. Ale pak jsem si všimla rodinky hub mezi spadaným listím. Takovou scénu jsem chtěla vyfotit už dlouho, a tak jsem se přikrčila a začala ladit kompozici. Pak se stalo něco nečekaného. Celý den bylo zataženo a teď najednou vysvitlo Slunce. Teplé zlaté světlo prorazilo skrz mraky a ozářilo houby měkkým světlem. Měla jsem pocit, jako by mi těch pár minut dokonalého světla dala příroda jako dárek. Úplně jsem zapomněla, že mám zmrzlé prsty a je mi zima. Soustředila jsem se na zachycení toho prchavého okamžiku před západem slunce. Byla to jedna z mých nejoblíbenějších scén letošního podzimu.

Na stejné procházce jsem našla nejmenší houbu, jakou jsem kdy vyfotila. Byla opravdu miniaturní, menší než můj nehet, a mezi listy skoro neviditelná. Při práci s objektivem jsem použila telekonvertor 1,4x, díky kterému jsem se dostala tak blízko, abych zachytila každý detail. Bez telekonvertoru bych to možná tak dobře nezvládla. Dokonce jsem k houbě pro srovnání přiložila prst a pořídila další fotografii, protože bez kontextu by nikomu nedošlo, jak je vlastně malá. Pohled přes objektiv mi připomněl, v čem podle mě spočívá kouzlo makrofotografie: něco, co je na první pohled bezvýznamné nebo dokonce nepostřehnutelné, se při pohledu zblízka stává krásným světem plným textur a tvarů.

Když jsem poprvé vzala do ruky objektiv FE 100 mm f/2,8 Macro GM OSS, hned jsem si všimla, jak je úžasně lehký. Čekala jsem, že bude těžší, hlavně proto, že i bez telekonvertoru dosahuje poměru zvětšení nad 1:1, až 1,4:1. Připadlo mi, že je stejně lehký jako můj 90mm makroobjektiv. Drobné, ale příjemné vylepšení je gumový ostřící kroužek, díky kterému se objektiv pohodlněji ovládá v chladnějším počasí. Ocenila jsem známý stahovací mechanismus pro přepnutí na manuální ostření a dvě programovatelná tlačítka, která se mi hned hodila, protože jsem na ně snadno dosáhla v každé pozici, v níž jsem fotila. Pokud jde o kvalitu obrazu, objektiv zajistil očekávanou čistotu a detaily. Ostrost byla vynikající, a to i při 100% zoomu. Nejvíce na mě zapůsobilo, jak konzistentně ostré byly snímky, i ty s horším osvětlením nebo větším zvětšením. Jedním z příkladů byla série 45 snímků čepičky žaludu vyfocená technikou focus stacking. Při použití telekonvertoru 2x vyplnila čepička žaludu celý záběr při skoro nejmenší zaostřovací vzdálenosti. Po poskládání snímků vypadal konečný výsledek jako miniaturní krajina z pohledu mravence. Drobné vroubky a textury vynikly způsobem, jaký jsem nikdy předtím nezachytila. Bylo fascinující, jak se takový obyčejný předmět proměnil v něco tak detailního a složitého.

Automatické ostření bylo rychlejší, než jsem u makra čekala. Když jsem porovnala 100mm objektiv se svým starším 90mm objektivem, všimla jsem si, že nový objektiv zaostřoval rychleji, zejména když srovnám rychlost ostření bez prvku Focus Limiter. I sledování bylo bezproblémové. Opravdu revoluční pro mě ale byla možnost trvalého focení s přímým manuálním ostřením. To, že jsem mohla ostrost kdykoli upravit ostřícím kroužkem, dokonce i před polovičním stisknutím závěrky, mi dalo větší kontrolu nad výsledkem. Moc se mi líbilo, že při použití automatického ostření a sledování objektů jsem mohla lehce přeostřit na něco bližšího nebo vzdálenějšího a fotoaparát pokračoval ve sledování nového předmětu. To je něco, co žádný z mých dalších objektivů nedokáže. Hodně mi to usnadnilo fotografování malých předmětů mezi listy.

Díky telekonvertorům jsem měla ještě další možnosti. S telekonvertorem 1,4x jsem vyfotila houby, drobné jehličí modřínu, pavoučka spřádajícího pavučinu v podzimním listí a kapky deště na opadaných listech. Každý předmět vypadal větší a detailnější bez nutnosti výrazného ořezání. Telekonvertor 2x mi umožnil fotit extrémně zblízka, například při focus stackingu čepičky žaludu. Využila jsem ho také k zachycení dalších detailů žaludů při vysokém zvětšení. Díky tomu, že jsem mohla položit fotoaparát na zem, jsem měla stabilitu i při focení s clonou f/5,6, tedy nejvyšší světelností, kterou telekonvertor 2x nabízí. Výsledné snímky byly ostré a plné textur. Vím, že v létě bude tato kombinace fotoaparátu a objektivu skvělá na fotografování plachého hmyzu, protože budu moct vyplnit celý záběr, aniž bych musela být příliš blízko a riskovat, že hmyz vyplaším. Na podzim jsou světelné podmínky často omezené, ale tento objektiv mi umožnil pracovat i při vyloženě nedostatečném osvětlení. Pořizovala jsem ostré snímky z ruky s expozičními časy 1/100 s, 1/40 s a dokonce i 1/13 s. Kromě toho jsem udělala 15snímkový focus stacking z ruky při 1/20 s. Výsledné snímky vyfocené s těmito expozičními časy mě opravdu překvapily. Z letošního podzimu už jsem měla fotografií hodně a říkala jsem si, že už by to mohlo stačit. Ale když se mi do rukou dostal tento objektiv, byla jsem zvědavá a chtěla ho hned vyzkoušet. Díky tomu se letošní úroda podzimních snímků rozšířila o fantastické přírůstky. Hned, jak jsem ho začala používat, jsem cítila motivaci pokračovat v objevování, toulat se přírodou a zpomalit, abych našla další malé poklady. Povzbudilo mě to k tomu, abych hledala témata, která bych jinak mohla přehlédnout. Bez něj bych nezachytila miniaturní houbu, zlatavé sluneční světlo na lesní půdě, detailní textury žaludů ani spoustu dalších tichých scén ukrytých pod listy.

Objektiv Sony FE 100 mm f/2,8 Macro GM OSS mi pomohl odhalit kouzlo pozdního podzimu způsobem, který působil svěže a inspirativně. Proměnil jednoduché detaily na drobné zázraky a připomněl mi, že i v tom nejklidnějším ročním období nabízí příroda něco mimořádného pro ty, kdo jsou ochotní se podívat zblízka.