Duše města

Tramvajové koleje se klikatí berlínskou čtvrtí Mitte směrem k ikonické televizní věži Berliner Fernsehturm, když v tom mezi jejich sbíhající se linie vstupuje osamocená postava. Kvůli nízko stojícímu slunci je vidět jen její silueta. Této scéně nechybí působivost, krása ani lidské jádro. „Myslím, že jsem na pouliční fotografii vždy takto pohlížel,“ říká autor tohoto snímku Thomas Kakareko. „Od samého začátku byly mé pouliční snímky současně dokumentární i malebné. Vždy jsem je komponoval do geometrie města a využíval linie přitahující pozornost spolu se světlem – bylo to instinktivní.“ Vyzbrojen svým fotoaparátem Sony Alpha 7R IV dokáže Thomas zachytit tyto momenty a „přivést město k životu s pomocí světla“.

I když je zlatá hodina opravdu speciální, v Thomasových snímcích tvoří jen jednu komponentu, protože pořízení dokonalého snímku vyžaduje také pečlivé plánování a výběr. Měnící se světlo mu přitom odpočítává čas, který mu na pořízení snímku zbývá. „V tom světle se něco musí dít,“ vysvětluje. „Obvykle hledám scény plné energie. Kombinuji tyto situace s místy, o kterých vím, že tam lidé budou přecházet přes ulici, zarámovaní v tom světle. Takže je to všechno součástí širší perspektivy. Příběh snímku se opírá o lidský prvek bez ohledu na to, jak je malý nebo zda jsou lidé zachyceni jen jako siluety. Naštěstí pracuji v Berlíně už velice dlouho, takže vím, kde a kdy bude v rušnějších částech města ideální světlo. Pak už je to jen otázka trpělivosti.“

Skvělý příklad této trpělivosti vidíme v dalším ze snímků, které Thomas svým fotoaparátem Sony Alpha 7R IV pořídil. Záplava zlaté barvy v něm přichází skrze most městské dráhy a pod ním se vyjímá další osamělá postava. „Než se pustím do fotografování, připravím si obvykle v mysli určitou kompozici,“ vysvětluje, „a v případě tohoto snímku šlo o to ji najít a pak jen čekat, dokud všechno nezapadne do sebe. Může se přitom stát, že na daném místě bude chvílemi příliš mnoho lidí, příliš málo lidí nebo bude v záběru dokonce překážet dodávka… Nakonec ale přijde ten správný okamžik. Jen málokdy se stane, že dorazíte na místo a okamžitě je všechno dokonalé.“

Na rozdíl od celé řady svých tradičnějších pouličních snímků použil Thomas v tomto případě na svém fotoaparátu Sony Alpha 7R IV objektiv FE 70–200 mm f/2,8 GM, s jehož pomocí mohl snímek zkomponovat na dálku. „Připravil jsem si fotoaparát na stativu,“ vysvětluje, „půl hodiny jsem čekal a jen jsem pozoroval, jak se bude scéna během špičky vyvíjet. Podobně dlouhé ohniskové vzdálenosti jsou skvělé pro vyhledávání scén uvnitř scén a nacházení speciálních drobných okamžiků v rámci velkého města. Jejich napasování do snímku také ukazuje skutečné rozměry daného místa.“

„Další výhodou při práci na scénách se zapadajícím sluncem jsou vynikající elektronické hledáčky na fotoaparátech Sony,“ pokračuje. „Rád fotografuji v režimu manuální expozice a díky živému náhledu na elektronickém hledáčku přesně vidím, jak bude expozice vypadat. Fotoaparáty Alpha navíc produkují snímky ve formátu RAW s plným dynamickým rozsahem, a proto mohu dosáhnout dokonalé rovnováhy detailů ve světlých a tmavých částech snímku.“

„Tak jak to u pouliční fotografie často bývá, i mnohé z mých snímků při západu slunce by měly zachycovat nějaký pohyb,“ říká Thomas, „a proto se také spoléhám na to, že automatické ostření na mých fotoaparátech Sony dokáže přesně zachytit subjekt a skvělá kvalita obrazu při vysoké citlivosti ISO mi umožní zmrazit postavy v pohybu. Lidé stejně jako já nestojí po většinu doby v klidu, a přestože do objektivu dopadá záře zapadajícího slunce, je nutné nechat nastavenou vysokou rychlost závěrky. Když tyto funkce použiji společně, je téměř nemožné pořídit rozostřený snímek.“

Kromě toho, jak své brilantní snímky dokonale plánuje a využívá při jejich vytváření technologické inovace, inspirující je také to, že fotografování západu slunce stále může na Thomase osobně hluboce působit. „Mou nejoblíbenější scénou při západu slunce je asi tento snímek cyklisty odjíždějícího do světla,“ říká. „Pořídil jsem ho během prvního lockdownu v Berlíně v době, kdy jsem přišel o veškerou svou inspiraci a také o spoustu své práce. Vůbec se mi nedařilo ten začarovaný kruh prolomit.“

„Jednou večer jsem ale šel ven na večeři,“ usmívá se, „a viděl jsem, jak se na panoramatu města objevuje západ slunce. Něco ve mně na toto světlo opět zareagovalo, a proto jsem vzal do ruky svůj fotoaparát Alpha 7R IV. Pak najednou vjel z boku do záběru tento chlapík na kole a na vteřinu jsem zažil stejný pocit jako ve svých začátcích. Pak jsem začal opět častěji chodit ven a po několika týdnech jsem se znovu cítil jako fotograf.“