Stone Biter

Ismaele začínal jako fotograf volně žijících zvířat. Jeho práce byly publikovány v mezinárodních časopisech a oceněny v soutěžích pořádaných pod záštitou značek Nikon a National Geographic. Po přestěhování do Tromsø se zaměřil na filmovou tvorbu v arktických podmínkách. Jeho první dva krátké dokumenty získaly ocenění na mezinárodních festivalech a vysílala je italská veřejnoprávní televize RAI. Jeho celovečerní debut Arctic Blue se právě dokončuje s podporou společností NFI, FFN a dalších. Vznikal v rámci projektů EsoDoc a Documentary Campus a jeho předprodukční verze získala hlavní ceny v soutěžích North Pitch a Wildscreen 2024. V roce 2025 měl premiéru jeho nový krátký film Stone Biter podporovaný grantem My World Film Grant. Ismaele pracuje také jako kameraman na volné noze a operátor dronů pro BBC NHU, Silverback, Plimsoll a DocLights. Jeho práci můžete vidět na Netflixu, BBC Studios, SVT, NDR a ORF.

Co bylo prvotním impulsem nebo inspirací pro váš film?Začalo to mým snem potápět se pod hladinou arktických moří a natočit vlkouše v bujných chaluhových porostech. Místo toho jsem ale našel pusté mořské dno, které zbavila života invaze mořských ježků. Byl to šok, který mě motivoval, abych přišel na kloub tomu, co se stalo, a hlavně – co se dělá, aby se to už neopakovalo. Moje rozčarování se stalo výchozím bodem příběhu.Můžete nám o tom příběhu něco říct? Jaká témata jste chtěl prozkoumat, jaké jste chtěl předat emoce?Stone Biter je o napjatém stavu mezi zánikem a nadějí. Je to cesta mizejícím ekosystémem, ale také hledání odolnosti – mezi lidmi i v ekosystémech. Chtěl jsem zachytit nejen ekologickou krizi, ale i tiché odhodlání lidí, kteří se ji snaží zvrátit. Je to o svědectví a rozhodnutí jednat, i když se šance zdají být velmi malé.

Jak se prvotní nápad vyvíjel od konceptu ke scénáři? Měla na příběh nějaký vliv i samotná kamera? Původně to byl jednoduchý příběh o divoké přírodě – já, vlkouš a chaluhy. Ale když jsem začal natáčet, stala se hlavním tématem absence života. Kamera mi sloužila nejen k dokumentaci, ale i k prozkoumávání. Otevírala mi dveře k potápěčům, vědcům a komunitám pracujícím pod povrchem, a to jak doslova, tak metaforicky. To všechno formovalo scénář, který vznikal hlavně za pochodu.Co bylo nejnáročnější při produkci a jak vám s tím pomohlo vybavení?Nejtěžší bylo natáčení v arktických vodách. Jsou chladné, neklidné a často je v nich velmi omezená viditelnost. Rozhodující bylo načasování a příprava. Hodně jsem spoléhal na lehké fotoaparáty Sony schopné natáčet při nedostatečném osvětlení a na kompaktní podvodní pouzdra, která mi umožnila být pod vodou rychlý, tichý a pohotový. Bez takového vybavení bych určitě nezachytil jemné detaily ekosystému ani osobní zážitky s lidmi, kteří pracují na jeho obnově.

muž držící kameru sony v podvodním pouzdře

Pomohly vám nějaké konkrétní funkce fotoaparátu dosáhnout určitého vzhledu nebo nálady?Určitě. U filmu Stone Biter jsem potřeboval vytvořit meditativní vizuální tón, který diváka pohltí. Natáčení s S-Log3 na fotoaparátech Sony Alpha 7S III a Alpha 7 IV mi umožnilo zachovat detaily ve stínech i ve světlech, takže jsem měl během postprodukce dostatek flexibility na utváření atmosféry filmu. Použil jsem kodek XAVC S-I a záznam v 10bitovém formátu 4:2:2. Díky tomu vznikly neuvěřitelně barevně bohaté soubory pro gradaci barev. Ovládání hloubky ostrosti na snímači Full-Frame pomohlo izolovat jemné textury plovoucích chaluh, mořských ježků a podobně. To dodalo každému záběru intimitu a emocionální váhu.Jak si fotoaparát vedl v náročných podmínkách – při slabém osvětlení, rychlém pohybu, v chladném prostředí?Jeho výkon byl výjimečný. Pod vodou jsem se spoléhal na model Alpha 7S III, u kterého mi duální nativní ISO (zejména při hodnotě 12 800) umožnilo neuvěřitelné věci. Mohl jsem pořídit použitelné a detailní záznamy při extrémně slabém osvětlení, což je v arktických vodách nezbytné, protože přirozené osvětlení je tam minimální. Nad vodou bylo automatické ostření fotoaparátu Alpha 7 IV fantasticky přesné při sledování pohybujících se objektů, například místních potápěčů nebo pracujících vědců. U fotoaparátu Alpha 7 IV jsem ocenil také režim oříznutí ve 4K, který mi umožnil rychle měnit ohniskovou vzdálenost bez nutnosti výměny objektivů, což dodalo dynamickým scénám na flexibilitě.

Oba fotoaparáty obstály v chladném arktickém prostředí na jedničku. Baterie Sony NP-FZ100 byly neocenitelné – mohl jsem natáčet déle, dokonce i pod vodou, aniž bych se musel bát, že se vybijí kvůli mrazivým teplotám.Jaký typ objektivu, mikrofonu a rigu jste s kamerami používal a jaké nové možnosti jste díky tomu získal?Pracoval jsem s různými objektivy Sony, abych filmu dodal silný vizuální rozsah. Na práci pod vodou jsem si bral kompaktní a flexibilní objektiv FE 28–70mm f/3,5–5,6. Na souši, při natáčení rozhovorů a pozorovacích scén, jsem používal FE 24–70mm f/2,8 GM II. A objektiv FE 100–400mm f/4,5–5,6 GM OSS v kombinaci s telekonvertorem Sony 1,4x mi umožnil komprimovat krajinu a zachytit chování volně žijících zvířat na velkou vzdálenost. Ostrost, stabilizace a rychlé automatické ostření všech těchto objektivů hrály klíčovou roli v tom, že jsem se v terénu – ať už na souši, na lodi nebo pod vodou – dokázal rychle přizpůsobit. Na nahrávání zvuku jsem používal mikrofon Sony ECM-B10, který nahrával překvapivě vysoce kvalitní audio na to, jak je kompaktní. Má lehkou konstrukci, což je dobře, protože sólově pracující filmař v nepředvídatelných arktických podmínkách potřebuje mít lehkou, rychle přemístitelnou výbavu. Díky kompaktnímu systému plně od společnosti Sony jsem byl vždy mobilní, aniž by to bylo na úkor kvality.

muž stojící s kameramanským vybavením před horou

Jaký vliv měla kvalita obrazu a barevné podání na tón filmu?Barevné podání fotoaparátů Sony vytvořilo přirozenou, decentní paletu, o kterou jsem usiloval. V Arktidě je světlo často měkké, rozptýlené a málo kontrastní. Takové podmínky vyžadují jemnou práci. Fotoaparáty tyto tóny krásně vykreslily, zejména u těl zvířat a podvodních odstínů. Soubory byly dostatečně robustní, aby mi umožnily plné kreativní ovládání při gradaci a zároveň to, že barvy zůstaly věrné prostředí. Výsledný realismus byl nezbytný pro sdělení tiché naléhavosti příběhu o zániku, odolnosti a křehké naději.Jakou radu byste dal ostatním filmařům, kteří chtějí experimentovat s vybavením Sony?Důvěřujte kompletnímu systému – je vytvořený pro flexibilitu a kreativitu. Ať natáčíte ve městě nebo pod arktickým ledem, vybavení Sony vám dá nástroje, které se přizpůsobí vašim vizím, aniž by vám překážely. Moje rada: naučte se, jak co nejlépe využívat funkce, jako je S-Log3, duální ISO, režim oříznutí 4K a automatické ostření v reálném čase. Získáte tím spoustu nových možností, jak pracovat zejména v rychle se měnících nebo odlehlých prostředích. Nepodceňujte ani životnost baterie a přenosnost, hlavně pokud točíte v extrémních podmínkách. Čím méně musíte myslet na vybavení, tím více se můžete soustředit na vyprávění příběhu.

AutořiVideo ze zákulisí