Co bylo prvotním impulzem nebo inspirací pro tento krátký film?

Když mi bylo šest, rád jsem hrál hru, která byla podle mého otce dost nebezpečná, ale pro mě to tehdy bylo téměř jako magie: zakrýval jsem lampy látkami a šátky a pozoroval, jak se světlo zbarvuje a postupně zeslabuje nebo zesiluje. Otec mě nakonec ze strachu o mou bezpečnost zastavil, ale vynahradil mi to tak, že mi daroval barevné žárovky. Nechal jsem si je – a o dvacet let později jsem je našel v krabici u babičky. Uplynula sice spousta času, ale byly přesně takové, jaké jsem si je pamatoval – a možná jsem zůstal stejný i já. Když jsem je znovu rozsvítil, pocítil jsem stejný úžas a okouzlení jako tehdy v dětství. Tenhle impulz byl začátkem mého příběhu.

Tento příběh vypráví o vroucném gestu dvou vnoučat – kameramana a choreografa, kteří se snaží rozveselit svou devadesátiletou babičku. Je to jednoduché, a přitom dojemné a upřímné vyprávění. Žena, kterou vidíte na plátně, je skutečně moje babička – a ano, opravdu jí je devadesát. Jejím celoživotním snem bylo stát se herečkou. Vždy věřila mým snům a podporovala mě v tom, co miluji, a tak jsem se rozhodl vyprávět příběh o ní. Sdílíme hluboké pouto a vždy mi připomínala, abych hledal krásu v obyčejnosti – v daru sdílení toho, co máme rádi, v jedinečném talentu, který v sobě každý z nás nosí, a v tom, jak takový dar může rozzářit svět někoho jiného. Když jsem u ní doma narazil na ty staré barevné žárovky, o kterých jsem mluvil dříve, spatřil jsem ji přesně tak, jak ji vidíte ve filmu: tiše seděla u okna, s nádechem jemné melancholie. A v tom okamžiku jsem si položil otázku: co mohu udělat, abych její svět znovu rozjasnil?

Jak se vyvíjel nápad od konceptu ke scénáři? Ovlivnila příběh samotná kamera?

Když jsem začal psát tento příběh, hned jsem věděl, že do něj chci zapojit svou babičku a svého přítele Samuela – talentovaného choreografa a tanečníka. Vzhledem k babiččině věku mi také bylo jasné, že celé natáčení se musí odehrávat u ní doma. Právě to mě inspirovalo k tomu, abych do toho intimního prostoru přenesl kouzlo pohybu, umění a filmu – protože přesně takto často začíná samotná cesta k filmařství: v rodině, doma, tam, kde se naši nejbližší stávají prvními herci našich nejranějších příběhů.

Kamera sehrála klíčovou roli při formování směřování celého příběhu – a to především díky svému novému provedení a zamýšlenému způsobu používání. Pocházím z filmařského prostředí, a tak mi někdy chybí ten zážitek, kdy se díváte přímo do hledáčku, místo abyste sledovali obrazovku. Je v tom něco intimního – tiché ponoření se do děje, které nastává, když přiložíte oko k optice. Tento pocit, který jsem díky nově přepracovanému elektronickému hledáčku kamery mohl znovu prožít, mi vnuknul myšlenku, že skrze objektiv je možné zahlédnout zázraky a samotnou představivost – to, co známe z denního snění. Ostatně právě závěrečná linka filmu byla tím úplně prvním, co jsem napsal.

Co bylo největší výzvou při produkci a jak ji pomohlo vyřešit vybavení?

Měli jsme striktní časový harmonogram a i jiné různé potíže. Snažil jsem se vcítit do lidí, kteří teprve začínají svou filmařskou cestu, nebo už na ní jsou, a často se octnou v situaci, kdy musí zvládnout vše sami: herec, scénograf, kostymér, producent, režisér a tak dál – to vše v jednom… Přesto jsem nikdy nekladl hranice kreativitě, to bych nikdy neudělal. Skrze příběh jsem chtěl vyjádřit i pocit svobody, touhu žít blízko přírody, mimo ruch města. Měl jsem nápad na záběr, který bude celý natočený na kole. Doslova za jízdy.

Díky této nové kameře jsem to dokázal. Nepotřeboval jsem stabilizátor, grip ani žádné další vybavení – opravdu mi stačila jen kamera v rukou a režim Dynamic Active.

Pomohly ti nějaké konkrétní funkce kamery dosáhnout určitého vzhledu nebo nálady?

Ergonomie kamery sehrála zásadní roli – umožnila mi natáčet dynamické scény a snadno se pohybovat v úzkých, nepohodlných prostorech. Jedním z mých cílů bylo natočit scénu vysoko na stromě – a podařilo se mi to.

Malý filmový plac, který lze ve snímku spatřit, vznikl přímo v obývacím pokoji mé babičky – ne na profesionální scéně, ani ve velkém, přestavěném ateliéru, ale v prostoru, kde se opravdu bydlí. Díky kompaktnosti a obratnosti kamery bylo překvapivě snadné pohybovat se mezi improvizovanými závěsy, rekvizitami… a babičkou, která na vše dohlížela, a dokonce přicházela s originálními a kreativními nápady.

Chtěl jsem zachytit pocit skutečného řemeslného filmařství – něco ručně vytvořeného a osobitého. Díky lehce vintage estetice kamery doufám, že se mi podařilo vytvořit pohádkově přirozenou atmosféru, která odhaluje nejupřímnější duši tohoto příběhu.

Jak si kamera vedla v náročných podmínkách – při nedostatečném osvětlení, rychlém pohybu nebo ve venkovním prostředí?

Kamera na mě zapůsobila hned v několika situacích. Dvojí základní citlivost ISO 800 a 4000 funguje bezchybně; záznam je při obou nastaveních čistý a bez šumu a přepínání mezi nimi je plynulé a efektivní.

Ve venkovním slunečním světle hledáček pracuje skvěle a monitor je neuvěřitelně přesný, s živými barvami, skvělým jasem a působivou reprodukcí barev.

Testoval jsem kameru u moře i za drsného venkovského počasí a vždy fungovala bezchybně.

Ovlivnila ergonomie nebo tvarová konstrukce řady FX tvé režijní či kameramanské volby?

Znám prostředí tradičních filmových sestav – často velkých a neohrabaných – a zpočátku jsem se obával prostorových omezení a obtížné manipulace. Kompaktní design FX2 mě však rychle uklidnil: vše, co jsem potřeboval, jsem mohl nosit v malém batohu. Ergonomie je tak dobře promyšlená, že nebylo potřeba žádných dalších nástrojů nebo doplňků. Stačilo mi prostě mít kameru v rukou.

Ve skutečnosti jsem jako improvizované opory pro komponování záběrů používal běžné předměty – vázu, stůl nebo cokoli, co bylo po ruce. Tento přístup mi umožnil plynule přecházet mezi pečlivě sestavenými, filmovými kompozicemi a přirozenými, spontánními situacemi podle potřeby scény. Pomohl také herečce cítit se, jako by nebyla natáčena, což vytvářelo uvolněnější a autentičtější atmosféru na place.

Jaký typ objektivu, mikrofonu a rigu jsi v kombinaci s kamerou FX používal? Otevřely ti tyto doplňky nové vizuální možnosti?

Plně jsem využil širokou škálu objektivů Sony. Ultraširokoúhlý objektiv FE 16–25mm f/2,8 G mi umožnil vměstnat se do úzkých prostor nebo zachytit široké záběry zblízka na úzké promenádě u moře.

Sáhl jsem po objektivech FE 35mm f/1,4 GM a FE 85mm f/1,4 GM II, abych ponořil postavy do snové, magické atmosféry, změkčil pozadí a umocnil pocit vizuální poezie. Pro detailnější záběry zblízka a z pohledu postavy jsem použil FE 70–200mm f/2,8 GM OSS II, díky čemuž jsem dosáhl působivých a intimních výsledků.

Při natáčení se clonami mezi f/1,4 a f/2,8 mě objektivy ohromily jasem a ostrostí. Jsou jednoduché a lehké, a přitom nabízejí nádherně filmový vzhled, který skvěle doplňuje široký dynamický rozsah kamery. Protože projekt nevyžadoval dialogy ani zvuk, rozhodl jsem se nepoužívat mikrofon ani horní rukojeť a natáčel jsem kamerou v její nejčistší podobě – tak, jak byla navržena. Pro mé potřeby byla právě takhle naprosto perfektní.

Byly nějaké záběry nebo sekvence, které bys s jinou kamerou nedokázal natočit?

Tato kamera nabízí funkce, které mi nejen otevřely široké spektrum technických možností, ale také mě během celého tvůrčího procesu inspirovaly.

Spojení s nástrojem, který používám k oživení mých nápadů, je pro mě zcela zásadní. Při výběru kamery samozřejmě zvažuji její technické parametry, ale podle mého názoru je stejně důležité, jaký pocit ve vás kamera vyvolává.

Tato nová kamera vám skutečně dává pocit tvůrčí svobody. Natočit záběr, který jsem si představoval – detail herce jedoucího na kole po hrbolaté venkovské cestě – by mi jinak tak snadno nešlo. Doporučuji podívat se na výsledek a zažít stejnou kombinaci uspokojení a úžasu, jakou jsem cítil já, když jsem viděl, jak to nakonec vyšlo.

Jak kvalita obrazu a barevné podání podpořily tón tvého filmu?

Kvalita obrazu a barevné podání řady FX předčily má očekávání. Jako filmaře, který oceňuje jak bohatý, sytý styl šerosvitu, tak i jemné, odtlumené filmové tóny, mě kamera ohromila svou schopností zvládnout širokou škálu vizuálních stylů. Záznam nabídl mimořádnou flexibilitu při postprodukci a umožnil mi plynule sladit různé vzhledy – a to i přesto, že záběry přímo z kamery už samy o sobě poskytovaly výjimečné výsledky.

Ostrost, textury a jemné detaily, které kamera zachytila, byly skutečně impozantní. Vysoce kvalitní záznamy v Log profilu nabízejí působivou pružnost při color gradingu a zajišťují spolehlivý postprodukční proces. Po technické stránce jsou dynamický rozsah a barevné podání plně v souladu s profesionálními standardy, které od řady Sony FX očekáváte – a připomínají vlastnosti špičkových kamer ze série Sony Cinema Line.

Co si podle tebe diváci z filmu odnesou?

Doufám, že ti, kdo tento krátký film uvidí, pocítí jeho upřímného, prostého a srdečného ducha. Byl bych rád, kdyby sloužil jako připomínka, abychom mysleli na lidi, na kterých nám záleží, a třeba je i zapojili do nějakého tvůrčího projektu.

Často trávíme tolik času mimo domov, pohlceni prací v neustále se měnících kolektivech, že zapomínáme na ty, kteří při nás stáli nejdéle – a které nebudeme mít nablízku navždy. Prvním krokem může být oživení příběhu, který byl dlouho schovaný v šuplíku. Otevřete ten šuplík. Vypusťte ten sen ven. Vyprávějte ten příběh.

Jak podle tebe nové nástroje, jako je kamera FX, ovlivní budoucnost nezávislé nebo krátkometrážní filmové tvorby?

Hluboce věřím v sílu představivosti a v umění vytvořit z mála něco velkého a smysluplného. Skutečná krása se podle mě skrývá v jedinečnosti a rozmanitosti – v celém spektru barev. Být autentický dnes není snadné, vyžaduje to odvahu a energii.

Naštěstí je energie, která září v očích a srdcích těch, co mají svůj sen, tak silná, že ji téměř nelze zastavit. Přesto se všichni občas potýkáme s omezeními.

Proto věřím, že tato kamera může být pro nezávislého filmaře, kameramana nebo studenta filmové školy více než jen nástrojem. Může být připomínkou, společníkem, věrným spojencem. Jakýmsi talismanem, který lze nosit na cestě. Nové nástroje vždy vedou k novým cílům a představivost nezná hranic.

Zkoušejte to zas a znovu. Dívejte se na to, co vám přijde do cesty, laskavýma očima. Naučte se levým okem vidět svět takový, jaký je, a pravým okem takový, jaký byste si přáli, aby byl. Pak otevřete obě a zkuste tyto dvě vize spojit dohromady. Přijměte svou jedinečnost. Najděte si skupinu přátel, kolegů tvůrců, se kterými budete trávit čas, a experimentujte, jak jen to půjde.

Možná, že nakonec nejpravdivější rada, kterou mohu nabídnout, je také hlavním sdělením filmu Dear Grandma (Drahá babičko):

„Zavři oči a sni. Nebo sni s očima otevřenýma.“