„Živá hudba je zpátky a jsem za to moc rád,“ říká Morten Rygaard, který se právě vrátil z koncertů a festivalů v rodném Dánsku a po celé Evropě. Radost z hudby a fotografování se u něj už dlouho vzájemně prolíná. Nyní má jako profesionál pracující v hudebním průmyslu možnost tyto dvě věci opět každý den kombinovat. „Lidé jsou úplně šílení a rozdivočelí,“ směje se, „a právě to se mi moc líbí – emoce, které s sebou hudba světu přináší.“

Stejné nadšení vyzařuje i Morten. „V hudební fotografii jsem našel způsob, jak komunikovat a vyjadřovat se,“ vysvětluje, „a už dlouho jsem věděl, že to je přesně to, co chci dělat.“ Zdá se, že hudba byla u Mortena na prvním místě, i když stačilo málo. Ačkoli byl fanouškem kapel už od malička, „během mého dospívání byly dánské rozhlasové stanice opravdu nudné,“ pokračuje, „ale táta vyrobil velkou anténu, která dokázala naladit rádio Luxembourg. Takže jsem poslouchal rock'n'roll celý den, každý den, a zbožňoval jsem to.“

Zatímco předměty jeho zájmu a jejich posluchači si v průběhu let užívali zvuk, Morten oslavoval i světlo. Ale vzhledem k tomu, že osvětlení na koncertech kolísá od velmi jasného po téměř žádné, vyžaduje zvládnutí situace správnou výbavu a dovednosti. „Jednou z nejdůležitějších věcí je vědět všechno o hodnotách ISO, cloně a rychlosti závěrky,“ vysvětluje. „Musíte akci zmrazit tak, aby byl člověk ostrý bez ohledu na světlo, především proto, že při živé hudbě nemůžete používat blesk. Umělci to nemají rádi a navíc to může zničit veškerou atmosféru. Je důležité, aby byla závěrka dostatečně rychlá a zastavila pohyb objektu.“

„V těchto situacích,“ pokračuje, „je potřeba mít velmi vysokou hodnotu ISO. Není tedy divu, že jsem se rozhodl vyzbrojit spolehlivými fotoaparáty Sony Alpha 1 a Alpha 9 II. Když je světlo jasnější, použiji fotoaparát Alpha 1 a využiji soubory s vysokým rozlišením, ale když je světla opravdu málo, použiji fotoaparát Alpha 9 II, se kterým můžu fotografovat při šílených nastaveních, jako je ISO 6400, bez jakéhokoli šumu. I nad touto hodnotou, kde se začíná objevovat zrnitost, vypadají snímky stále fantasticky. Připomíná mi to dobu, kdy jsem používal push proces. Ten vždycky přidal texturu, ale záběr vypadal pořád skvěle.“

Další věc, na kterou se spoléhá, je legendární výkon automatického ostření fotoaparátů Sony. „Funkce automatického zaostření na oči je něco, co jsem nikde jinde nezažil,“ říká Morten, „a osobně si myslím, že je to nejlepší systém ostření na světě. Díky tomu, že se zaostření drží na oku, mohu objekt snadno zabrat a vím, že výsledný snímek bude stoprocentně ostrý. Systém automatického ostření na oči funguje i v takových kontrastních situacích, jaké můžete očekávat na koncertech, například v silném protisvětle nebo při kouři a oparu.“

Protože se Morten spoléhá na vysokou citlivost ISO a přesnost automatického ostření, může pořídit potřebné snímky a přejít ke kreativnějším kompozicím.

Abyste však tuto příležitost získali, musíte být plně připraveni, říká Morten. Takže i když kapelu dobře zná, zjišťuje, co může čekat, sleduje videa z nedávných koncertů, aby mohl předvídat, co členové udělají, a představit si záběry, které chce vytvořit. Aby měl co největší šanci na úspěch, vyráží Morten vyzbrojen řadou vynikajících objektivů. „Na koncertech není čas měnit objektivy, takže používám čtyři těla vybavená objektivy 12-24 mm f/2,8 GM, 24-70 mm f/2,8 GM, 70-200 mm f/2,8 GM OSS II a 100-400 mm f/4,5-5,6 GM OSS. Ty pokrývají všechny úhly z místa těsně před pódiem. Pak mám také FE 200-600mm f/5,6-6,3 G OSS na záběry ze zadní části stadionu.“

Díky tomu, že je Morten připravený, spoléhá na své těžce nabyté expoziční dovednosti a důvěřuje vybavení Sony, může dělat to, co ho baví nejvíc – hrát si. „Fotografování je pro mě jako hra a zábava. To je moje mantra. Miluji tvůrčí výzvy a práci se světlem, které mám před sebou. Dělám to už 30 let, ale stále se dívám na každý záběr a přemýšlím, jak ho vylepšit. To je ta zábavná část a moje vybavení Sony Alpha mi v tom rozhodně pomáhá.“