V hudební branži jsou vášeň a nadšení pro umělce velkou devízou. V kombinaci s opravdovým talentem pak jejich potenciál nebere mezí. Ralph Larmann je ztělesněním všech těchto vlastností jak v hudbě, tak ve fotografování. A třebaže nikdy nehrál na pódiích stadionů, které nyní fotografuje, jeho odhodlání a nadšení pro věc z něj udělaly jednu z největších osobností hudební fotografie.

Ralph, který během své kariéry fotografoval některé z předních světových kapel a publikoval fotoknihy na téma turné a scénografie, přisuzuje svůj úspěch opravdové lásce k hudbě. „Je to má první láska,“ prozrazuje, „a bubnuji od svých devíti let. Od 13 let jsem studoval hru na bicí na hudební škole, hrál jsem v kapelách, dělal jim manažera a hudbu jsem i produkoval. A stále ještě jednou týdně vyučuji hru na bubny. Hudba mě neustále obklopuje a této své podstaty se nechci nikdy vzdát.“

V 19 letech, když psal pro hudební časopisy, učinil zásadní rozhodnutí – fotografovat kapely, se kterými se osobně setkal. „Tak jsem začal s fotografováním,“ přiznává, „a má láska k hudbě umocňuje každý snímek. Napsal jsem sérii článků o turné, v nichž jsem se zabýval velikány, jako jsou kapely Kiss, The Rolling Stones a Oasis, jejich vybavením, nástroji a zesilovači. Poté jsem nafotil tři nebo čtyři skladby na začátku koncertu. Tam jsem vlastně skutečně začal utvářet svůj styl.“

Ralphova práce se zaměřuje na energii a emoce živého vystoupení. „Dokonalý snímek v sobě musí mít veškerou vitalitu daného místa,“ vysvětluje. „Vychází z pózy účinkujícího, z osvětlení, ze záběru interpreta na pódiu. A já osobně rád vidím diváky. Je to živá hudba, a tak bychom měli mít při pohledu na snímek pocit, že jsme součástí publika a slyšíme dunění basů.“

Ralphova práce na nedávné hudební soutěži Eurovize je toho skvělým důkazem. „Eurovizi jsem teď fotografoval už po osmnácté,“ usmívá se, „a ve velkém finále je vždy naprosto úžasná energie. Podle mě je to taková hudební olympiáda a já ji zkrátka miluji. Lidé, zábava, 40 národů oslavujících hudbu… Prostě nádhera!“

„Musíte propojit diváky s tím, co se děje na pódiu,“ vysvětluje, „protože publikum i prostředí jsou součástí show. Interpreti to vědí, a měli by si toho být vědomi i fotografové.“ Ralph často pořizuje široké záběry, které kromě účinkujících obsáhnou i fascinované tváře fanoušků a úžasnou scénografii, osvětlení a pyrotechniku. Proto se při fotografování těch největších akcí spoléhá až na osm fotoaparátů Sony Alpha 1.

„Tyto fotoaparáty mi pomáhají tolika různými způsoby, až je to neuvěřitelné,“ říká. „Na Eurovizi jsem pro fotografování na dálku používal čtyři fotoaparáty Alpha 1 s objektivy s pevnou ohniskovou vzdáleností, jako například FE 14mm f/1,8 GM a FE 35mm f/1,4 GM, a měl jsem u sebe i čtyři fotoaparáty s objektivy se zoomem, jako jsou FE 12–24mm f/2,8 GM a FE 24–70mm f/2,8 GM II.“

„Pro snímky na dálku používám časosběrné režimy, protože na koncertech je hodně ruchů, a nemůžete se spoléhat na rádiový signál,“ vysvětluje. „Na nových koncertních místech začnu vždy brzy a zkontroluji, kde jsou nejlepší pozice pro připevnění fotoaparátu. Mám hodně zkušeností s tím, co funguje, ale vše závisí na typu show, na světle, na velikosti místa a typu pódia. Naštěstí mám hodně nástrojů, které mi pomáhají fotoaparáty zajistit, speciální držáky a spoustu vlastnoručně vyrobených stativů – jeden má výšku dokonce 13 metrů!“

Práce s širokoúhlými záběry je spojena s dalšími výzvami, které Ralphovi pomáhá překonat Alpha 1. „Velkým problémem je dynamický rozsah, protože osvětlení pódia a pyrotechnika jsou velmi jasné a nepředvídatelné,“ dodává. „Máte tam oheň, lasery, kouř, prudké změny teploty barvy světla… a tak se spoléhám na úžasné 14bitové soubory RAW, které mi pomáhají docílit špičkové kvality při editaci. Snímky zpracovávám individuálně, protože na nich není nikdy stejné světlo, ale díky režimu sekvenčního snímaní 30 snímků za sekundu fotoaparátu Alpha 1 si mohu vybrat přesně ten okamžik, který chci.“

Důležité je pro něj také fantastické rozlišení 50 megapixelů, protože mu umožňuje sdělit, co na koncertech a show cítí. „Díky všem těm pixelům můžu dělat obrovské 2m výtisky, které vás při jejich sledování opravdu vtáhnou do prostředí živé hudby,“ potvrzuje, „abyste se i vy sami mohli zachycenému okamžiku oddat.“

A závěrem – jak je na tom Ralph se svou vlastní energií? „Té mám na rozdávání,“ směje se, „protože fotografování událostí, jako je Eurovize, vám nikdy nepřipadá jako práce. Musíte si však dávat pozor, aby byla vaše energie cílena správným směrem. Následujte proto své srdce. Když fotografuji hudbu s pomocí vybavení Sony, vím, že jsem na správném místě, a cítím, že se mi stejná energie rovnou měrou i vrací.“