Britská fotografka a filmařka Alice Greenfield, která se vydala do sluncem zalitých plání a prašného prostředí delty řeky Okavango v Botswaně, prožila léto plné cestování a dobrodružství. Společníka jí dělal odolný a spolehlivý fotoaparát Sony Alpha 7 IV, aby jí během této neuvěřitelné cesty nic neuniklo.

Alicin současný život se výrazně liší od doby, kdy žila a pracovala v Londýně. „Každý víkend jsem z Londýna odjížděla na venkov nebo na pobřeží,“ prozrazuje Alice. „Myslím si, že všichni jsme nejlepší verzí sebe sama, když jsme ve venkovním prostředí; zkrátka tam patříme. Jako lidé jsme neodmyslitelně spjati s přírodou.“

Důvěra ve vlastní instinkty a možnost opustit město vedly Alice k tomu, že začala pobývat více ve své milované přírodě. Nyní se pracovně vydává na dobrodružné cesty po celém světě, kde vytváří obsah pro outdoorové a cestovatelské odvětví.

V tábořišti Kwapa použila svůj fotoaparát Alpha 7 IV k pořízení marketingových materiálů pro venkovské safari zajišťované společnostmi Natucate a The African Guide Company, které vede Alan McSmith. „Pod pojmem ‚safari‘ si často představíme klimatizované džípy a krásné luxusní stany, ale tady to neplatí. Hlavním smyslem je dostat lidi do přírody, aby viděli, jaká doopravdy je, získali smysluplný a udržitelný zážitek prostřednictvím dobrovolnictví a pocítili opravdové a nepřekonatelné souznění s přírodou. Zamířili jsme mimo vyšlapané cesty do otevřených plání delty, a během tohoto putování jsme získali poznatky o přežití v divočině a stopařském umu,“ zavzpomínala.

Jejím cílem nebylo fotografovat zvířata ve volné přírodě, ale zachytit na safari lidský prvek. „Nejsem tradiční fotografka divoké přírody, ale zachytit způsob interakce s tímto prostředím byl pro mě nesmírně zajímavý úkol.“ Dále dodává: „Jelikož divokou přírodu nefotím, nevzala jsem si s sebou žádný dlouhý objektiv – dokonce ani žádný nevlastním. Musela jsem také dodržet přísný váhový limit, co se týče zavazadel, takže jsem si přibalila pouze dva objektivy, FE 24-70 mm f/2.8 GM II a FE 70-200 mm f/2.8 GM OSS II. Nezapomněla jsem ani na 1,4× telekonvertor, kdybych potřebovala během fotografování zvířat trochu větší ohniskovou vzdálenost.“

Řadu okamžiků této cesty zachycovala primárně prostřednictvím objektivu 24-70 mm. „Natáčela jsem také videoobsah, pro který je 24-70 mm ideální. Díky rozsahu zoomu jsem mohla zachytit všechny aspekty životního stylu, které jsou pro takový výlet typické, lidskou interakci a kouzlo okamžiku, kdy všichni sedí u ohně a připravují si ranní kávu. Použila jsem ho také k pořízení několika neuvěřitelných záběrů nádherně jasné Mléčné dráhy nad pláněmi. Všechny tyto okamžiky zachytil opravdu dokonale.“

Přestože se zaměřovala hlavně na dokumentování osob, nejvíce si užila okamžiky a záběry spjaté s divokými zvířaty. „Navštívili jsme jedno z mála míst v Africe, kde se zvyšuje populace slonů. Sloni se zdržují přímo v blízkosti tábořiště, protože čerpáním vody se zde vytvářejí laguny, kam mohou přijít, aby přežili. Během deseti dnů jsme potkali spoustu slonů, ale jeden záběr mi dal opravdu zabrat. Chtěla jsem zachytit slony, kteří v podvečer přicházejí vždy ke stejnému napajedlu. Půda byla suchá, a když jsem slony konečně spatřila, zvedala se za nimi oblaka prachu. Po hodinách čekání na jednom místě jsem pořídila neuvěřitelný záběr v protisvětle s překrásnou kompozicí. Když jsem měla záběr v kapse, mohla jsem fotoaparát odložit a tento jedinečný okamžik si užít naplno.“

Vzhledem k tomu, že je současně fotografkou i filmařkou, jedna z funkcí fotoaparátu Sony Alpha 7 IV je pro ni opravdu nepostradatelná – přepínání vlastních nastavení mezi natáčením videa a fotografováním. „Režim Video jsem nastavila na snímání rychlostí 24 nebo 25 sn./s v rozlišení 4k. Ale když pak potřebuji pořídit nějaké fotografie, mohu přepnout do režimu fotografování, kde mám připravena všechna svá oblíbená nastavení expozice a záběrů. Za zlomek sekundy mohu režim změnit a začít fotografovat.“

K pořizování komerčních snímků blíže k domovu používá také fotoaparát Alpha 7R V. Model Alpha 7 IV však přesto považuje za svého pracovního „tahouna“. „Pokud se chystám do odlehlých končin, mohu se na něj spolehnout,“ říká Alice. „V Botswaně bylo strašně prašno, zejména proto, že zde panovalo období sucha. Dávala jsem pozor, aby bylo vše čisté, ale na ochranu fotoaparátu jsem příliš nedbala; vím, že je odolný a spolehlivý. Vnímám jej jako nástroj. Možná už nevypadá tak hezky, ale vím, že se na něj mohu spolehnout, ať jsem kdekoli na světě.“