Zaostřeno na snímek

Stála jsem sama na kraji hřiště. Když ke mně přišla Emma Meessemanová, ostatní fotografové byli na druhé straně. Emma nedává své emoce najevo tímto způsobem často. Obvykle je zcela klidná a má vše pod kontrolou. Proto byl tento okamžik mimořádný a já jsem ho mohla zachytit svým fotoaparátem Sony Alpha 9 II.

Ten okamžik nastal na konci zápasu. Jednalo se o semifinále mezi Fenerbaçhe, týmem Meessemanové, a CBK Mersin. Emma Meessemanová je jedničkou ženského basketbalu v Evropě a vždy tou nejužitečnější hráčkou. Zápas vyhrála téměř sama a dovedla tým do finále. Průchod svým emocím dala jen na pár sekund a já jsem je využila k pořízení pěti nebo šesti snímků pomocí fotoaparátu Alpha 9 II a objektivu FE 70–200mm f/2,8 GM OSS II.

Fotografie emocí jsou ve sportu i v životě obecně tím nejdůležitějším druhem snímků. Důležitější než smeč, důležitější než tříbodová střela, důležitější než fauly. Nejdůležitější jsou emoce v obličeji, protože vysvětlují situaci lépe než kterékoli jiné z těchto fotek.

Fotografie, jako je tato, obvykle edituji v černobílém provedení, protože je tak snazší ukázat emoce, aniž by vás rozptylovaly barvy. Ale v tomto případě, vzhledem k trikotu a barvám týmu Fenerbaçhe, jsem použila barvy, protože byly součástí příběhu. Z praktického hlediska, protože jsem hlavní fotografka pro marketing FIBA (Fédération Internationale de Basketball), vím, že barevný snímek má pro sdílení na sociálních sítích a pro komerční účely větší dosah.

Snímek byl pořízen pomocí fotoaparátu Sony Alpha 9 II a objektivu FE 70–200mm f/2,8 GM OSS II, který společně s objektivy FE 24–70mm f/2,8 GM II a FE 300mm f/2,8 GM OSS vždy používám pro basketbal. S fotoaparáty a objektivy Sony fotím už od Světového poháru FIBA v Číně v roce 2019. Když svůj fotoaparát používám, nemám vůbec žádné obavy, protože vím, že toto vybavení je dokonalé a při fotografování mám díky němu o starost míň.

Například řada fotoaparátů Alpha 9 je neuvěřitelně rychlá a pokaždé se na ni mohu stoprocentně spolehnout – automatické ostření je vždy přesné a spolehlivé. Při fotografování basketbalu vlastně vůbec nepoužívám funkci sledování obličeje. Hřiště je totiž výrazně menší než například u fotbalu a pohybuje se na něm spousta hráčů vysokou rychlostí, přičemž v záběru často bývá i dav diváků, jejichž tváře mohou systém mást. Místo toho spoléhám na funkci sledování objektu a automatické ostření nastavuji na velikost L. Tato kombinace mi umožňuje přesně sledovat hlavní motiv a dosahovat perfektní ostrosti.

Emma snímek viděla a velmi se jí líbil. Hráče tento druh emotivních fotografií vždy hodně potěší – znamenají pro ně více než jejich fotografie na stupni vítězů, kde zvedají svou trofej do výšky. Pro mě jsou tyto fotografie speciální, protože záběrů hráčů držících trofeje existuje velké množství, ale nemáte často příležitost zachytit snímky, jako je tento. Musíte být ve správnou dobu na správném místě, což není jen tak.