Zaostřeno na snímek

Ačkoli je snímek „Pohádkový les“ kouzelný svou kvalitou i kompozicí, na fotografii Pettera Askø Næsse není nic fiktivního. Tento snímek je výsledkem pečlivé expozice, přípravy záběru, plánování, trpělivosti a tvrdé práce.

Petter chtěl vytvořit fotku, která by kombinovala tři jeho oblíbené věci. „Je to pocta ptáku, místu a ročnímu období,“ prozrazuje. „Les Ål v Hallingdalu je můj oblíbený. Je plný života a být tam na podzim je nádherné. Ten ptáček je sýkora parukářka. Je malá a krásná a vyskytuje se poměrně vzácně. Snímek zachycuje pocit, který mám na fotografování divoké přírody nejraději.“

Tím pocitem je očekávání – tedy to, co zažívá, když čeká, až se objekt objeví v hledáčku. Je to příležitost, která je postavena na jeho zkušenostech a dovednostech, ale přesto je lákavě nejistá. „Sýkory parukářky jsou teritoriální,“ vysvětluje, “takže jsem si v lese našel místo, o kterém jsem věděl, že by zde některá z nich mohla hledat hmyz. Umístil jsem fotoaparát Sony Alpha 1 na stativ a namířil jej tak, aby byl v záběru lesní porost a nad ním větev s vlajícím lišejníkem. Pak už jsem jen čekal.“

„Byla tam spousta proměnných faktorů,“ vzpomíná. „Skočí pták přesně tam, kam jsem chtěl? Vydrží denní světlo? Po hodinách trpělivého čekání přistál na správném místě, právě když bylo světlo nejintenzivnější. O půl vteřiny později byl pryč.“

V tu chvíli se Petter spolehl na svůj fotoaparát Alpha 1. „Hodiny nebo dokonce dny trpělivého čekání, které je třeba vynaložit na zachycení toho pravého snímku, se přece musí vyplatit a Alpha 1 se o to spolehlivě postará,“ říká. „Tady jsem použil režim 30 snímků za sekundu, abych co nejlépe využil ten zlomek sekundy, ale zároveň jsem potřeboval dostatečný expoziční čas, abych ptáka na větvi zastavil. Při práci s citlivostí ISO 2500 jsem dosáhl času 1/5000 s, který zastavil i ty nejmenší pohyby.

„Neuvěřitelný režim automatického ostření na ptáky, který fotoaparát Alpha 1 nabízí, pak zajistil dokonalou ostrost,“ pokračuje. „Pro fotografy divoké přírody je tato funkce opravdu přelomová a ten den našla oko na každém snímku, i když se jednalo jen o drobného ptáčka, který byl v záběru malý. Jakmile se objevil malý zelený rámeček, věděl jsem, že je to trefa do černého. Pokud něco pokazím, je to kvůli něčemu, co jsem udělal já, ne chyba výbavy!“

Důležitý byl ten den také výběr objektivu.

„Tento snímek pro mě zachycuje veškerou radost z fotografování divoké přírody,“ uzavírá Petter. „Je to důkaz, že všechny ty hodiny strávené v mrazu se mohou proměnit v něco úžasného. A to mi dává veškerou motivaci, kterou potřebuji k dalšímu fotografování.“