Zaostřeno na snímek

Po přibližně roce a půl sociální izolace a 99 dnech tvrdého lockdownu s povinností nosit roušky se líbání stalo jakýmsi symbolem. Symbolem, který dokládal vítězství lásky a nevyhnutelnosti samotného života, i když stále pokračovalo neradostné období zapříčiněné pandemií onemocnění Covid-19.

Rád dokumentuji události utvářející dějiny a oslavuji přitom lidi a jejich kulturu. Tento konkrétní snímek je součástí fotografické série zachycující páry líbající se na veřejných místech, což je projekt, který jsem zahájil během lockdownu. Chtěl jsem se soustředit na něco, co jsem v jiných fotografických projektech z doby pandemie ještě neviděl, na něco univerzálního, s čím by se mohl každý ztotožnit.

Fotografování kradmých polibků v noci není snadné a nedá se ani naplánovat. V tomto případě jsem pomáhal kamarádce donést do domu obrovský obraz, když jsem uviděl tento pár líbající se před vchodem do metra. Prostě jsem věděl, že ten okamžik musím zachytit, a proto jsem obraz co nejopatrněji položil, do ruky jsem vzal svůj fotoaparát Sony Alpha 7R IV s objektivem 35 mm f/1,8, přiblížil se ke dvojici a začal fotografovat.

Fotoaparát Alpha 7R IV nosím všude s sebou a právě v takovýchto okamžicích se mi to vyplatí. Zejména proto, že musím být neustále ve střehu, a když se naskytne vhodný moment, co nejrychleji zareagovat. K tomu potřebuji lehký, rychlý a přesný fotoaparát, který produkuje snímky té nejvyšší kvality. To všechno fotoaparát Sony Alpha 7R IV splňuje a díky funkci tichého fotografování mi navíc umožňuje pracovat nenápadně.

Lidé se na mě často dívají a vůbec si neuvědomují, že jsem profesionální fotograf. Myslí si, že jsem prostě nějaký amatér s fotoaparátem. Přitom mám skrytě k dispozici 61 milionů pixelů, vynikající dynamický rozsah, rychlost fotografování 10 snímků za sekundu, přesné automatické ostření a možnost bez problémů zvýšit hodnotu citlivosti ISO.

Dvě ženy z tohoto snímku si vůbec neuvědomovaly, že je fotografuji, dokud je na to neupozornila skupina kolemjdoucích. Teprve pak se začaly zajímat, co dělám a proč jsem je nepožádal o svolení. Řekl jsem jim pravdu… že to byl nádherný, emotivní okamžik a že jsem jej nechtěl přerušit. Když jsem jim ukázal právě pořízený obrázek, jejich nedůvěra zmizela a namísto toho začaly nadšeně vykřikovat „Panebože! To je tak pěkné!“ Dokonce mě zdvořile požádaly, jestli bych jim nemohl snímek poslat. Právě v tom vidím smysl fotografování – mělo by lidem na tváři vykouzlit úsměv.

Opravdu věřím, že když vidí páry líbající se na veřejnosti, může to mnoha lidem pozvednout náladu, zejména během doby, kdy jsme nemohli být v kontaktu se svými blízkými. Jsme natolik zvyklí na každodenní život, že tak nějak zapomínáme, jak mimořádný může život být – láska má obrovskou sílu.