"Galatasaray je pro mě velkou motivací," říká turecká sportovní fotografka Mine Kasapoğlu. Když tedy z fotbalového klubu Mine zavolali, zda chce dokumentovat tréninkový kemp týmu v Rakousku, bylo hned jasné, co odpoví. Galatasaray je Mininým oblíbeným týmem týmem už od narození: „Pamatuji si, že jsem spala v červenožlutých prostěradlech a nosila týmové dresy, které mi ušila teta.“ Lásku k istanbulskému klubu má navíc Mine v rodině: „Můj dědeček měl blízký vztah k zakladateli klubu a byl také jedním z prvních kapitánů veslařského týmu. Tam se seznámil s mojí babičkou, která byla zase kapitánkou ženského týmu. Moje matka byla plavkyní za Galatasaray, překonávala turecké rekordy, a můj otec byl samozřejmě po dlouhou dobu také členem,“ vzpomíná Mine hrdě.

Mine fotografuje Galatasaray svými fotoaparáty a objektivy Sony Alfa poslední tři roky, spolupracuje s klubem a příležitostně také fotografuje jeho zápasy jako sportovní reportérka. „Profesionálně fotografuji sport po celém světě už léta, ale nikdy jsem nefotografovala svůj klub, takže se mi ta příležitost naskytla, bylo to prostě úžasné. Nyní je to téměř osobní projekt. Spoustu snímků posílám sportovcům, kteří je milují a sdílejí je.“

Protože má Mine klub hluboko ve svém srdci, mohou její snímky často vypadat jinak než fotky fotbalistů, které obvykle vídáme. „Nejsou to mediální ani novinářské záběry – například dbám na to, abych nepořizovala žádné fotografie druhého týmu, dokonce je ani nechci mít na fotce, což není způsob, jakým obvykle pracuji. Jsem tam jen kvůli jedné věci – chci, aby vypadali jako superhrdinové. Podobně to dělám s plaváním a dalšími sporty, kterými fotografuji. Chci ukázat dobrou, superhrdinskou stránku těch kluků, ne jejich porážky. Vždycky mi jde o pozitivní pocity.“

Mine fotí pomocí fotoaparátů Sony Alpha 1 a Alpha 9 II. „Fotoaparát Alpha 1 miluji,“ prohlašuje. „Líbí se mi, jak jsou z něj soubory velké. Můžu 30 snímků za sekundu s rozlišením 50 megapixelů. Je neuvěřitelné mít tolik dat a takovou kvalitu. Mohu tak snímky ořezávat, jak chci, a přitom zachovám spoustu detailů.“

Mnoho snímků klubu Galatasaray a fotbalu obecně jsem pořídila objektivem FE 400 mm f/2,8 GM OSS v rozlišení 50 megapixelů při 30 snímcích za sekundu. „Pro fotografování fotbalu mi přijde ohnisková vzdálenost 400 mm lepší než 600 mm nebo 300 mm, s ohledem na komponování záběru je prostě ideální. „A nic nepřekoná kvalitu 400mm objektivu,“ říká. „Na fotbal mi skvěle vyhovuje Alpha 1 se 400mm objektivem a Alpha 9 II s objektivem FE 70-200 mm f/2,8 GM OSS, který používám, když jsou hráči blíž.“ Pro vytváření superhrdinských snímků má Mine svá vlastní pravidla. „Hru vlastně nesleduji. Subjektivně vzato potřebujete mít na fotografii míč, aby to byla „dobrá“ fotka, já ale také sleduji řeč těla. Ráda fotografuji hráče, když nastupují na začátku zápasu – vypadá to, že se chystají zaútočit, všichni společně, jako tým. Snažím se zvěčnit tyto okamžiky v jejich tvářích a fotografovat s clonou f/2,8, abych rozostřila pozadí. Když klub Galatasaray hraje doma, ve druhém poločase zápasu nastane moment, kdy všichni diváci drží rozsvícené telefony, to vytváří skvělé pozadí.“

Pořizování snímků je víc než jen fotografování fotbalistů; jde o zachycení okamžiku v čase a lákavou možnost, že se budou tvořit dějiny. „Někdy cítím, že vzniká něco kouzelného, a to mě přitahuje. To se právě děje s klubem Galatasaray a pokračuje to. Pokud tým v této Lize mistrů předvede spanilou jízdu a dostane se do čtvrtfinále, semifinále… Nebo kdo ví? Chci být u toho, abych to kouzlo zachytila.“

Dlouhá sezóna bude mít mnoho příběhů, které je třeba vyprávět. Začalo to letos v létě, kdy Mine mohla turecký klub fotografovat v jeho dočasném rakouském domově, kam tým odcestoval na předsezónní trénink a přátelské zápasy. Předsezónní příprava je obdobím, které se vyznačuje vzrušením z nadcházející sezóny, a letos se rozruch soustředí zejména na dva hráče. „Náš klub prochází magickým obdobím – získali jsme hráče, díky kterým se všichni v Turecku znovu zamilovali do fotbalu, jako jsou Mauro Icardi a Victor Osimhen. Tihle kluci prostě znovu zažehli lásku k fotbalu a k hráčům po celém Turecku,“ vysvětluje Mine nadšeně.

„Znamená to pro mě strašně moc. Přináší mi velké uspokojení, když se sportovcům moje fotografie líbí a když je sdílejí. Chci tuto dobu zdokumentovat a vrátit tak něco klubu, se kterým jsem vyrůstala.“