Alex Farinelli otevřeně přiznává, že když poprvé vstoupil na dráhu jako fotograf, podlamovala se mu kolena. Závody MotoGP pro něj jako pro diváka rozhodně nebyly žádnou novinkou, ale závod na okruhu v Misanu Adriaticu v roce 2011, kterého se poprvé účastnil jako profesionální fotograf, pro něj byl vyvrcholením životního snu fotit své ikony v akci.

„Na závodech jsem naživo byl už mnohokrát,“ vypráví Alex, „a MotoGP v televizi sleduji od malička, ale být přímo na místě, mezi svými hrdiny, dýchat ten samý vzduch jako oni, cítit tu samou vůni paliva a spálené gumy a slyšet ten samý řev motorek prohánějících se jen pár centimetrů od vás… To bylo naprosto neuvěřitelné. V takových situacích,“ pokračuje, „cítíte adrenalin proudící ve vašich žilách. Tento pocit – žaludek rozechvělý vzrušením, srdce bijící jako o život – chci prostřednictvím svých fotografií předávat dál. Vše se točí kolem nadšení a emocí, které tu panují, když je člověk tak blízko k akci.“

Cesta k dokumentování MotoGP ale nebyla jednoduchá. Ve skutečnosti musel Alex stejně jako ti, kdo soutěží na dráze, tvrdě pracovat, aby si vydobyl své příležitosti. „Mnoho let jsem pracoval společně s jinými fotografy při různých závodech v regionu,“ vysvětluje, „a fotografoval sporty jako cyklistiku, gymnastiku, běh a plavání. Nebyl jsem ještě plně profesionálním fotografem, živil jsem se hlavně jako analytik a programátor. Zároveň jsem se ptal všech svých známých, jestli by mě dokázali dostat na závod MotoGP. Nakonec se mi podařilo získat akreditaci na závod v Misanu Adriaticu. Měl jsem štěstí,“ směje se, „ale taky jsem byl velmi zatvrzelý a nikdy to nevzdával.“

Na první pohled je vidět, jak je Alex nadšený z toho, že může dokumentovat sport, který miluje. Ale jak přesně to dělá? Jaké techniky používá, aby vnesl do svých záběrů emoce? „Každý závod je pro mě jedinečnou situací. Jezdci chtějí předvést, co v nich je,“ popisuje, „proto se taky pokouším vymyslet něco jedinečného. Tak se snažím dodat snímkům ‚wow efekt‘ a tohle snažení mě neustále motivuje. To mi vlévá krev do žil.“

Stejně jako mnoho jiných profesionálních fotografů Alex při zaznamenávání těchto okamžiků spoléhá na modely Alpha 1 a Alpha 9 II. „Fotoaparáty Sony byly naprosto zásadním nástrojem pro rozvoj mé práce,“ vysvětluje, „a pomáhají mi dokumentovat situace ze všech úhlů. Například přesnost a rychlost automatického ostření za použití jakékoli clony mi dává při práci větší prostor pro kreativitu. S automatickým ostřením používám režimy sledování velkých ploch a objektů a vím, že se na ně můžu absolutně spolehnout. To znamená, že můžu být kreativnější a pomocí monitoru fotit z různých perspektiv, jako například ze země nebo z výšky až nad hlavou.“

„Na trati,“ Alex pokračuje, „musíte sledovat motorky a jezdce, abyste pochopili jejich pohyby a dráhu jízdy. Tak zachytíte okamžiky, na kterých záleží. Znalost trati a jezdců je velmi užitečná, protože každý prvek skládačky přispívá k celkovému efektu. Tímhle způsobem dráha i krajina a zároveň samotní jezdci představují klíčové prvky mých kompozic. To vše zvyšuje intenzitu emocí.“

Na tomto snímku z barcelonského okruhu Circuit de Catalunya se uplatnily všechny Alexovy dovednosti. „Je to ve třetí zatáčce,“ líčí Alex, „která je proslulá tím, že je opravdu rychlá. Je vidět, jak jezdec tlačí motorku do zatáčky a přibližuje se přitom k dráze. Tenhle snímek jsem pořídil, když jsem si fotoaparát položil na zem a díval jsem se skrz monitor, který mě s ním propojuje, protože jsme na stejné úrovni.“

Na dalším snímku z Barcelony Alex použil tvar trati k orámování akce. „Tohle je úplně poslední zatáčka,“ popisuje, „a mně se zalíbil vzor na okraji trati, který umocňuje dojem rychlosti na snímku. Tady jsem použil kratší expoziční čas 1/40 s, abych do záběru dostal mírné rozmazání pohybem. Vždy používám šedý filtr, abych dosáhl zamýšleného efektu a zároveň mohl nastavit maximální možnou clonu.“

Fotografování závodního dění obnáší i práci s týmy a jezdci mimo samotnou trať a Alex i na takových snímcích ukazuje velké emoce. „Když fotím v depu, zaměřuji se na oči a na výrazy tváře. Tady je možné natrefit na jedinečné situace, kdy jezdec mluví se svým týmem nebo dělá své pověrečné rituály. Všechno je součástí celkové atmosféry, která je tady stejně nabitá napětím jako při samotné akci.“

„V depu,“ pokračuje Alex, „používám nejvíc ostření na oči. Když fotím s objektivem jako FE 24mm f/1.4 GM s otevřenou clonou, mám jistotu, že vždy budu mít zaostřeno na objekt a neunikne mi žádná situace. Vzhledem k tomu, že nemám žádnou šanci snímek pořídit znovu, musím se vyhnout jakýmkoli chybám. Vše musí být dokonalé a přesně to mi tyto fotoaparáty umožňují.“

Na tomto snímku z okruhu Portimão v Portugalsku úřadující mistr světa Fabio Quartararo ukazuje, jak se těší z výhry závodu. „Otočil se ke mně a začal se radovat,“ vysvětluje Alex, „a byl to úžasný, neopakovatelný okamžik plný emocí. Jsem jedním z fotografů týmu Yamaha a v takových situacích hodně pomáhá mít se závodníky skvělé vztahy. Když vám jezdci věří, jsou uvolněnější a sebejistější, a vám se tak povedou ty nejlepší snímky.“

„Může se to zdát očividné,“ uzavírá Alex, „ale v rámci fotografování se musí každý učit a pracovat na sobě, aby si našel vlastní cestu. A v motoristickém sportu potřebujete zkušenosti, abyste znali tratě a dokázali předvídat, co se stane. Ale také musíte mít vlastní styl a nezkoušet jen dělat věci stejně jako všichni ostatní. Můj styl je o tom, co cítím, a tyto emoce přijdou a pominou ve zlomku sekundy. Bez rychlosti a přesnosti vybavení Sony by to bylo mnohem složitější.“