Kreativita v harmonii

Mít zjevení při přeletu nad sochou Krista Vykupitele v Rio de Janeiru se zdá být až příliš dokonalé. Ale pro fotografa Rona Timehina tomu tak bylo. „Byl jsem v Riu několik dní,“ vzpomíná, „a výlet helikoptérou jsem plánoval už dlouho. Byl to neuvěřitelný pohled, ale na emocionální úrovni se to ani neblížilo tomu, co jsem prožil den předtím. Byl to okamžik, kdy jsem se rozhodl změnit způsob své práce ve fotografování.“

Vraťme se o 24 hodin zpět: Ron právě fotografuje místní děti, jak hrají na žesťové nástroje ve Favele Pereira da Silva, malé čtvrti na jihu této megapole. Jak vysvětluje, byl tam zaveden program, který místním dětem a studentům nabízí hudební kurzy. „Jmenuje se Favela Brass,“ vysvětluje Ron, „a založil ho Tom Ashe z Velké Británie. Jelikož právě ve městě žil, všiml si, že děti z chudších rodin nemají možnost učit se hrát na hudební nástroje. A protože žesťové nástroje jsou v Brazílii mnohem dražší než ve Velké Británii, jsou pro mnohé zcela nedostupné.“ Když Ron viděl o tomto programu dokument, úplně si tento koncept zamiloval. „Připomnělo mi to, jak důležitá byla hudba v dětství pro mě. Hrál jsem na trubku a trávil spoustu času vystupováním s orchestry. Hra na hudební nástroj má obrovskou hodnotu. Zjistíte, že disciplína a odhodlání se vyplatí, naučíte se spolupracovat v kapele a zvládat trému při vystoupení. Navíc vám to rozšiřuje obzory. Právě díky fotografování na cestách jsem se začal více zajímat o fotografii.“

Z původních čtyř studentů se počet členů souboru Favela Brass rozrostl na 150 a jednotlivé kapely vystupují na světově proslulém karnevalu v Riu, kde hrají sambu, ale i jazz nebo pop. Tento příběh Rona inspiroval k tomu, aby hudebníky fotografoval.. „Naším záměrem bylo pořídit několik portrétů studentů v daném prostředí, ale také je zachytit při hraní – obojí poté mohli využít pro vlastní propagaci. Vyrazili jsme do školy, seznámili se se studenty a učiteli a prohlédli si místa, kde cvičí a tráví volný čas. Pomáhal nám průvodce z favely, který znal okolí i místní obyvatele, jeho přítelkyně, a také můj přítel a osvětlovač působící v Riu, díky čemuž jsme měli k dispozici potřebnou techniku.“

To poslední se hned ukázalo být velice důležité, vysvětluje Ron. „Plánoval jsem fotit během dne, ale zapomněl jsem, že chodí do školy! Museli jsme tedy pracovat po setmění, takže mít přístup ke světlům bylo skvělé. Umístili jsme LED světla tak, aby doplnila stávající osvětlení ulic; někdy jsme je využili jako hlavní světlo, jindy jsme je namířili zezadu, aby osvětlovala kontury a zvýraznila postavy. Například dívka hrající na bicí je osvětlena hlavně pouliční lampou a LED světla přitom slouží jako doplňkové světlo pro zvýraznění. Používali jsme dvoubarevná světla, abychom je mohli barevně sladit s žárovkami v rámci scény.“

Přestože to původně nebylo v plánu, díky trvalému osvětlení mohl Ron pracovat rychle a nenápadně, říká. „Blesk může samozřejmě přitáhnout pozornost, a přestože je tato favela v Riu jednou z těch bezpečnějších, je lepší pracovat na ulici nepozorovaně, pokud možné. Díky použití LED diod je osvětlení viditelné v hledáčku, takže můžete expozici nastavit podle toho, co vidíte přímo před sebou, a nemusíte se tolik zabývat nastavováním.“ Neméně důležitá bylo Ronovo rozhodnutí použít fotoaparát Sony Alpha 7R V a objektivy FE 28–70 mm f/2 GM a FE 50–150 mm f/2 GM. „LED osvětlení nemá takovou sílu jako blesk, takže musíte fotografovat se světelnými objektivy a používat vyšší ISO,“ vysvětluje, „ale modely, jako je Alpha 7R V, nabízejí vynikající kvalitu obrazu i při nastaveních, jako je ISO 1600. A s objektivy s clonou f/2 získáte o celou clonovou hodnotu více světla než u objektivů s clonou f/2,8, takže z 1/50 s se rázem stane mnohem použitelnější čas 1/100 s. Tyto objektivy jsou navíc navzdory své světelnosti pozoruhodně malé a lehké, a společně s fotoaparátem Alpha 7R V se vám tak vše vejde do malého batohu.“

Emoce, které Ron cítil při práci s kapelou, ho přiměly k tomu, aby se pustil do dalších podobných projektů, říká. „Dříve jsem jezdil na místa, jako je Rio, a soustředil jsem se tam na památky, ale práce s lidmi mi najednou připadala mnohem osobnější a přinášela mi větší pocit sounáležitosti. Rád bych se tam vrátil a fotil je při vystoupeních nebo zachytil, jak cvičí doma. Tom Ashe byl z fotek také nadšený a využije je při pokračování ve své bohulibé činnosti. Na ten projekt jsem opravdu hrdý,“ dodává. „Bylo pro mě opravdovým privilegiem, že mě do přijali do svého příběhu a že jsem je mohl podpořit. A dokázalo mi to, že fotografie dokáže lidi spojovat stejně jako hudba.“